Zaměřeno na slavíky

Po severovýchodním okraji regionu prošla překrásná noc. Vím to, protože jsem se účastnil.

První je zjistit, zda od půlnoci šlapou přehrávky. Pak už třeba rozmotat sítě na pozicích, kapsy vytahat jedním směrem kvůli efektu a stoupnout si v hlavní linii pod jabloň hned ke kmeni. A být ve střehu. Nové sítě jsou velmi spolehlivé, ale přeci jen, kdyby šlo něco většího, třeba pospíšit k místu záchytu. A ze správné strany.

Opět jako každý den před ránem drží pološero a já vidím mihnutí dole při zemi uprostřed zdvojené sestavy. Reaguje na událost i tyč bližší mým očím, v kapse cosi je. Bývám za takových chvil překvapivě svižný. Atletická klání mladého věku se zhodnocují. – A už vím, o co kráčí…, volal jsem pořád po větších křídlech pro letošek – ne nijak rozměrná – ale tady jsou. Chřástal kropenatý.

To jsou ze skupiny krátkokřídlých ptáci, kteří umí Afriku solidně. A moc se o nich neví. Tak následně dostává kroužek, co kdyby…

Byli i slavíci. Zbytkem, ale byli. Jako každý rok. Spíše do počtu a všichni mladí. Změnil se ale scénář pro křídla ve vedlejší roli, naprosto těžce převládají pěnice černohlavé. Ne tedy zcela za příšeří, ale mírně později. Až si člověk připadá, jak tým kolegů na frekventované „Chotči“ (akce zaměřená právě na černohlavou pěnici – letos Pták českého roku).

Měsíc svítil jak o život, než přišli ptáci a svítání. Už bude ustupovat, my se potkáme spolu už jenom dvakrát. Zítra a pozítří. Poté odchyty skončí. Zvolní i moderování na těchto stránkách, nebude každodenní.

Uteklo to. Prázdniny skoro pryč, děti, aby se zase šly obohacovat organizovaně, já dohánět resty. U penzisty už nejde o žádné drama, ale přeci jen ledacos zůstalo stát. Tento chytací zápřah jsem si na sebe vymyslel sám a nikdy mne nad ním neuslyšíte láteřit. Vědecky přínosné, osobně přezábavné.

To je ale z dobrých zpráv docela vše. Když přijde do „háje“ noc tohoto typu, sice třeba její ptačí mocnost prověřit, ale je jasné, že by šlo klidně zalehnout.

Tak i letos jsem neunikl nulové noci. Jako každoročně. Už to ale vypadalo nadějně. Blíží se konec.

Neztěžuji si příliš. Chytili se s drozdem čtyři černohlávci – pěnice, a tři proužkovaní rákosníci. Toť seznam dnešního rána.

Jde ale o víc, než přečkat nulovou noc. Tyto události s sebou nesou zpravidla zlom. Ostatně, uvidí se dneska. Zlom myslím slavičí, v rákosí to ještě poletí.

Alespoň jsem před dlouhotrvajícími lijáky dnešního a nedávného dne vylepšil hudební stánky. Už nezmokne nic. Některý liják od jihozápadu se totiž dovede tak naklonit, že obsluha žasne. Nejsem z těch, kdo by techniku balil mikrotenem, myslím si, že trpí a minimálně tratí výkon. Prostup pro zvuk musí být čistý.

A přeci je kousek od Klenice krásně! Zem už nelupe žárem, nabírá kapku za kapkou. Jeden ohromný problém zažehnán. Vidíte – a mně vadí na současném světě lidí právě tato souvislost. Média, o kterých si opravdu nečiním výrazné iluze, poblázní lidi čtvrtpravdami o počasí, odvozenými krávovinami s dopady do lecčeho, ale aby pak někdo slavil obrat a záchranu, to už nezajímá. To nemá údernost. To reklamu před lidmi neprotočí. Ať jdou všichni někam, já se ještě z milého radovat dovedu.

Přijde noc na třicátého. Pak jednatřicátého. Ta na prvního bude finální. Tam je tečka letních odchytů poletujících i migrujících slavíků. Tam končí dřina ku sběru dat, o kterých si myslím, že vlastní málokdo. Pak s pokladem zalezu k analýzám a bude mi hezky zas trochu jinak. Namísto chytačsky, badatelsky. A to je, vážení, taky moc fajnová záležitost.

Měl bych přihodit nějaký obrázek, něco najít. – Už to mám! Ukážu momentku z nenápadného průtahu krásných rehků zahradních. Na ty domácí – kominíčky, na ty je ještě čas.

Slavičí háj a já – myslím – jsme přátelé. Jakoby ten díl země byl rád za to, co jsme s ním vymysleli. Sedím se svým přítelem, který má jméno i příjmení stejné jak já. Je shrbený. Ale rovný! Všechno tady vysázel kdysi. Kdysi před dvaceti lety a tím nám ušetřil obrovský kus času a místa pro život. Já už jsem pak dosadbou jen ladil, co bylo potřeba pro slavíky. Kopřivy by on zcela jistě nesázel.

Přišel se podívat na linii nové západní hranice parku. Teď už ale sedíme u jezírka a z dáli přichází poslední letošní konvoj lidí. Jsou nedospělí krom dam vedoucích. Končí příměstský tábor a končí prázdniny. Rozsypali se v louce jak kdo chtěl a já vedu pro letošek poslední výpravné věty.

A teď, co provedl ten háj… Poslal v té pozdní pro dopoledne době do sítě slavíka, abych měl věrné podklady. Sice již s kroužkem z rána, ale byl. Je velmi pozdní léto, slavičí rok odchází kroky předlouhými, ale slavík před lidmi je. Jasně, chytá se vzápětí rákosník proužkovaný, ale to není to pravé ořechové. Do Slavičáku za slavíky, ať už to lítá!

Pak už je načase zaklapnout desky a padat k obědu. Kotlem se prochází opravdu teplý vítr, co sítě ráno omezoval. Jenomže dnes – dnes bude festověji. Chystá se zálivka v průběhu noci a ne ledajaká. A přeci do toho vlezu. Na pátou ranní už totiž má být po všem. A to je, oč tu běží. Rychle rozprostřu sítě a uvidí se. Playback vyprodukuji z kanclu, protože voda kol půlnoci asi bude všude. Vyjde ještě i ten dnešní zátah? Pak už jen dosloužit do noci okraje září. Vše podtrhnout a sečíst, jaksepatří výdělek zbilancovat.

Zatímco léto ještě kufry tak docela nebalí, ptačí migrace (zejména pěvců) mění na pomyslné zdi jeden obraz za druhým. Křoviny našeho parku nyní patří jednoznačně pěnici slavíkové. O té bychom tu mohli psát do rána, jak je chováním zajímavá. Třeba v tom, že v břichu si nechává místo (jsou téměř bez tuku) do zastávek, kde po Středomoří dobíhá zrání lecčeho. Třeba i tím, jak v noci pozná, že má o 90° zahnout dolů, aby nevylétla nad Atlantik. A jinak je to docela obyčejný pták, vzhledem neprovokující. U nás je hostí (stále ještě skromné) porosty bezinek, tím více ostružiní. Tam se urodilo při zemi opravdu dost. Ony to umí najít raz dva.

V rákosí vrcholí průtah proužkovaných rákosníků, pryč jsou zpěvní, dotahují velcí, budou všude už jen obecní. Ještě jdou cvrčilky zelené, brzy je na strnady rákosní. Modráčci teď mají pauzu. A rákosí začíná šustit! Jde o píseň podzimu, která za křídly pěvců nakonec přibouchne branku.

Primárně vedeny jsou odchyty ke slavíkům. Tam ovšem zelená přeblikla čerstvě na oranžovou, chystá se rychle červená. Ne, že by kroužky na žluté bužírce (typ N+) docela zahálely, ale jízda letních rán to už není zdaleka. Každý slavík se ovšem počítá, každý, který z kotle odletí pod číslem je důležitý. Navíc odevzdávají tělesné rozměry a jiné podivnosti. Co ale nejvíc? Jsou mi nadějí, že přežijí jako druh po krajinách. Zlé to s nimi není. Bylo jich po kapsách opravdu dost, výkaz v konci nabídnu. Tajné to není. Zcela jistě jde o nejvyšší počet na světě za daný časový výměr. A pro naši stanici potřebný „přísyp“ do truhlice hliníkových zpráv.

Kochejte se svým žitím, dopřávejte hezkého – a buďte zdrávi.

Je to tak každý rok, když všemožné bodláky uzrají v hlávkách.

Přibývá a přibývá stehlíků, až jich je téměř mračno. Třepotají křídly nad stvoly, vidět jsou celé rodiny. Chmýří poletuje kolem, ptáci jsou čilí. Jde o další výjev kotliny, na prstech končetin by je člověk nespočítal. Jenom se zastavit a užít těch chvil.

Za sedm nocí se budou sítě balit. Za sedm nocí bude jasno, jak letošek dopadl. Bude to radostné rekapitulování. Už jsem i přemýšlel, zda půjde takový počet někdy překonat. Seděl jsem u cesty na stoličce a pohledem procházel kraj. Rorýs spolu s vlaštovkami lovil nad poli a řešil kondici. Toho druh byl sám.

Spěchám, abych zastihl východ slunce nad loukou motýlů. Moc času nikdy není, protože kroužkování po noci vedle v „Jedničce“ se často protáhne.

Sám uprostřed cesty, která už nikoho nikam s sebou nebere, přestala vést. A svědčí jí to. Porosty jílku se rozprostírají doširoka, okrajům vládne pelyněk. To bude pro ptáky něco, až podzim přes kopec dorazí.

Ona jaksi celá zdejší krajina voní po pelyňku, hořce i nepoddajně. Kde to jen trochu jde, tam býlí všemožné porůstá zemi, kdy vyzval jej život. A jinde zas v ohromných celcích života nenahmatat. Kdo jen trochu sil vlastnil, využil kapitál k přesunu k nám. Slunce zahřívá ta jejich rozhodnutí, je při náladě.

Jestřáb sedí na hroudách namáhán poštolkami. Nechtějí ho tu mít ani nejkratší jeho návštěvou. Kde ale má si zaslídit, když tady úspěch slaví. Je z menších, nějaký sameček. Hřivnáči, hnízdící asi tak letos po páté, zpozorněli. Aby životem nepřišli ku zmaru. A hejno vlaštovek od parku nikam už neodlétá. Po celý den nabírá síly tady nad loukami. Daří se vůkol.

Noc byla podzimní, spíše nevýrazná ve vztahu k nachytání. Ale každý jeden z osmnácti opeřenců nosí ve své torničce onu pověstnou maršálskou hůl. Na každého lze nadějí vsadit. Že se odněkud třeba i připomene.

Jednou na to přijdu, kde visí klíč.

Dnešek jsem viděl jako pěkné dožínky za sezónou, ptáci to ovšem pojali jinak. Do noci, která byla lákavá tak, že sám bych jasně letěl, nešli. Prolétli dva slavíci tmaví, dva rákosníci proužkovaní, jeden rákosník velký, čtyři pěnice černohlavé, jeden rákosník obecný a jeden zpěvný. To je z kapes vše!

Slavík tmavý má docela jinak stavěné tělo.

Ještě se ale potáhne u slavíků, ještě hotovo není. Jenom je třeba vyčkat optima, kdy v noci budou. Třeba se povede dnes, noc má být podobná.

Adultních obecných slavíků z noci je letos jen stěží představitelných pětadvacet. A provokuje skutečnost, že jediný neměl oblastní kroužek. To jsou ovšem témata, která nedohoním, i kdybych seděl na čihadle dvacet čtyři sedm. Musel by někdo následně například v roce příštím slavíka z hnízdní doby odněkud nahlásit, pak bychom uviděli. Číslo má každý při sobě nachystáno.

Poslední z dvojice slavíků tmavých byl znovu neuvěřitelně obtížný na určení. Vzal jsem si na pomoc úplně všechno co znám a pustil jej ve finále jako *plus jeden rok*. Ani využití nevyužívané pneumatizace zlom nepřineslo, mladý by vypadal jinak. A tak si o něm myslím, že na cestě k jihu prostě nebyl poprvé. Existují skutečně jedinci, kteří na znaky a na vše ostatní kašlou. Zmíněný podle náměrů měl by být samec, ale věřte tomu… Já si u něho takovou poznámku ale přeci jen čmárnu.

Ano, chyběla letos chytit po noci nula. Tak jsem si pro ni došel. Splnil se předpoklad, což je vědecky cenné. Neplatí totiž úplně, že noční voda výsledek odstřelí. To je zjednodušený pohled a třeba více pečlivosti. Za konstelace dnešní ovšem bylo naplněno. Ani jsem u sítí v inkriminované půlhodince nestál, šel jsem na kafe.

Chytla se ovšem slípka zelenonohá a bude ze zdejší populace. Vedle za cestou letos poprvé vyhnízdily. (Měl bych ji mít na fotce, přidám ji sem).

Slavíků by ale být konec ještě neměl. Vše nepřelétlo. Měl-li bych si letos vteřinku zabilancovat, dobrý je výčet adultů slavíka obecného z nocí. A pohled není přesný, přesnější je říct: překvapivý (výčet).

Ještě se přes potok odchytil rákosník proužkovaný, po chvilce zastávky v mých rukou i kroužkovaný. Těch je letos rovněž hodně. Převážně se jedná o mladé ptáky, občas nějaký starší v peří odraném. Rákosníci totiž – a na to pozor – nepelichají po hnízdění tady u nás, nýbrž po zastávkách v Africe.

Nevím, jestli jsem už tady někdy napsal, že kroužkování ptactva je fajn. Zvlášť u mne toho tažného. Budu moci sedět doma už zanedlouho v září a říkat si: “Kolik asi z těch počtů křídel všemožných pěvců a hlavně slavičích teď někde funguje po světě křížem-krážem? Jak se jim vede? Co všechno mi o sobě za ten moment neřekla a vědět bych chtěl? A jak je skvělé, že ještě naše krajiny svojí přítomností přeci jen zdobí.

Když se nic nechytá, nuda ale není. Je třeba pozoruhodné, jak které sítě se vypořádávají s enormní nadílkou noční vody. Od každého výrobce jinak. Každé jedné z nich ale prospívá vánek, když ráno který jaký vykouzlí. Ono v tu hodinu většinou příliš nefouká, teď se ale průvan výrazně hodí.

Jo, a taky lijáky vyhnaly od parku mlhu. Ta se podobných scénářů bojí. Je ale jedno, zda člověk sklepává ze síťoví vodu mlhovou, nebo z deště.

Co bude dál? Do konce prázdnin už zbývá jenom hrst dní. Přijde ale vlna, to je jasné. Kdy a jak velká bude, naopak neví nikdo. V krajině Dolnobousovska to zvím první. Pod stromem zmáchaných větví jsem pobral čerstvých pět švestek a volantem zatočil domů.

Ptáci začínají spěchat. Slábnoucí srpen ,ten je rozhýbal. A nocí, které by komfortně mohly vést, těch bývá o tomto čase spíš po šafránu. Dnešní vedla, i když ji zkraje provázel déšť.

Čísla nevysoká, zážitky mocné…

Chybí letos zatím například velcí ptáci, nechytil se jediný. Jeden chřástal tedy ze sítě vyskočil, to ano. Špatně jsem situaci vyhodnotil, šel z protistrany a netlačil do sítě. A taky chybí cizí hliník. Ani tuzemský, ani zahraniční příliš nejsou. Ale všechno ostatní – to je tedy třída! A v konci chytání to bývá opravdu vzrušující. Žádný zákryt. Třeba pěnice vlašská, nádherný sameček se žlutým okem…

A nebo – a to jsem tedy sbíral oči po zemi – co všechno může od severu letět! A hlavně proč, když čas ještě je. Kdo vyhání tyto nervózy k cestě, když připraveni nejsou? No a nebo to celé pořád čtu chybně a funguje jinak. Slavík tmavý – adultní, se zdaleka neukončeným pelicháním. Hubený jako žebřiny, chytit se mu nechtělo, do osmi ranních byl zalezlý v „kanclu“. Typické chování pelichajících slavíků obecných v závěru procesu, ovšem kdy je každý doma na hnízdišti! Když už tohoto zmatence dobrá noc vyhnala na křídla, zůstala při něm „pelichající“ ostražitost. Chytil se až „na ticho“. Tito zjevové jsou kořením výzkumu, přicházejí, aby badatel opakováním se všeho a vždy neusnul. Těch pár vět, kterými jsem momentku doprovodil, jsou pouze stínem ohromného přemýšlení. Událost nese ohromný potenciál.

Ne, dnešní noc nebyla z obyčejných, a prvně snad jsem to věděl dopředu. Předchozí dvě tomu ze všech sil nahrávaly.

Prosili jsme oblohu, aby byly. V pořádku – jsou, a ne zrovna mírné. Je nádherné vidět pramínky vody zatékat do sluncem rozedraných luk Slavičího háje, je radost vidět krajinu v děkování. Ale, co noční odchyty, které by měly jet pokud možno co nejpravidelněji? I lijáky jsou pokusy okolo tématu naučit se co nejvíc. Jak ovlivňují přesuny slavíků mezi zastávkami? Jdou ptáci do deště, anebo ne? Nepotřebují-li, nejdou. Počkají si na příležitost a tady už mluvíme o tahových vlnách.

Dnes lilo. Poctivě, na přelomu dnů. Vlastně už i navečer. S následnou pauzou. Je vždycky kupodivu, co efekt přinese. Navíc nyní přichází v čase, kdy tah slavíků – zejména rezavých – již odeznívá. Už jsou prostě pryč dál po cestě. To jasně říkají zpětná hlášení od nás i zvenčí. Závěr letních odchytů bude nad hliníkem už více oddychový. Každý jeden pták se ovšem do projektu počítá, každý je cenný. A člověk musí šanci odsloužit, bez absencí. Jen tak jsou data poctivá, jen tak ženeme do kouta všechny drzé výjimky. Přebijí je zkušenosti již očekávané, čekající jen na doověření.

Věřím svému sběru jak žádnému jinému. V životě už jiné příležitosti nebude, přistupuji poctivě, naplno. Slavíci se musí vyzpovídat, i když na to nejsou uvyklí.

Dnes se sešli po jednom exempláři všechny tři druhy Česka. Vyjma modráka byli mladí. Ten mokřinný mi však pořádně zavařil. Krom druhového pak už přiřazení ke všemu. Bývá to ale napínavé, učený z nebe nespadl. Pomohly až znaky víc než doplňkové.