Vedu-li odchyty někde po oblasti, lidé se občas zastaví, když kroužkuji u auta. Je milé, že znají slavíky, především tedy ode mne. A znají i jejich bousovský park. Znají naučné stezky tamní krajinou – no, a park je součástí jedné. Trojky. S novou tabulí a hlavně se slavíky mu to vážně sluší.
Odkvétá střemcha. Je mladá, vůbec se jí nechtělo růst. Některé dřeviny prostě v novém prostředí nespěchají. Ale už letos ukázala květy a zavoněla. I její vůně setsakramnetsky patří ke slavíkům. Prostě to tak mám od svých začátků. A máme tam i šeřík. Takový ten drobnokvětý, polodivoký. Nakvétá později, často jej lidé olámou. Domů. Jak ale bude větší, vadit mu to nebude, i když netvrdím, že to nevadí mně. Ze situace je jasné, že patří k výsadbám – co nadělám, když nikoho nechytím. – A třeba někdy jo. Poupata i vůně, barvy a nálady – vše patří tamním obyvatelům. I část úrody v létě. Prostě je ubytováváme, bereme za to nemálo, tak musí mít komfort. Jediný, od dveří odcházející, zaplatit nezapomene. Radostí, jež mi umožňuje.
Chystám Slavičí háj na tuze pěknou věc, hned po neděli. Uvedu událost ovšem až v čase naplnění. Termín jsme vybrali skvěle. Kvetou především jabloně, tedy pozdnější, časné dostaly trošičku zabrat. Ale i ony mají z praxe už něco náhradních poupat pro časy, až vše půjde snáz. Je to všechno báječná škola. S novými žáky, sledováním docházky, kontroly připravenosti na důležitou fázi života a podobně.
Není vše ale „na růžovo“, jak by se ze zpravodajství mohlo zdát. Nevrátí se už cvrčilka zelená, protože prostředí uhnulo jinam. Ke slavíkům, docela natvrdo. Travin už tolik není, šance bude ještě v celku novém, sousedícím s rákosinou, tam se pokusím sečí bývalé podmínky z „Jedničky“ přenést. Vím, co by to chtělo. Docela je škoda o takového zpěváčka přijít. Umí totiž notovat i v noci, aby na to slavíci nebyli sami. Podobně se po místech ozývají krtonožky, což je trošičku jiný příběh. Trvalo mi, než jsem objevil původce. A když jsem u hmyzu, prosluněné dny patří otakárkům ovocným v první generaci. Někdo rád používá obrat „splněný sen“. Já nemohu, nic takového jsem nikdy netušil že může nastat, a nebudu lhát. Že to je ale velenádherné, to mi věřte. Stále platí, že nejsem na ně úplně navyklý, vždyť tady nebývali. Jako kluk je absolutně neznám. A to jsem síťku proháněl.
Ty dny kus od Klenice jsou moc fajn. Protože i voda odshora se „minutu po poledni“ dostavila, a ještě dostaneme přidáno. Zmrzlí mužové, ať už nechodí, vystačíme bez nich!
