Zaměřeno na slavíky

V parku je po větvích letos převážně jen listí. Světlý rybíz nikdy nikdo nečeše a ptáky nezajímá. V keřích je ve výsadbách nejpočetnější. Letos o alespoň slabou úrodu byl takový zájem, že všechen je pryč. Magnetem je i rakytník, který plodí každoročně. Ten ovšem ptákům chutná stabilně a jak jsem se přesvědčil dnes po ránu, i mladým slavíkům.

Ano, staří slavíci oba z nedávných kontrol už odletěli. Chtěl bych jim vidět před cestu, musí to být síla! Jak volí zastávky, v jaké výšce jdou, jak mají nalajnováno po Evropě? V posledních desítkách hodin se situace v parku změnila. Tradičně, dalo by se říct. Pohyb prostředím je značný, i sítě to zažívají. Balím ale vždy brzy po ránu, po noci je to náročné. Kleště se nezastaví.

Vylétli již lišaji paví oka, i zde je přesně jejich čas. Jeden skončil o noční kontrole v síti a vypletl jsem jej téměř bez oděru ok. Šlo o drobnějšího samečka, moc se nezamotal. Bourec, který síť rovněž neviděl, mi ovšem zdrhl bez určení. Vůbec nevím, jaký to mohl být. Plánuji pořídit aparaturu s plátnem na noční rozsvícení. Asi bychom docela koukali.

Nad sítěmi konečně visí dobré noci. Ptáci v nich jdou.

Mám ten pokus v hlavě od jara.

Zde samička z hnízdního páru „Pod hrází“.

Zde samička z hnízdního páru „U tabule“.

Chytit se mi je kontrolou podařilo zaokrouhleným výpočtem doby procesu pelichání. Bude-li na dnešek příhodná noc, druhá z obrázku napřáhne k moři. První mohla odletět už dnes a nejspíš i odletěla. Podmínky velice příhodné.

To je vrchol mého snažení, naprosto profesionální. Zastihl jsem je, jak klíče strkají pod práh. Samečkové na tom budou nejspíš podobně a mladí z jejich hnízd? Myslím, že mají od nedávna kroužky a kraj jim zatím na poznávačku stačí. Až nebude, nechají hlavu poprvé rozhodovat o směru „někam“.

Po celý podzimní čas, přes zimu i jaro se těším na školní prázdniny a jejich červenec. Až slavičí park v nejzápadnějším cípu vymění masku a stane odchytovou stanicí, odkud po chvilkách zdržení ptáci odlétají s identifikačními kroužky vědecké instituce. Až se poprvé za situace, kdy ještě není světlo, ale tma už taky ne, zatřepe kapsa pod linkou a zasvítí v pološeru bělavý cíl. Slavíci konečně začali „poletovat“!

Kdybych pod keři vyhrával na skleničky namísto druhového zpěvu, nalákal bych i tak ptactvo mnohé. Zvědavost totiž vládne těm nocím. Proto i mozaika kroužkovanců je strakatá dost.

Ráno byla na západním okraji kotliny duha. Tak jsem ji od stolku vyfotil.

Okáči luční se pokládali čerstvě na křídla, modrásci na pozicích. Už jsem o nich nastudoval opravdu hodně a oslovil také odborníky. Třetí přemlouvání vzácnosti, aby přešla k nám do parku, třetí úspěch a doprovodné pocity prospěšnosti. Ano, pomohl jsem jim, ale ničeho za to nežádám. Jen prosím i za rok: „Buďte!“. Už vím, co vám ještě předpřipravit. Jak zkomfortnit vás báječný výskyt. Dál budu sázet kominíčky jako o závod. V místech, kde mravenci žahaví (tak se jmenují ti oklamanci) mají své příbytky v třtině křovištní. A budu si přát, ať pomoc nepřehlédnou.

Když se noc rozvypráví, sedím vzorně, nevyrušuji. Netopýři ušatí znovu otestovali sítě, právě kvůli nim jsem o stmívání ve střehu. Pak tichá dvojka vypadne jinam a síť si může oddechnout v menším šlofíku. Jak ale skočí do nového dne první minuta, jde se do střehu. V této části letně-podzimní migrace pěvců kotlinou Klenice se za tmy chytají pouze obecní ťuhýci – samci. Jejich přesuny nejsou v krajině po rozednění vidět, ale z domovských pozic mizí. Však také mláďata už pěkných pár dnů fungují sama, pomoci nežádají.

Až znovu sítě zaloví ve vzduchu nad bousovským parkem, bude už pětadvacátého. Co nevidět se první z „poletujících“ odsunou z kotliny dál a už se k ní nevrátí. Směr Praha, Šumava, údolí Rhôny a dál. Aby se událost zamaskovala, v parku zatím pobudou ptáci přespolní. Budou dost často větší „na mírách“, s zásobou „paliva“ na řadu dní. I oni ale po čase zmizí a jedna z nocí, co potom přijdou, už bude bídná. Průtah slavíků Českou republikou má obdivně svižný ráz.

V krajině „Pokleničí“ druh rychle mizí, nesetkávám se s ním téměř a nevím proč. Na tahu ovšem prolétá pravidelně. Dnes po noci dva, nejspíše sourozenci.

Dál v noci protahují samci ťuhýků, už to nepřekvapí. Právě oni bývají v nočních kontrolách.

Chytil se další „černý“ modráček, už jsou čtyři, ještě jeden nejspíš tedy schází k místní soupisce.

Ráno dochytávku ukončil déšť. Ještě před tím se chytil tento mladý invalida.

Včera se prakticky nesetmělo. Ke kontrolám nepotřebujete svítit, ale nejčastěji ani není na co. Kdo táhne v tuto dobu po nocích poctivě, jsou adultní ťuhýci obecní. Projekt ve Slavičím háji počítá s nočními kontrolami, i když jsou náročné, dává to cenné poznatky. V jaké fázi noci a kteří ptáci jsou ochotni sletět do prostředí. Je to vše ohromně odpracované, ale je to tím, že si příležitosti vážím – a také, že pořizuji data vlastní, pevná. Jde o zkušenosti k nezaplacení a činil jsem tak i v horách, když jsme chytávali poměrně pionýrsky táhnoucí ptactvo. Chodil jsem ke světlu, i když se předem kroky zdály zbytečné. Už jen ona fascinace klidovou částí dne. Věděl jsem, že přestože ptáky nevidím a kolem se neukazují, tah určitě běží. Musí běžet.

Každým dnem bude tlak na přesuny sílit, červenec se překlopil do závěrečné fáze před srpnem, který bývá po setměních opravdu spontánní. Krajinné poznávačky mláďat budou přecházet nezachytitelně v etapovité odlety, prostředí se v tom čase navzdory ruchu začnou opravdu vyprazdňovat. Po silnicích i okenních parapetech bude mnoho poztráceného peří, odlétání bude v kurzu.

Fascinace motýly modře poprášených křídel trvá. S objevy to v těle vždycky tak mám. Vidím ty modrásky přenocovat, kdy na rozdíl od nich vím, že dnešním prožitým dnem přišli o čtvrtinu života. Jestli musí někdo pospíchat, jsou to oni. Stále nemohu tak nějak pobrat, co objev pro prostředí znamená. Třeba ve formátu Mladoboleslavska. Jde tady o jeden z nejkvalitnějších benzínů do motoru. Takových oktanů! V noci, když chodím kol sítí po kontrolách, vím, že modrásci kolem mne spí. Zažil jsem je po kytkách totiž večer usínat. Když druh monitoruji. Ráno pak mají droboučká křídla orosená. Přitom si uvědomuji, jak cenná je ve zpětném zrcátku absence aplikace chemických růstových podpor. Prostředí parku by nikdy tak vitální nebylo. Dech by byl polochcíplým. Vnímám to při každičkém kroku místy. Zachovalost je tak nadějí na ohromné objevy další. Samovolně tedy dochází k pokusům otestovávat potenciál krajiny, která – popravdě řečeno – bádána jinak moc není, nemáme příliš nač navazovat a strašné je uvědomění, že o tolik pokladů každý rok za rokem v zlověstném poklidu nezúčastněně přicházíme. Z nikdy nenapsaných seznamů mizí. Jedná se o škodu nejvyšší šířky i délky.

Pár stovek metrů za okrajem města mám místo přechodného pobytu. Slavičí háj. Slavíci úspěšně vyhnízdili, ale hitem léta je motýl modrásek bahenní. Po nemalém vynaloženém úsilí už je jasné – ano, je nově zjištěným taxonem prostředí a my jdeme místo zaregistrovat.

Mezi nočními tahy je čas obcházet kvetoucí kominíček a motýly počítat. Žádná vysoká matematika, stačí prsty jedné ruky. Jak rychle imaga hynou, skladba se obměňuje. Žijí totiž nejvíce týden. Zkraje jsem jel na chybách, ukazuje se i tady, jak je důležitá dobrá literatura. Dnes po ránu, jak sítě začaly vlát prázdnotou, pořídil jsem díky náhodě možná snímek snímků. To musím ale nejprve nechat ověřit – zda ano či ne. Na každý pád se znovu ukazuje, že jedině úsilí a výdrž dokáží přírodu rozmluvit konkrétněji.

Chytil se k ostatním opeřencům i modráček znovu. Tentokrát ovšem mládě asi nahoře od Zvolínku, je z prvního hnízdění a docela determinačně dával zabrat.

Daří se schytávat v zajímavých číslech zdejší strnady obecné – letošní mláďata. To se může hodit. K průtahu či – lépe snad – pohybu rákosníků dlužno poznamenat, že už se ukazují v zastoupení i mladí obecní rákosníci. Jinak jde třtinou běžná skladba křídel. Staří velcí, staří proužkovaní – i s omladinou, a tak dál. Málo je tradičně strnadů rákosních, ale Slavičí háj není prostředím k druhu optimálním. Nevím, co pro ně udělat, u rohu s mokřadem sídlí jediný pár.

Je to odvážné – možná až přidrzlé, ale budu se moci ohlížet po nové výzvě ve vztahu k vzácnostem. Tři cíle naplněny (teď raději zaklepávám na dřevo), jaký vyhlédnout čtvrtý? Třeba, jak odklánět jarní mrazíky, to by byla věc. Větve jsou většinou prázdné, stromy jak po nemoci. Prořídlé, často v náhradním listí. Lesík se vzpamatovává taky složitě.

Včera byl balón v závěru pouti tak nízko nad městem, až se psi báli pro hukot hořáku.

Mnohé je v praxi jinak, než se tradovalo. Třeba o tom, jak převažují mladí v odchytech pěvců. Že jich je víc, když se všude narodili, a tak..

Začal jsem nakonec podezírat i tuto informaci a přes svoji specializaci jal se sešité párat. Kdyby se totiž staří do hnízdišť propadli a přemnozí uhynuli jako jarní motýli, nebylo by jich v návratech tolik, co je. Takže tedy? Přežili! Že je nedokážeme v nočních jižních expresech najít a v roli „štiplístka“ zkontrolovat, není problém pasažérů, jedná se o chybu průvodčího. O tom jsem se ale rozepisovat nechtěl, správná chvíle nepřišla. Chci odhlédnout na časnost migrace zpěvných rákosníků a rovněž rákosníků velkých. Samý starý pták v sítích – a pryč budou, než se rozkoukáme a v tradičních letních odchytech sítě rozvěsíme. Pak tedy ano, tam už budou mladí výrazně převažovat. Ani zde už není mnoho co dodat, je ale moc fajn, že k objevování máme témat pořádné stohy.

Přesto, že stránka je k čtenářům spolehlivá a každou chvíli visí nějaká informace, letní veletoč nestíhám. Přibral jsem totiž v parku k slavíkům ony senzační motýly, s životem – opatrně řečeno – neskutečným. Přibral jsem je především proto, že jsou „naši“. Je to jako kdysi se slavíky, když jsem pro ně stavěl bydlení na klíč. Jako s modráčky, když jsem zkusil spíše nemožné – usadit je v nachystané slati. Teď máme zápřah motýlí. Opravdu se potvrdilo, že v prostředí jsou. Ne početně, ale jsou. Chce to na příští rok ještě vstřícnosti, ale vždy je důležitý klíč, aby člověk uviděl za dveře. Dokonce takto přenocují.

Mezitím kosíme květnatou louku dle pravidel. Pro mne to znamená nové téma, ale člověk úkoly mládne. Jsou z nás ranní sekáči. Za rosy, s kafem ve flašce. Kosa už šustí při žatvě i mně, zprvu to tak nebylo. Potřebovala doladit.

Ptáci šli včera nápadněji již do noci, rozhýbalo se také rákosí pod soutokem.

Soudím, že první vagóny vlaku na jih jsou místenkovány oblastním pěvcům, po půli prázdnin začne poctivý frmol, to už poteče kotlinou „sever“. Je velmi zajímavé prohlížet rákosníky zpěvné. Jak to mají s odlišovacími znaky a podobně. Do třtiny přišli v máji poslední a první ji opouštějí.

Druhy zpod kleští přibývají, park nyní zve krutihlavy k mraveništím, slétají se dlasci. Včera první velký rákosník a zelená cvrčilka. Mizí proužkovaní rákosníci, jako vždy touto dobou. Kam pospíchají, nevím. Zpěvné bych chápal, mají světa lán. Stejně je to vzrušující. Ať žije nahlížení!

Noc byla bez rosy, prohřátá a ráno se projevil zejména v rákosině tahový pohyb. Týká se rákosníků zpěvných – starých i mladých, a také proužkovaných. Na lagunách byl chřástal, v keřích se objevila první pěnice vlašská.

Věším troj-obrázek logického sledu. Takto má ptačí park fungovat..

Po noci se podařilo chytit a okroužkovat mládě z náhradního hnízdění. Musí nám to tak stačit.