Nebude dnešní text o bábovičkách, ani dálkových pohledech k dětství. Pojednává o víkendové ornitologické radosti na jihu Čech. O ceně pro slavíky.
Na fotce slavíkům gratuluje Jirka Flousek a hned bych mohl začít psát o krkonošském chytání modráčků, o jméno zavadím-li.
A za ním Zdeněk Vermouzek. Kdybyste jeho neznali, tady se na něj podívejte:
Foto: Zdenka P.
Znám ta místa dobře díky ornitologii, mám tam přátele z časů.
Řežabinec a Řežabinecké tůně, jen co to dovyslovím, už mne proud času vede k návratům.
Zas vezu syna na nejvyhlášenější ornitologický tábor ke Karlu Peclovi. Pro holky a kluky prostě Karel, ale s respektem: „Karle, já si skočím s klukama do Ražic, jo? No, neskočíš, kolik ti je? Sedmnáct. Takže neskočíš!“
Jak jednoduché, a bylo po pivečku!
Z časů daleko dávnějších mne Karel zval k návštěvě, zažít to tam. Povedlo se a pak ještě a zas. Pomáhal jsem ve skupinách, bavili jsme se o určování těžších druhů.
Ukazovali se tam vzácní lidé, známá jména jihočeské ornitologie a Karel mne vždycky představil. Tak jsem potkal i jméno Zdeněk Vitek a nechat si z židličky k židličce vyprávět o setkání s vůbec prvními hnízdícími modráčky u nás, tehdy při Kladenském Rovném. Jak psáno v knížce Ludvíka Mühlsteina Kde krouží čápi. Však si to někde přečtěte.
Spát na čestném místě v nitru pozorovací věže dole v přízemí a rybník mít večer při otevřeném okně málem na klíně. Usínající, i vstávající. Cítit rákosí i vůni stavebního dřeva příbytku. V plameni svíčky číst knížky z knihovničky, určovací, jak jinak. Vidět u okna můry, jak chtějí pustit ven. A udělat to ve chvilce. Slyšet kroky nočních ornitologů, stoupajících nahoru na pozorovatelnu. Jak rozprostírají celty a chystají se podobně usnout.
Byly to krásné chvíle, ale teď stojím na mostě vůbec nestarším. Pode mnou Otava odměřuje písecký čas. Městu v kamenných dlažbách, zvečera vlhkých a studených. Řeka se třpytí efektem uličních lamp, starý strom v pádu se zachytil o most. Zůstane součástí městské scenérie. Jak je tu krásně!
A nedaleko Putim! Jak nevzpomenout dobrého vojáka Švejka. Haškovy chytrosti a požitku z vysmívání. Zlatonosnou řeku u Kestřan. A kousek dál vltavínová pole! I tam jsem kdysi byl, mohu to dokázat.
Jižní Čechy se do mne otiskly přes lidi z ornitologie. A událostmi ze soboty ještě víc!
