Fotosběr. A komentář, až se z toho proberu..
Byl jsem dnes i houbařem, letos je to dřív.
Pak jsem vyfotil samičku modráska krušinového. Šťastnou, že stačila z mraveniště zdrhnout živá. To je neskutečný svět ta naše příroda! Co tihle modráskové si dovolí za hazard.
A pak to nejdůležitější. A tady se už rozvyprávím.
Povedl se mi vskutku husarský kousek.
Chtěl jsem vyjet k Zájezdům pro výsledek, jak jsem psal prve. Jenže mi to nedalo a začal jsem na Býčině u rybníků, co se jmenují Střípky. Horní a tak dál..
Slavíci podle nich nejsou, nejsou ani u Stržáku. Ne ani na Budách u rybníku Pátek, ale na místě sousedním kousek od dráhy a Kněžmostky v topolovém lesíku, tam už se ozval. Rybáři vedle v tom sílícím povětří balili vercajk, vezírky průhledné, já ale chystal odchyt. Netradiční. S kvalitní anglickou sítí, odolnou proti bočnímu povětří a přehrávačem na brčku rákosu, na dálku manipulovaným. A muselo dojít i na sklopky, slavík byl mazaný. Chňapnout ale nestačily, protože když chtěl po anglicku zmizet z rozlehlé vrbiny, stála mu v cestě ta síť. Jdu pro něj a oči mi upadly k nohám. Vidím čerstvý kroužek, zářím štěstím a směju se pod vousy. Věděl jsem už, než jsem projel kód, která bije. Bude to ten letošní rekordman z třináctého!! Přesídlený – a to je neskutečná klika!
Ještě, že jsem sem jel. Pro tohle se ptáci kroužkují. Vyfotili jsme se spolu konečně za světla, nafotil jsem mu stav tučnosti, převážil ho po těch dvou dnech, pohladil ho po vykulené hlavě a vrátil do těch hořkých vůní zelenobílé fontány.
V šoku jsem pak jel splnit povinnost na Zájezdy, zjistit přehrávkou, jak je to místo nádherně vymetené.
Tak to je výsledek jako hrom hned na začátku sezóny!
Pojďme k analýze.
Pták tímto krokem vyloučil, že bude průtažným. A teď už by bylo třeba pro dokončení senzační příležitosti jen v máji zajít sem do lesíka a potvrdit ho ubytovaného. Ne, ze Zájezdů, bude odtud!
Jak je to s přílety na hnízdiště, kdo to ví?
Nelze si myslet, že hlavy slavíků jsou natolik veleschopné, že z pod noční oblohy od afrického Sahelu natrefí přesně pár starých topolů s podrostem střemch a zklamanými rybáři. Letí tak, jak popsáno v knížce Slavík z dubového lesa. „Někam“ přibližně a pak naskočí místní paměť. To se zmiňovalo už tenkrát o tahu obecně, ale ověřuji v praxi. Může ty ptáky zastavit i ohromná zář Mladé Boleslavi. Napadá mne, že Zář Mladoboleslavska se jmenovaly komunistické noviny. Nu, tohle je zář o mnoho jiná, ta dříve nebyla. A může být oním „majákem na pobřeží“. Ptáci pak za dne dolaďují mapu podle podmínek, které si kdysi uložili. Podle neměnné Jizery, hrbaté Baby, listnatého komplexu Bažantnice. Klidně.
Nebýt dnešní kliky s pozměněným scénářem výjezdu, myslel bych logicky, že slavík zmizel. Že byl průtažný.
A tady se zároveň nabízí další postřeh.
Kdo chytá na tahu, má jiné výsledky, než, kdo chytá na hnízdištích. Tažní ptáci prostě letí a brzdí v čase „kdekoli“. Ti místní „někam“ doletí a pak utrácejí ještě dny(?) zorientováním se v krajině. Myslím to tak, že tahovým o nic nejde, jsou „okamžití“.
Už na sebe koukám, jak začínám být složitý. Tak to by bylo asi tak vše, jdu pomlít kávu. Je nádherně proč.
