Ražice – nádraží!
Vyrážíme exkursí k Řežabinci.
Je listopadová sobota samého konce měsíce. Nikdy jsem tu takhle pozdě nebyl, podzim tady neznám.
U pozorovací věže známé tváře v roli průvodců. A Karel říká: „Pavle, je tam ten tvůj slavík„. Nechápu, co má na mysli. Až pak jsem vstoupil a uviděl zapomenuté. Opravdu, zapomenuté.
Je z léta 2006. I když čas letí, tento obrázek jej zastavil. Stojím a žasnu. Dvatisícešest, Pavle..
Tak tady je.
![](https://pavelkverek.cz/wp-content/uploads/2017/11/88c9d00709_104672912_o2.jpg)
A tady jsou oni, na táboře 2004 a 2006.
Karel Pecl a Jirka Šebestián. První založil – a roky vedl, druhý v tom pokračuje.
![](https://pavelkverek.cz/wp-content/uploads/2017/11/f2aef7ac2c_104672914_o2.jpg)
![](https://pavelkverek.cz/wp-content/uploads/2017/11/ae18ac340e_104672917_o2.jpg)
Na další jsem já, kroužkující krahujce.
![](https://pavelkverek.cz/wp-content/uploads/2017/11/0fc0933567_104672920_o2.jpg)
A přicházející.
![](https://pavelkverek.cz/wp-content/uploads/2017/11/33f1edf8dc_104672925_o2.jpg)
A pak ještě záběr na část tábora.
![](https://pavelkverek.cz/wp-content/uploads/2017/11/4c9d43443c_104672923_o2.jpg)
…
A teď se mnou pojďte zavzpomínat.
Je prázdninové ráno a čeká se návštěva. Karel – jinak mu tu od nejmenších po dospělé nikdo neřekne – pozval rozhlas. Přijíždí průvodkyně pořadem Periskop Milena Lukavská a s ní zvukař Jindra Jeníček.
Kemp dostal pro vysílání přezdívku Pytlíkový tábor, kroužkuje se modráček. Milena Lukavská k houfu vznáší nad mikrofonem dotaz, kdo uhodne, kolik modráček váží. Byl jsem hostem a mluvit do toho nechtěl. Když kolem „vystříleli munici“, Karel mne vyvolal, že máme specialistu. Říkám tedy – třináct gramů. Karel bere Pesolu a hlásí: „Třináct a půl gramu! Tričko rozhlasu vyhrává Pavel Kverek!„. Víte, co chci říct? Že doba byla jiná, neukecaná, serióznější. To tričko mi z ČRo II – Praha opravdu přišlo, mám jej ve skříni.
Bývalo tam krásně a tehdy u nás husy ještě nebyly, jako dnes málem na každém rybníku. Když klíny těch, které nepelichaly, přilétaly na rybník za hlasitého kejhání, byl to zážitek! Pak jednu mladou kluci přinesli k okroužkování, myslím, že to byl v rubrice pro kroužkování v místě nový druh.
Dneska je všechno přísné, byrokratické, dobrovolnost decimující. Jen pár nadšenců v jakési rotaci ještě podobné umožňuje.
Nemám fotku Mileny Lukavské, než tuto z výstavy při čtvrtstoletí se slavíky, kdy pro rozhlas téma komentuji.
![](https://pavelkverek.cz/wp-content/uploads/2017/11/7d94ac26f8_104672965_o2.jpg)
Natočili jsme toho potom spolu docela dost, třeba slavíky na Budách, ale to by bylo na další vstup.
Slavíkům vděčím za mnoho, i za podobné lidi, jako je Milena Lukavská.
Periskop pro děti už se asi nevysílá. Nevím.