Zaměřeno na slavíky

Spěchám, abych zastihl východ slunce nad loukou motýlů. Moc času nikdy není, protože kroužkování po noci vedle v „Jedničce“ se často protáhne.

Sám uprostřed cesty, která už nikoho nikam s sebou nebere, přestala vést. A svědčí jí to. Porosty jílku se rozprostírají doširoka, okrajům vládne pelyněk. To bude pro ptáky něco, až podzim přes kopec dorazí.

Ona jaksi celá zdejší krajina voní po pelyňku, hořce i nepoddajně. Kde to jen trochu jde, tam býlí všemožné porůstá zemi, kdy vyzval jej život. A jinde zas v ohromných celcích života nenahmatat. Kdo jen trochu sil vlastnil, využil kapitál k přesunu k nám. Slunce zahřívá ta jejich rozhodnutí, je při náladě.

Jestřáb sedí na hroudách namáhán poštolkami. Nechtějí ho tu mít ani nejkratší jeho návštěvou. Kde ale má si zaslídit, když tady úspěch slaví. Je z menších, nějaký sameček. Hřivnáči, hnízdící asi tak letos po páté, zpozorněli. Aby životem nepřišli ku zmaru. A hejno vlaštovek od parku nikam už neodlétá. Po celý den nabírá síly tady nad loukami. Daří se vůkol.

Noc byla podzimní, spíše nevýrazná ve vztahu k nachytání. Ale každý jeden z osmnácti opeřenců nosí ve své torničce onu pověstnou maršálskou hůl. Na každého lze nadějí vsadit. Že se odněkud třeba i připomene.

Jednou na to přijdu, kde visí klíč.

Dnešek jsem viděl jako pěkné dožínky za sezónou, ptáci to ovšem pojali jinak. Do noci, která byla lákavá tak, že sám bych jasně letěl, nešli. Prolétli dva slavíci tmaví, dva rákosníci proužkovaní, jeden rákosník velký, čtyři pěnice černohlavé, jeden rákosník obecný a jeden zpěvný. To je z kapes vše!

Slavík tmavý má docela jinak stavěné tělo.

Ještě se ale potáhne u slavíků, ještě hotovo není. Jenom je třeba vyčkat optima, kdy v noci budou. Třeba se povede dnes, noc má být podobná.

Adultních obecných slavíků z noci je letos jen stěží představitelných pětadvacet. A provokuje skutečnost, že jediný neměl oblastní kroužek. To jsou ovšem témata, která nedohoním, i kdybych seděl na čihadle dvacet čtyři sedm. Musel by někdo následně například v roce příštím slavíka z hnízdní doby odněkud nahlásit, pak bychom uviděli. Číslo má každý při sobě nachystáno.

Poslední z dvojice slavíků tmavých byl znovu neuvěřitelně obtížný na určení. Vzal jsem si na pomoc úplně všechno co znám a pustil jej ve finále jako *plus jeden rok*. Ani využití nevyužívané pneumatizace zlom nepřineslo, mladý by vypadal jinak. A tak si o něm myslím, že na cestě k jihu prostě nebyl poprvé. Existují skutečně jedinci, kteří na znaky a na vše ostatní kašlou. Zmíněný podle náměrů měl by být samec, ale věřte tomu… Já si u něho takovou poznámku ale přeci jen čmárnu.

Ano, chyběla letos chytit po noci nula. Tak jsem si pro ni došel. Splnil se předpoklad, což je vědecky cenné. Neplatí totiž úplně, že noční voda výsledek odstřelí. To je zjednodušený pohled a třeba více pečlivosti. Za konstelace dnešní ovšem bylo naplněno. Ani jsem u sítí v inkriminované půlhodince nestál, šel jsem na kafe.

Chytla se ovšem slípka zelenonohá a bude ze zdejší populace. Vedle za cestou letos poprvé vyhnízdily. (Měl bych ji mít na fotce, přidám ji sem).

Slavíků by ale být konec ještě neměl. Vše nepřelétlo. Měl-li bych si letos vteřinku zabilancovat, dobrý je výčet adultů slavíka obecného z nocí. A pohled není přesný, přesnější je říct: překvapivý (výčet).

Ještě se přes potok odchytil rákosník proužkovaný, po chvilce zastávky v mých rukou i kroužkovaný. Těch je letos rovněž hodně. Převážně se jedná o mladé ptáky, občas nějaký starší v peří odraném. Rákosníci totiž – a na to pozor – nepelichají po hnízdění tady u nás, nýbrž po zastávkách v Africe.

Nevím, jestli jsem už tady někdy napsal, že kroužkování ptactva je fajn. Zvlášť u mne toho tažného. Budu moci sedět doma už zanedlouho v září a říkat si: “Kolik asi z těch počtů křídel všemožných pěvců a hlavně slavičích teď někde funguje po světě křížem-krážem? Jak se jim vede? Co všechno mi o sobě za ten moment neřekla a vědět bych chtěl? A jak je skvělé, že ještě naše krajiny svojí přítomností přeci jen zdobí.

Když se nic nechytá, nuda ale není. Je třeba pozoruhodné, jak které sítě se vypořádávají s enormní nadílkou noční vody. Od každého výrobce jinak. Každé jedné z nich ale prospívá vánek, když ráno který jaký vykouzlí. Ono v tu hodinu většinou příliš nefouká, teď se ale průvan výrazně hodí.

Jo, a taky lijáky vyhnaly od parku mlhu. Ta se podobných scénářů bojí. Je ale jedno, zda člověk sklepává ze síťoví vodu mlhovou, nebo z deště.

Co bude dál? Do konce prázdnin už zbývá jenom hrst dní. Přijde ale vlna, to je jasné. Kdy a jak velká bude, naopak neví nikdo. V krajině Dolnobousovska to zvím první. Pod stromem zmáchaných větví jsem pobral čerstvých pět švestek a volantem zatočil domů.

Ptáci začínají spěchat. Slábnoucí srpen ,ten je rozhýbal. A nocí, které by komfortně mohly vést, těch bývá o tomto čase spíš po šafránu. Dnešní vedla, i když ji zkraje provázel déšť.

Čísla nevysoká, zážitky mocné…

Chybí letos zatím například velcí ptáci, nechytil se jediný. Jeden chřástal tedy ze sítě vyskočil, to ano. Špatně jsem situaci vyhodnotil, šel z protistrany a netlačil do sítě. A taky chybí cizí hliník. Ani tuzemský, ani zahraniční příliš nejsou. Ale všechno ostatní – to je tedy třída! A v konci chytání to bývá opravdu vzrušující. Žádný zákryt. Třeba pěnice vlašská, nádherný sameček se žlutým okem…

A nebo – a to jsem tedy sbíral oči po zemi – co všechno může od severu letět! A hlavně proč, když čas ještě je. Kdo vyhání tyto nervózy k cestě, když připraveni nejsou? No a nebo to celé pořád čtu chybně a funguje jinak. Slavík tmavý – adultní, se zdaleka neukončeným pelicháním. Hubený jako žebřiny, chytit se mu nechtělo, do osmi ranních byl zalezlý v „kanclu“. Typické chování pelichajících slavíků obecných v závěru procesu, ovšem kdy je každý doma na hnízdišti! Když už tohoto zmatence dobrá noc vyhnala na křídla, zůstala při něm „pelichající“ ostražitost. Chytil se až „na ticho“. Tito zjevové jsou kořením výzkumu, přicházejí, aby badatel opakováním se všeho a vždy neusnul. Těch pár vět, kterými jsem momentku doprovodil, jsou pouze stínem ohromného přemýšlení. Událost nese ohromný potenciál.

Ne, dnešní noc nebyla z obyčejných, a prvně snad jsem to věděl dopředu. Předchozí dvě tomu ze všech sil nahrávaly.

Prosili jsme oblohu, aby byly. V pořádku – jsou, a ne zrovna mírné. Je nádherné vidět pramínky vody zatékat do sluncem rozedraných luk Slavičího háje, je radost vidět krajinu v děkování. Ale, co noční odchyty, které by měly jet pokud možno co nejpravidelněji? I lijáky jsou pokusy okolo tématu naučit se co nejvíc. Jak ovlivňují přesuny slavíků mezi zastávkami? Jdou ptáci do deště, anebo ne? Nepotřebují-li, nejdou. Počkají si na příležitost a tady už mluvíme o tahových vlnách.

Dnes lilo. Poctivě, na přelomu dnů. Vlastně už i navečer. S následnou pauzou. Je vždycky kupodivu, co efekt přinese. Navíc nyní přichází v čase, kdy tah slavíků – zejména rezavých – již odeznívá. Už jsou prostě pryč dál po cestě. To jasně říkají zpětná hlášení od nás i zvenčí. Závěr letních odchytů bude nad hliníkem už více oddychový. Každý jeden pták se ovšem do projektu počítá, každý je cenný. A člověk musí šanci odsloužit, bez absencí. Jen tak jsou data poctivá, jen tak ženeme do kouta všechny drzé výjimky. Přebijí je zkušenosti již očekávané, čekající jen na doověření.

Věřím svému sběru jak žádnému jinému. V životě už jiné příležitosti nebude, přistupuji poctivě, naplno. Slavíci se musí vyzpovídat, i když na to nejsou uvyklí.

Dnes se sešli po jednom exempláři všechny tři druhy Česka. Vyjma modráka byli mladí. Ten mokřinný mi však pořádně zavařil. Krom druhového pak už přiřazení ke všemu. Bývá to ale napínavé, učený z nebe nespadl. Pomohly až znaky víc než doplňkové.

Nadpis lze vykládat i jako přívlastek člověka, který se vyhýbá práci, tady na slavičím blogu ovšem mluvíme o králi pěvců. A ti opravdu za noci drželi klid.

Nepamatuji z historie kol půlky srpna, že by se chytili jenom tři ptáci: rákosník proužkovaný, rákosník zpěvný a a jeden mladý slavík – vše v rákosí, v liniích nic. Jsou to ale zadání, kterých nám třeba jako soli. Nutí nás přemýšlet, hledat důvody. A nejspíše směrem k povětrnostem. Kdy ptáci do vzduchu prostě vletí a jdou, nebo kdy se spontánně rozhodnou nefungovat.

Letně podzimní odlet tažných ptáků je téma obdivuhodné. Má svoje zákonitosti, specifika a zcela jistě i excesy. To vše musí lidé kol kroužkovacích míst zkoušet číst a snažit se o uspění. Co je vlastně ono uspění? Nachytat a zaevidovat? Především. Ale už samotné absolvování příležitosti slibuje nevšední děj. Třeba právě to, že nedojde na představy.

Přesuny pěvců k Africe zcela jistě neskončily. Jen lokální efekt zařídil své. Zas budou noci plné ptáků i tady u Klenice, zas budou ruce plné kroužkovacího pohybu. Pokora, to je to, čím máme šanci se obohatit. Hodí se v životě všeobecně.

Hezký den.

Příště: Krajinou pelyňku.

Noc byla zrádná. Západní obzor bouřil co chvíli, park trpěl žízní. Kombinace nedobrého. Pro pohyb ptáků pod noční oblohou i pro nás, co už měříme vodu na kapky. Zem je vypraskaná opravdu hluboko, chtěla by napít.

Na rozbřesku okolo sítí poměrně klid. Noční pohyby táhne pěnice slavíková po keřích, v třtině rákosník proužkovaný. Dnes ale zvolna. Noc byla lakomá. Obecní slavíci byli zpola staří, to se nestalo snad ještě nikdy. Úchvatný materiál. Jsou učebnicoví. K nim jeden tmavý, mladý. A toho tady ukážu, protože jsem pro archív vyfotil z něj rozhraní pelichání. Je pěkné.

Pak ve slati cosi svítí a zjevně tam nepatří. Přiletěl host. Helia už mnoho nemá, přistál a zůstal. Odletěl z nějaké párty, třeba i z dost velké dálky. V noci byl s bouřkou průvan, možná o tom ví více on. Komu to kde zcizil. Odnesl jsem si pozdrav do kanclu. Zůstane, až přijdou děti.

Sleduji režimy dní Slavičího háje a zaujmou třeba vlaštovky. Krmí se nad travinami početně. Před cestou k moři. Ale i kosové – a to velmi pospolitě – mají jedno hlavní nocoviště v ohromné slivoni. Z terasy je sleduji, jak jeden za druhým proletují. Jo, a urodilo se opět lučních koníků, takže se slétli ťuhýci možná až od Prahy. Po vrabci úpolním jsou teď nejpočetnější. Co strom, to lovící ťuhýk. Park je ptactvem vyhledáván, a tak je to správně, tak to má být!

Nad každým jedním v ruce si může člověk dopřávat příběh. Z dvou třetin vylhaný, ze zbývající úplně ne. Když se zadaří a na kroužkování přijde starší slavík tmavý, je to paráda. Jednoho z trojice dnešních jsem vyfotil, aby téma mělo doprovod.

Jediné, co za vzácných setkání s nimi vím, že vše dosud v životě zvládli. Někde hnízdili, nějak přezimovali. Některý jednou, jiný i víckrát. To nepoznám. Takový slavík je navýsost elegantní, má všechny znaky co by měl mít. Peří na sobě, které vzešlo z procesu kdesi v zahraničí, jednom z nejkratších, co pěvci mohou podstoupit. Trvá kol pětatřiceti dní.

U slavíka obecného si nikdy nemohu být jist, zda nejde o cestovatele regionálního. U tmavého zase s největší pravděpodobností průtažný je. To imponuje. A taky ta jejich svižnost. Postupují rychle a nejspíš bez paniky. V ruce působí maličko jinak – „pevněji“ a zbarvení je vždy propracované. Variabilní, ale vymakané. Křídlo je dlouhé, špičaté, k cestě přes Afriku propracované. A ta jeho pouť s několika významnými zastávkami? Obdivuhodná.

Tento a podobný text se vejde do tří minut setkání tváří v tvář, když ho noc vystrčí před nás na světlo. Proč obdiv průběžně nedolévat?

Jízda nekončí

Ještě běží srpen, ještě není konec. Ještě třeba ohlídat závěr migrace hnědých slavíků okrajem Mladoboleslavska. Už budou sítě spíše křídel prosté, ale takový byl i začátek. Má-li vhled být použitelný, třeba vydržet. Navíc – v tomto časovém prostoru budou více vidět slavíci tmaví, je jejich čas. Téměř až do konce měsíce.

Nejprve bych měl napsat jak je letos u slavíků nakroužkováno. Mezistav dám, spíš by bylo dobré ale počkat na finální součet v konci měsíce. Už ale moc nepřibyde, a navíc jsem výsledek nedávno sliboval.

Slavíků obecných jsem nově okroužkoval k této minutě letos 705 jedinců. Nutno připočíst asi stovku zpětných odečtů, to jsou přeci také slavíci. Slavíků tmavých je zatím 15. Nejsou v tom žádné tajnosti, sezóna je letos vydařená. Důležitější ovšem, než čísla, jsou načerpané zkušenosti. Ty sečíst nelze.

Podařila se věc dlouho chystaná, budeme hýbat západní hranicí parku. Slavičí háj posílí ve vztahu k rákosinám, ovšem nějaká selekce bude.

Pohyby pěvců k zimovištím v současnosti táhnou především rákosníci proužkovaní a cvrčilky zelené. Nad parkem začíná vyšší pohyb dravců.

A aby nebylo všechno jen na růžovo, nedočkali jsme se modrásků. Možná populace zanikla. Uvidíme. Umím ovšem čekat, v tom jsem výrazně vytrvalý. Květin mají dostatek, i v nové louce krvavce rozkvetly početně. Hostí však letos zejména vřetenušky.

Hezký víkend přeji.

Každé léto podobně. Až si jeden říká: „Kde letos vězí? Už aby tu byl!“. Dnes ráno třeba drobný strakapoud… Každé léto je v síti, že by letos nic? A on už v ní poskakuje!

Park má obrovskou výhodu, že jak se v létě okolo doširoka poseká a sklidí, provokuje přívětivostí peří nejedno.

A taky jsme koukali na sluníčko včera večer devatenáct minut po devatenácté. Tmavých skel dostatek i pro děti, na západ máme prostředí otevřené, dokud se slunce tenčilo, viděli jsme. Jsou to věci mezi nebem a zemí. Pak už zas padaly hvězdy, čmáraly oblohou a vyhasínaly. Myslel jsem na našeho nejznámějšího slavíka zpod hráze. Jestli je ještě doma, nebo už musel. Je to všechno stejně dost zvláštní.

Vzpomínám na letní chytání tehdy. Kdy jsem neznal noční vyhrávání a neměl k tomu park. Objížděl jsem hnízdiště kvůli pelichání dospělců. Vzpomínám proto, že některé neukončené myšlenky z tenkrát, současné odchyty dopověděly. A myslím, že přesně.