Zaměřeno na slavíky

Slavičí rok Česka vrcholí v tom, proč sem ptáci přiletěli. Vše ostatní je druhořadé. Rozmnožení je hnalo od zimoviště přes poušť k moři, do kopců a sletět do Polabí. Urvat pro sebe stavební materiál, zařídit bydlení a honit se dál. Zanedlouho vše skončí, včera jsem stav měřil průzkumem. Úspěšní krmí a každým dnem mláďata utečou z hnízd.

Pokračovat ve čtení „Červen žene koně vpřed“

Mohl bych z událého psát dnes o koutech, kam dolétly od jihu babočky bodlákové a pod českým sluncem běží zásnuby. Tady až skládají z křídel dálku a z hlavy povinnosti. Čas šťastných dočkání, právě se naplňuje.

Pokračovat ve čtení „Jak mi čísla (už zase) nadzvedla obočí“

Zastavil jsem a nejel dál. Tohle umí Klenice. Červenský rybník je její dílo. A den je příjemný..

Pokračovat ve čtení „Práce počká“

Motorová kosa rámusí v úseku naučné stezky, kde jsou dvě lípy, zasazené ku vzpomínkám i ochraně svobody. Za nimi slívové houští a mně se vybavila vzpomínka na předchozí rok, kdy se tu ozval slavík a podařilo se mi jej chytit. Říkám si, jak je to místo skromné, že to asi musela být veliká náhoda tenkrát.

Pokračovat ve čtení „Takové obyčejné odpoledne“

Mám po nedávném dešti hodinu čas, jsem v našem nejbližším městě, maličko před polednem. Jedu ke skalním stěnám využít výjimky, kterou jsem dostal pro vjezd. Chytnu-li slavíka, bude tedy papírovou výjimkou „výjimečný“.

Pokračovat ve čtení „Pódia osamělých“

Jsem tady čím dál kratší. Přivěsím tedy hrstku vět jen tak postřehových.

Pokračovat ve čtení „Máji na rozloučenou“

Máj bude končit, slavíci chytat moc nejdou, mnohde se už krmí.

Pokračovat ve čtení „Tu káru táhnu dál“

Jsem ještě jednou výzkumem blíž obloze, v horách. A je to pokus poslední, spojený s přednáškou pro účastníky kurzu. K ránu se dostavil mráz a nastalo poslední balení náčiní pro jarní noční monitorování slavíků. Je sečteno i přečteno.

Pokračovat ve čtení „Když mrznou noty“

Čím jsou jiní k sobě – slavík obecný a tmavý, když výškou ani délkou těla to není?

Pokračovat ve čtení „Dobrodružství s mezidruhovou záhadou“

Tak přeci se to stalo! Na Dobré Vodě jsem v podvečer ještě nalíčil, slavíci o budoucím už věděli asi taky, protože slavili jaksepatří, když první kapky podle předpovědi zaprášily na povrchu zaléčené divoké skládky. Tam, kde mne starý básník před lety poslal za slavíkem. Slavíky jsem tam našel, jeho už nepotkám. Připomínka se ale o neděli vydařila. Tady je skřivan na kameni, o němž jsem prve psal. Pan učitel se k němu připodobňoval.

Pokračovat ve čtení „Jak přišel déšť“