Slavíci v sledovaném prostoru ještě nejsou a rekord z roku 24 nepadne a nebude ani vyrovnán. Je to samozřejmě úplně jedno, den sem – den tam. Bylo by ovšem dobré, kdyby stihli první půlku měsíce, abych si nemusel myslet, že někde je něco špatně.
Ještě jsem tedy začínal dnes v rákosí důležitou kontrolou, už ale mizím.
Nad hlavou byly dvě vlaštovky, přestože ráno bylo v slati promrzlé. Srovnají kondici v průběhu dne.
Po východním okraji Slavičího háje rozkvetly početné mirabelky a jsou to v podstatě ony, kdo slavičí křoviny setmí. Ovšem – ta vůně! Posílá mne vždy do časů začátků, kašle na roky prošlé, pořád je svá. A jednou přivonět nevynechám. Taková nabíjecí stanice…
Mokřiny v parku drží formu a stávají se lákadlem slukovitých ptáků. Jak je ovšem člověk pozvedá, zmizí, a už se nevrátí. Další do místa přivede zase až noc.
Ty správné noci právě přicházejí. Slavíci jsou nepochybně již ve vzduchu a snaží se doletět domů. Dřív jsem si příliš nevšímal scény, kterou staví pro návraty ten nejšikovnější kulisák. Dnes je to ku mne úvodní ceremoniál půvabných dočkání. Vždyť jsem za létem odeslal na cesty spousty svých známých. Vůbec doteď nevím jak se jim vedlo, jestli si životy udrželi. Půl pátého měsíce k tomu mám prostor. Abych pochopil.
Krásný den, pane Kverku,
mohu se zeptat, zda platí letošní VPZ a v jakém termínu?
Zdravím vás
čtenářka Amarylka
P. S. Ať máte rezavé slavíky co nevidět zpátky doma. Při čekání jste, myslím, v dobré společnosti – modráčci jsou nádherní.
Děkuji Vám.
Ano, možná bude poslední, ale to jsem říkal už v roce 2001, kdy jsme začínali. Ale důvody skutečně jsou, ještě se uvidí, co dál.
Letos jej uskutečníme i kvůli tomu muzeu v Hradišti, když jsem to panu Hubačovi slíbil na loňském setkání u Jizery.
Sledujte tento blog, tady vše bude včas, ale akce bude ukotvena samozřejmě i u ČSO, na jejich webu.
Místem bude náš Slavičí háj, a termín nejspíš tradičně první sobota máje. Asi od půl sedmé, to je taková představa pro Vás.
Děkuji za pozdrav i za přízeň slavíkům.
Pavel Kverek