Zaměřeno na slavíky

Škoda, že jsme ty možnosti neměli dřív. Na stará kolena jsem se naučil vstávat brzy. Anebo radši snad ani nechodit spát! Nevíme pořád docela přesně, co ovlivňuje výsledek odchytu, ale to hledání je napínavé.

Bál jsem se dnes mlhy. Přišla, ale nepotrápila. Zůstala háji nadohled. Produkuje ji hladina Zvolínku, ležícího velmi příhodně severně háje. Ptáky, které rybník naláká, můžeme po potocích vidět cestovat kolem. A nachytat. Dnešek se zkraje vůbec nezdál, nakonec byl skvělý. Z cílových druhů se podařilo okroužkovat dva slavíky tmavé a pět obecných. Kdyby mi to nebylo trapné, napsal bych – skvělý materiál. Dobře, tak přidám ještě „studijní“, to už tolik neuráží. Až skončí příležitosti v terénu, budu se těšit do archívu. A myslím, že objevím dost.

Dnes jsem řešil zadání, které se urodilo v čase rozednívání. Slavík letěl odkudsi ze vzdáleného posedu v listí a před linií uhnul do strany. Až mne u rákosí málem trefil. Zmizel v bochníku vrby a tam se rozčiloval. Utekla nejmíň hodina, ještě tam byl. Ano, všichni se nechytí, to lze vytušit. Sítě však dochytily dva zbylé a ve vrbě byl pak klid. Rád bych si myslel, že to spolu souvisí. Nejspíš ano. Ze subsaharských migrantů teď táhnou hlavně ťuhýci obecní, budníček větší, rákosníci a taky slavíci.

Nebudu dnes psát zeširoka, co člověk prožívá, když se těch dávno rozcestovaných dotýká. Alespoň vědět, odkud letí…

Ano, jak přibývá nainvestovaných hodin, dní a let do tématu, vyplouvají na povrch věci často dost zajímavé.

Žehuň, rybník Žehuňský – nepochybně etapová zastávka migrujícího pěvectva rákosin. Třicet let, jež si tým kroužkovatelů v místě připomíná, to jasně doložil. Ale ono nemusí jít pouze o rákosníky, konipasy, vlaštovky, břehule – a co já vím? Třeba sýkořice. Ono půjde i o slavíky, jak se v tichosti ukazuje. Nemám z jiných mých punktů kontroly mladých ptáků o letním chytání, pouze ze „Žehuně“. A není to jistě tím, že v místě se prostě často chytá! Sám chytám na svých též opakovaně a zástihy nemám. Ptáci jsou prostě v pohybu. Co když je fenomén „Žehuně“ i pro mladé slavíky prostě etapou, kam se směřuje, a odkud se až tolik nespěchá. Známe to odjinud a v podání trošičku jiném – Vidlatá Seč, východní Čechy, tamní „Kompostárna“ a duo nadšenců. Kontroly ptáků v místě opakovaně a mimo jiné i tmavého slavíka tuším po 14 dnech, kdy přibral po bezinkách. Byl také tohoroční. Kroužkování může podobná tajemství poodhalit.

Poslyšte, vážení: Ještě v minulém století jsem v jakémsi článku četl o případu, kdy díky náhodě viděl muž slavíka z oblohy do keřů nad ránem zapadat. Prý po skončeném tahu. Není to přeúsměvné? Vždyť dneska to máme docela stejně, jen si to umíme uměle před oči strčit! Kolik jsem jich už takto viděl, kdy v cestě jim stála mazaná síť. Zapadali k odpočinku, před dílkem cesty příští. I přístroje – geolokátory nám mnohé již poodkryly. Uznávám, že jde tak trochu o detektivní pátrání v ptačím světě, ale výsledkům neutečeme!

Jak rajská hudba, zní mi vzrušené hlasy zlákaných slavíků do nejbližších větví. Tolik jsem jich pohromadě nikdy neslyšel. Tady čekají na moment, až bude k zdroji víc vidět, pak se tam každý vydá. Pod rouškou pološera. Vše, co jsem kdy se specializací zažil je tímto nejspíše překonáno! Ano, neexistuje, myslím, silnějších momentů, než zmíněné. A je to výživné! Poznat se nabízí moc. Než všechno přejde. Než prázdniny trhnou za zvonec, školáci zanadávají, a já v tichosti místa tolika prožitých nocí vyklidím. Jen ale na rok.

Od těchto moderních výzkumů se odejít prostě nedá.

Jsou to neuvěřitelné momenty při nočních odchytech.

Nejdřív procházíte weby, jak to bude s počasím. Když byste se mohli záměrem do pauzy mezi dešti vejít, jdete na to. Pak si přejete, aby nebyla příliš velká vláha na sítě, kapičky je prozrazují, musí se vypínat a oklepávat. Za svitu čelovky. Hvězdy chvíli jsou, pak zase ne. Je ale teplo. Báječné teplo! První budík k roztažení sítí a aktivaci vábniček. Druhý na kontrolu – a třetí? Ten už je finální. Jde se ven, stoupnout si bokem sítě pod hranu rákosiny, výuka může začít! První sítě zaklepání, hliníkové tyčky citlivě reagují na každý vlet ptáka do kapsy, to se hodí. Dalekohled prolézá pletivem polí a vidí objekt. V této době a za dané podpory to ani jiný pták být nemůže než slavík. Dnes tam spadli půltuctem. Tři z toho nádherně staří.

A pak v síti sousední nad přehrávkou jinou visí ptáček, kterého z nocí už také znám. Modráček.

Když se rozední, začne to sítí vlnit ze všech stran, přibývají rákosníci. Velký, proužkovaný, obecný a zpěvný. A taky zelené cvrčilky. Jejich tah vrcholí. Jak se den rozběhne, chytají se obecní ťuhýci, luční společenstvo háje jich naláká pokaždé dost. Přilétají za hmyzem, tím větším. A pak už je třeba poslední pěvce dokroužkovat a rychle balit. Odejet a žít z toho nejmíň celý den.

Ještě, než se setmělo, prošel jsem park a pochválil duby. Zesílily. Každý připsaný kruh je v nich znát. Odstraňuji oplůtky stromům, které už srnčí zvěř neponičí. Hvězdy mi přisvěcují, všude je klid. I ve mně. Snadno jsem si zvykl na doteky těch míst. Laskající.

Zde je výsledek kontrolního odchytu mnou kroužkovaného slavíka obecného.

Kdyby se slavíci více chytali, přibývalo by i výsledků. Petrovi děkuji.

Dobré dopoledne. Tak, mlhou to nebude.

Protože se naskytly skvělé srovnávací podmínky pro noční odchyt ve Slavičím háji, večer jsem po práci vyrazil. Ohlášené vysoké teploty (i v noci) totiž mlhu nenavodí a pokus by mohl mít druhý díl. Bylo by skvělé vědět o tahu víc, protože jinak otázka zůstane rozpracovaná.

V místě je opět hezky. Nevím, kde se bere pár kapek deštíku, vzestupu ale nevěřím. Bude to obráceně. A bylo. Noční kontroly za navráceného léta někam před svátek Anny nepřinesly nic. Mělo to být nejspíš varováním. Obloha napůl podmračená, slušivé bezvětří. Sítě ani nezvlhly. Vábím od jedné a už jde k rozednění. To už jsem samozřejmě na nohou a dalekohledem k linii rozhrnuji šero. Nic, nic tam není. Rýsuje se vývoj číslo – dvě, i ten jsem včera promýšlel. Slavičí tah je za vrcholem, bude slábnout. Už vlastně slábl posledně. A výsledek? Tři slavíci obecní, usmlouvaní z oblohy, letěli s kroužky už zase po svém.

A chytil se modrák, abych nehrál naprázdno, ale jaký? Vždyť to je ten zpřed čtyřech dní! Zajímavý moment…

Pak pár ptáků, aby kleště nezarezly a mohlo se balit. Už mám v hlavě titulek: Velké slavičí noci. Budou výskytem po šafránu – i proto jedinečné. Na ty ale zase ovšem až příští rok. Teď bude u sítí prostor na vzpomínky a na radost.

Pokračující odchyty v Slavičím háji dnes znovu naznačily, že ptákům se do zamlžené krajiny pod nimi nechce.

Chyceno sedm slavíků obecných, žádný modráček, žádný slavík tmavý. Chytají se mimo to rákosníci, pěnice, ťuhýci. Počty však byly též nápadně nižší. Dalším zajímavým poznatkem je, že schází kontroly z předchozích odchytů. Znamená to, že ptáci jsou opravdu v pohybu, že se mění. Jen co se v prostředí posilní během dne, večer se zvednou nahoru a letí.

Dnes po ránu se v háji zastavily táhnoucí vlaštovky.

Mohutné hejno se drželo nad lukami, kde ptáci našli první létající hmyz. Fascinující chvíle.

Soukromý ptačí park se zdá být příhodný i pro podzimní migraci ptáků. Nelze jistě očekávat, že ptáci drží směr přísně od severu, ale poloha v bousovské kotlině zdá se příhodnou. Dosah přehrávací aparatury je jistě přes kilometr, to bude zhruba výška nočních přeletů pěvců. Vábeni jsou vybraně slavíci, ale skutečnost, že „to dole žije“, zaujme i opeřence jiné.

Šipky na obrázku ukazují biokoridory, kosočtverec místo odchytů na Trnickém potoce, ostatní postihují klíčová místa parku, uchystaná pro nárůst počtu párů hnízdících slavíků.

Je zajímavé sledovat, odkud se ptáci, odchycení v pravé noci, objevují. Z které strany v sítích jsou.

Výhodou další je možnost parkovat, kde si člověk vymyslí, povrch je zpevněný travním drnem. Problém celorepublikový je nyní ten, že voda v potoce schází. I tak je ovšem zajímavé sledovat, jak slavíci během tahu využívají k sběru potravy dno rákosím zarostlých svodnic.

Částečně vidět je na mapě i rybník Malý Pivák a jen o kus výše na Trnickém potoce vytušit rybník Zvolínek. Obě hladiny jsou sice za hranicí parku, ale jak známo – ptáci neznají hranic a efekt odlesku hladin, zejména v noci, je příhodný. I zde to ještě nedávno v oblasti vypadalo jinak, příznivěji. Dnes třeba téměř chybí doprovodné dřeviny kolem železnice, i když pro tah třeba ťuhýkům, postačují vyšší byliny. A louky kolem potravně bohaté samozřejmě jsou.

Dnes proběhne v místě další z nočních odchytů, zaměřený primárně na slavíky.

Tato zpráva je směřována k lidem, kteří sem přistoupí ze sociální sítě k nahlédnutí.

Facebook zítra dopoledne po delším zvažování opouštím. Jde o soukromé rozhodnutí, případné komentáře nebudou přijaty. Blog Zameřeno na slavíky bude fungovat dál jak jste zvyklí. O sezóně intenzivně, pak volněji.

Děkuji za pochopení a k zaradování nabízím obrázek našich čápů zde v obci. Konečně vyhnízdili.

Včera a dnes.

Obě byly chytačsky přesvědčivé, obě „nasypaly“. Slavičí háj mi dokazuje, že vládne mocí netušenou směrem k obloze.

Včera se chytilo 15 slavíků, z toho 7 tmavých. Neskutečné a jasný rekord. Učil jsem se stanovit věk. Bylo teplo, nádherně.

Dnes se slavíků chytilo 25, z toho tmavý jen jeden, a ještě k tomu v noci (před třetí hodinou přímo ze vzduchu!). Koncert naláká i spoustu ptáků jiných, chytil se další modráček (ten se ovšem hraje), cvrčilky – zelená i říční, strnadi rákosní, rákosníci všichni, pěnice – hlavně hnědokřídlé (místní?), dva krutihlavi, budníčci větší, bramborníčci hnědí, zpěvný drozd. Noční odchyt je tak vždy protáhnut až do času, kdy svítí slunce (alespoň oschnou sítě). Nad ránem za tmy dnes prvně šla po loukách mlha, od Klenice. Naštěstí nebyla výrazná, jinak by tah ovlivnila (ptáci do ní z oblohy nejdou).

Je nezažité, kroužkovat hodinu jen slavíky a pak je nasoustředěné poslouchat po dvou stromech v okolí, jak hodnotí osobní selhání a snaží se vrátit oči do mapy. Příležitosti to jsou výživné, mít možnost třeba porovnávat slavíky takto narychlo jednoho s druhým. Člověk se pár hodin vůbec nezastaví. Pak ale pytlíky splasknou, tužka podtrhne stav a oči kroužkovatele zablikají ohromením – je tohle ze vzduchu na kratičkou chviličku vůbec možné? To se tu opravdu odbývá taková scéna? Nové druhy pro „Háj“? – Ano, třeba ten krutihlav, v místě určitě nehnízdí.

Než odjedu domů dát se dohromady, musím se vždy zaradovat. Mám místo čím dál víc rád a dovedu si představit, jak tu stár trávím hromadu času. Na lavičce, při kleštích…

Dnes by se na blogu měla objevit reportáž z nočního odchytu opět ve Slavičím háji.

Byl učiněn třetí pokus, který měl za optimálních podmínek pro tah potvrdit či vyvrátit domnívané. Potvrdil – a děly se věci! Na dnešní čekanou jen tak hned nezapomenu. Hrál jsem tři slavíky, všechny úspěšně.