Platí zákaz, ale…

Žádné komentáře u textu s názvem Platí zákaz, ale…

Do květnaté louky můžeme vstupovat jen my, kteří ji modelujeme. Ale překvapení se koná právě tam. Z cesty to moc vidět není, působí rozkveteně, ale je to jen rám živého obrazu. Zabrodí-li člověk plochou, vidí před sebou učebnici stanovištních nároků. Kde byla půda ztvrdlá při setí a nebylo osivo čím přisypat, ujaly se plevely jiné, než v místech úrodnějších. Květin ovšem v tomto čase již ohromná paleta a opravdu přes východní hřbet Rachval k Markvarticím vzkazuji:“Jste odborníky na svém místě a dobře vám naslouchat„. Doporučený výběr i provedení sedlo dokonale a krajina pod bubnem může začít tak nějak odpočívat. Myslím, že zaslouží. Až budou příští rok na jaře znovu za kopcem pořádat Českou květnici, zajeďte zmíněné užít a dopochopit.

Prostředí vzalo za uši zajíce a do posledního usídlilo v ochutnávkovém ráji. Radost z toho kdovíjakou nemáme, vybírají kytky dle ještě nezapomenutých chutí a okusují před rozkvětem. Mlátit je za to nebudu, uši bych jim však vytahal.

Současné dny s vysokým slunečním svitem ukázaly, kolik lze přilákat motýlů. A je to jako s dobou vykvetení kytek – všeho do času! Vysoká škola návaznosti. Ve dne, večer, v noci. Za hmyzem se nastěhovaly ještěrky na výslunná stanoviště. A abych nezapomněl, všude vůní hromady. Ony jsou jemné, není to tak, že byste spadli na obličej, ale vanou zlehka. Zejména pak, přichází-li večer a sluneční žár polevuje. Některé zavírají výlohy před nocí, jiné se těší až rolety spadnou. Všechno se topí v obyčejnosti, fungujícím samospádu. A já mohu ze stránek číst, z všeho ochutnávat. Upřímně – mnoho jsem o tom nevěděl, to až teď v roli rolníka pobírám rozum. Chápu dar vody ze srážek, uvolí-li se k místu dorazit. Nevěřili byste, jak padá do rozpukaných rýh zemské skořepiny. A co přichází potom. Obyčejné fungování krajiny? Ano, i ne. Dávno jsme se na ni vykašlali. Nenasloucháme, nečteme, nechceme, neumíme. Pak si hned člověk považuje chytřejších, protože tací i po Česku jsou. Každý jeden vypadá spokojený. Ano, přinejmenším mají vše srovnáno k sobě. Chtěl bych k nim patřit, cestu jsem – zdá se – našel. Věřte, radost si v místech došla pro jméno! Za chvilku odjíždím makat, i do školy.

Sléz je focen v sousedství, v sektoru číslo jedna. V louce pro motýly je ovšem zastoupen též.

Stejný šok jako tenkrát

Žádné komentáře u textu s názvem Stejný šok jako tenkrát

Kdyby senzace přicházely vždy, kdy se k nim vzhlíží, prožitek by byl poloviční. Ony si ale vyberou chvíli, kdy se to nejmíň čeká.

V roce 2013, taky v létě, jsem v kopcích nad Starou Studénkou zažil při odchytu pořádné překvapení. Popsané je tady dostatečně. Dnes máme rok 2024, kdy úžas si mne našel a drží od rozednění.

Protože kroužkováním slavíků žiji, včerejší výsledek z průzkumného odchytu v noci jsem opravdu pitval. Došlo to tak daleko, že jsem musel do parku znovu a zachytat ještě i dnes. Jedná se o předprocesové pohyby adultů. Když tedy hádám, že nastupují.

Noc byla zvláštní, s vodní popůlnoční vsuvkou. A ráno v liniích průhledno. Přiletěl mladý kos, že by chtěl vidět kleště, než odtud vyrazí za sluncem. Tak jsem je předvedl. Rozednilo se docela, když přeci jen lovím z kapsy slavíka. Kroužek na pravé, je to ten ze včerejška, tak se pozdržel. Pak ale vidím, že to není on, včerejší. Stejný šok jako tenkrát, jenom s jinými písmenky.

Ty chvíle jsou na celý život, nikdy už nezapomenu, jak se vše semlelo. A výsledek? Jde o samičku – loňské mládě. Bohužel nedopátráme původ. Je „ze vzduchu“ a z noci. Co se tak může dít, než u dospělých slavíků započne pelichání? Jedni se vpijí do podrostu hnízdišť a do jara o nich už nikdo neuslyší. Pak jsou tu poražení z páru, a ti během krátké doby musí do místa náhradního. Spolu s všemožnými smolaři, co s bytím měli nejspíše na kahánku, jako tato nezkušená matka. Urvala život a nějaké to peří. Život se počítá a kabát obleče lepší.

Když se z francouzské centrály dotážou, mohou si okolnosti přibalit. A my si počkáme na skvělé souřadnice. Slavičí samičky jich z jarních návratů Evropou nikomu příliš neposkytují.

Nevyzkoušíš – nevíš

Žádné komentáře u textu s názvem Nevyzkoušíš – nevíš

Letošek se zrychleným ptačím uvažováním zavdává podněty k netradičním pokusům a tak jsem včera vstoupil do první noci při sítích. Odhad vyšel. Mladí se budou dostávat nad krajinu dřív než obvykle a soudím, že se předstih promítne do celkového odlétání.

Aby nebyl pěkným výsledkům konec, na přesunu kamsi, nejspíše za pelicháním, jsem zachytil slavíka adultního. Říkat o něm, že prošel hnízděním, by bylo odvážné. Přesně exemplář, jací mne v posledním čase zajímají, neboť i tam děsí místo bílé. Zajímavé je u těchto nezúčastněných sledovat též míru připravenosti na proces výměny peří.

Noc byla krásná, až mrzí, že člověk mezi vyzváněním do kontrol usne. Slavičí park se v létě poměrně brzy obestře mlhou, což není ideální pro nic. To dnes ještě nebylo, je přeci jen brzy. Po nainstalování síťových sestav zbyla delší vteřina k tomu, abych se prvně zašel podívat na večerní poletování hmyzu nad květnatou loukou. Ohromný zážitek, o který člověk normálně přichází. Asi by chtělo se do prostředí odstěhovat.

Zookoutek pár metrů od Klenice

Žádné komentáře u textu s názvem Zookoutek pár metrů od Klenice

Jdou silné dny. Pořád se něco děje. V parku, který se zanedlouho změní v letní kroužkovací punkt, kvete pomístně sléz pižmový. Krásná kytička. Centrální louky jsou po seči, kvůli motýlům bývá jediná. Květnatou louku zatím necháváme stát, kvete a bylo by mi jí líto. Přijde ale čas, než by polehla, kdy plochu rozměřím a na přeskáčku polovinu zkosím. Motýlů je plno, převládají babočky, ale ukázal se i v letní generaci žluťásek řešetlákový. Začínají přástevníci starčkoví.

Nad vodním přepadem ve vrbě dokrmují rákosníci mladou kukačku, naběhli si. Užovka vyhřívá tělo na kupě suchého rákosí, skokani zelení zopatrněli. Slavičí hnízdiště ztichla nadobro. Jako by se snad s jarem jediný neukázal. Přesto šlo letos o dobrý rok a mladí se po oblasti někde už vzdělávají.

Fascinuje mne čas, čím dál silněji. Jde o největší kapitál, co člověk může pobrat. V kombinaci s osobní svobodou je na radost zaděláno.

Naučné stezky jsou na prahu prázdnin nastaveny vyučovat, krajina před rájem prohřívá statečný hřbet.

V nárazech zmítán hrdostí, že patřím právě sem. Spojením bez slabého místa.

Klopýtání k výzkumu patří

Žádné komentáře u textu s názvem Klopýtání k výzkumu patří

Některá z představ o slavičím životě se ukáže i po tak dlouhém čase chytání být „na vodě“. Je to jak v Člověče nezlob se, nechat se vyhodit před domečkem. Vlastníte schéma lokalit co léta aktualizujete prochytáváním, vyvozujete závěry o osídlenosti a věkové struktuře párů a celé to vše dává solidní originál. Žijete v těch výsledcích, radujete se z přehledu nad hnízdišti, než přijde malér. Postará se o něj další z objevů, který odpracovaný přehled rozviklá, podhrabe. Nezbyde, než do výsledkové tabule natlouct otazník. Kolik ještě budu mít času s takovým zabojovat pod knutou nových pravidel, či nechat staré být a prohlásit, že jde o živou přírodu v spoustě výjimek – a že se vlastně až tak moc neděje.

Návštěvy hnízdišť sledují v kontrolních odchytech i míru přežívání. Přestože slavíci po nejméně jedné absolvované kompletní výměně peří se vracet z Afriky dovedou, stav, kdy se nevrátili, může být neúplný. Chytil-li se v místě o kontrole slavík nový (bez kroužku), zápis se s tím spokojil a rychle se spěchalo jinam, do sousedství. Nyní je odhaleno, že převládající počet hnízdišť severovýchodu Mladoboleslavska hostí slavíky tři = pár + náhradníka. Kdyby se tedy vyčkalo na lokalitě návštěvou déle, míra přežívání by mohla vypadat jinak. Ještě obdivněji. Naprosto dokonale vše ilustruje příběh slavičího matadora od splavu Červenského rybníka, který je dodnes držitelem věkového rekordu i pro Slovensko. Ten příběh je známý. Velmi totiž bádání neprospívá ptačí zkušenost, kdy jedinec s kroužkem bývá zpravidla opatrný a doslova alergický na užití stejné techniky lákání. Neprospívá rovněž, že slavíci se v křovinách příliš neukazují a zjistit, že již je kroužkován, bylo by složité, zdržující.

O barvách, co sehnat nejdou

Žádné komentáře u textu s názvem O barvách, co sehnat nejdou

Nemáte někdo ponětí, kde sehnat barvy, co by konečně „chytly“? Spoustu let totiž potřebuji obarvit bílé místo výzkumu, nastalé právě o tomto čase. Nechytá na něj nic, nechytám se já. Nejspíš to ani nevíte a – i kdyby, málokterý by se lapálií v létě zabýval. Na druhou stranu je super, že slavíci nechtějí vyzradit vše. Pojďme si o tajemném čase prozradit „za nehet“ známé.

Utichají požadavky mladých, rozběhnutých od hnízda do okolí, rodiče, vyhublí na kost, míří do pelichání. Až potud se dařilo fázi slavičího pobytu poměrně slušně číst, teď ovšem přichází problém. Za suchých parných dnů hnízdiště obecných slavíků ze všeho nejvíc připomínají „snědený krám“. Omladina odchází z domu hledat ovocné potravní zdroje, rodiče musí přepelichat a nejčastěji (alespoň jeden z nich) v místě. Kam se ztrácí ti posléze v místě nepřítomní? Kam mizí i zbylí slavíci, prostor do těch dob obývající? Jak dlouhé jsou/mohou být přelety za účelem pelichání? A – mají-li tak i slavíci tmaví, jak dlouhé přelety připisovat jim?

Co tedy víme?

Lze doložit pro českou ornitologii výskyty adultů obou druhů v prostředích netradičních, nezřídka vzdálených místům pravidelného osídlení. Rovněž lze říci, že není snadné takové jedince na náhradním místě identifikovat.

Navazující poznatky jsou zatím jen a jen v rovině spekulací, neustály by vývěs na slavičí stránce.

Přibrzdit čas

Žádné komentáře u textu s názvem Přibrzdit čas

Zkracující se noc bude minulostí. Obilí zlátne a bude se sklízet. Slavíci pelichají a schovávají se. Ovšem, když se to povede a některý v síti skončí, má kroužek. A důležitý. Už jsem si na tu skvělou věc zvykl, že díky nocím předchozích sezón je půlka oblasti v hliníku. Sypou se výsledky, jako to obilí.

V jednom lesíku jsem narazil na urostlý strom s plody, jaký jsem dosud neviděl. Ořechovec pekanový. A taky jsem viděl o pár kmenů dál moc dojemnou scénu. Kontaktní jasany. Jeden mladší, druhý v letech a marodný. První kadeřavý, druhý usychající. Je to s ním zlé. Ničí je houbové onemocnění. Hned vedle jsem tahal síť a potom už vidím u dvojice víc. Úplně mne to sejmulo a i když se úkaz kloudně vyfotit nedal, mám alespoň detail. Název? „Pusa na rozloučenou“.

A zrovna ve svátek, když příroda čaruje, kdy nejedno kvítí je v síle nejmocnější. Smrt si ovšem místo své obhájí.

Zástupy poslušných

Žádné komentáře u textu s názvem Zástupy poslušných

Už zas to je pomalu na spadnutí. Neví úplně proč, ale poslechnou. Sotva jim dorostla křídla, začínají je potřebovat víc, než dosud nohy, a jednoho večera „frrr!“. Udělají něco, co příliš nechápou, ale udělají ten krok do jednoho. Začnou oblastmi přeletovat víc, než jen od bezinky k bezince, až by se dalo říct – od „benzínky“ k „benzínce“. A už to pojede. Už poputují. Ocitnou se na prvním svém tahu, odletu do zimovišť. A někde při tom dění mám místo já. Ano. To jsem si za životní doprovod vybral, to mne fascinuje. Ať prominou, nemůžu bádat nad domácími vrabci, když nikam za sluncem nelétají. Já potřebuji ono tušení dálek. A to, jak jsem včera zjistil, v periodě už znovu nastává. Mladí slavíci půjdou do vzduchu a já budu rozhodně u toho.

Poslušným jsem tak de facto i sám, protože, i přes horší sluch, takové volání nepřeslechnu a kývnu. Po dvaačtyřicáté..

V království ticha

Žádné komentáře u textu s názvem V království ticha

Neznám lepší místo, potřebuje-li člověk k výzkumu klid, než jsou Končiny za Dolním Bousovem. Lidská noha tam nevkročí, k sídlům dostatečně daleko. Lesík je impozantní, s vývěrem vody, která už zase naštěstí víří. Spíše povířívá, ale studánka to je poctivá v chladu, třpytná. Během odchytu jsem ji opět jaksepatří vyčistil. Ono se ale pro místo hodí, že nikdo nechodí. Velebnost po špičkách tady došla ke jménu.

Odchyty se tu ovšem nikdy moc nedaří, tím, že přicházívám pozdě. Když máj je minulostí.

Teď pnu sítě, co stačí tyčky, tedy tři. Načasování návštěvy je ale potřebně přesné s cílem znát stav hnízdění, zachytit a zdokumentovat mládě. Zejména kvůli letošnímu zrychlení téměř všeho, pak i slavičího roku. Na smůlu je dokola kolem řepka, která dovolí slavíkům vypadnout brzy od rodičů.

Slunce opéká zem polední silou, studánka se průběžně bude hodit. Stáli jste někdy nad studánkou? Myslím – divokou? Kolem stopy zvěře a v svěží zeleni odtokový dílec z pomněnek. Chce někdo víc? Vrásčitá vrba, zohýbaná letokruhy, vzhlíží se v zrcadle. Stáří ji natolik sluší, že jiného k sebeobdivu nepustí.

Dnes jsem neměl odejít chytačsky nespokojen – a už to začalo.. Všichni tři koncertmajstři postupně v sítích. I prohnaný ze severního okraje jako retrap, zbylí čerstvě do kleští. A než jsem začal s balením poslední sítě, byl najednou tam! Mladý slavík, jak jsem si přál.

Pustil na sebe ještě o pár vět víc, než jsem potřeboval.

Za chvíli stromy hleděly k mému vzdalování a ví, že letos už nepřijedu.

Odlesky odchytu

Žádné komentáře u textu s názvem Odlesky odchytu

Na stolku je od loňska poznámka k této fázi slavičího pobytu, kterou třeba projít v terénu. Jedu!

Je k poledni, naprosto nejhorší doba pro kroužkování. Podle toho i monitoring vypadá. Bez odezev, bez akce. Až za okrajem Března, za hřbitovem na kopečku, kol ohniště čarodějnic.

Z Chloumeckého hřbetu, který je tady doopravdy blízko, v zájmové oblasti úplně nejblíž, fouká do sítě z boku. Nový typ sítí s tím velice slušně počítá, přesto se léčka chvěje, bude nápadná. Odezva super a dokonce „s ozvěnou“ o kus dál. Slavík vylétá do proluky příčné cesty a vychytrale se ihned vrací zpět. Prohlédl. Sedím pod zadními dveřmi auta a přijde mi, že s odkloněným bouřkovým mrakem vítr polevuje. Bude nadějněji. Pak se cíl chytá a protože nekroužkován, jdeme na to. Ozval se druhý během determinační pětiminutovky, měním schéma za sítí, a než prvního pustím, druhý je tam. Předešlý mi dal zabrat v ověřování stáří, druhý jasně mnohaletý. Rovněž bez kroužku, což znamená, že starý slavík někde nejspíše zahynul. Tak to po místech bývá.

Prvnímu jsem napočítal na křídlech pelichání, druhý s tím vyčkává. Za ním svítí a voní mydlice lékařská, pro domácí lékárnu poklad. Pro setkání jen tak po vůni – zážitek blaženosti. Dobře ovšem, kytičky této krajiny nechme kvést, posuďme jiné.. Že nejsou slavíci po šatu nikterak obyčejní, jak je občas literatura propleskává? Někteří dokonce, a zvláště pak v posledních dnech starého opeření, se kloní maskou kol očí až vzdáleným příbuzným kdesi na východě. Chtělo by to pak už jen o „cenťák“ delší rýdováček.

Bouřka značné intenzity prolévá Podbezdězí, to je u nás taková klasika, proto tam rostou houby, když tady máme po košících průvan. Koukám ke hřbitovu, měl bych se někdy zastavit. Spočívá pod křížem kovář, po němž si mne černé řemeslo vyhledalo. Půlkou rodu odtud pocházím. Březensko je po mém soudu moc pěknou kartou do vějíře slavičích návštěv.

Loňské zadání tušené tajemnosti dnešní cesta se třemi chycenými nepřinesla. Budu muset urputněji přitlačit směrem ke štěstí. Čas je.

css.php