Slavičí rok Česka vrcholí v tom, proč sem ptáci přiletěli. Vše ostatní je druhořadé. Rozmnožení je hnalo od zimoviště přes poušť k moři, do kopců a sletět do Polabí. Urvat pro sebe stavební materiál, zařídit bydlení a honit se dál. Zanedlouho vše skončí, včera jsem stav měřil průzkumem. Úspěšní krmí a každým dnem mláďata utečou z hnízd.
Pokračovat ve čtení „Červen žene koně vpřed“Jak mi čísla (už zase) nadzvedla obočí
Žádné komentáře u textu s názvem Jak mi čísla (už zase) nadzvedla obočíMohl bych z událého psát dnes o koutech, kam dolétly od jihu babočky bodlákové a pod českým sluncem běží zásnuby. Tady až skládají z křídel dálku a z hlavy povinnosti. Čas šťastných dočkání, právě se naplňuje.

Práce počká
Žádné komentáře u textu s názvem Práce počkáZastavil jsem a nejel dál. Tohle umí Klenice. Červenský rybník je její dílo. A den je příjemný..

Takové obyčejné odpoledne
Žádné komentáře u textu s názvem Takové obyčejné odpoledneMotorová kosa rámusí v úseku naučné stezky, kde jsou dvě lípy, zasazené ku vzpomínkám i ochraně svobody. Za nimi slívové houští a mně se vybavila vzpomínka na předchozí rok, kdy se tu ozval slavík a podařilo se mi jej chytit. Říkám si, jak je to místo skromné, že to asi musela být veliká náhoda tenkrát.
Pokračovat ve čtení „Takové obyčejné odpoledne“Pódia osamělých
Žádné komentáře u textu s názvem Pódia osamělýchMám po nedávném dešti hodinu čas, jsem v našem nejbližším městě, maličko před polednem. Jedu ke skalním stěnám využít výjimky, kterou jsem dostal pro vjezd. Chytnu-li slavíka, bude tedy papírovou výjimkou „výjimečný“.
Pokračovat ve čtení „Pódia osamělých“Máji na rozloučenou
Žádné komentáře u textu s názvem Máji na rozloučenouJsem tady čím dál kratší. Přivěsím tedy hrstku vět jen tak postřehových.
Pokračovat ve čtení „Máji na rozloučenou“Tu káru táhnu dál
Žádné komentáře u textu s názvem Tu káru táhnu dálMáj bude končit, slavíci chytat moc nejdou, mnohde se už krmí.
Pokračovat ve čtení „Tu káru táhnu dál“Když mrznou noty
Žádné komentáře u textu s názvem Když mrznou notyJsem ještě jednou výzkumem blíž obloze, v horách. A je to pokus poslední, spojený s přednáškou pro účastníky kurzu. K ránu se dostavil mráz a nastalo poslední balení náčiní pro jarní noční monitorování slavíků. Je sečteno i přečteno.
Pokračovat ve čtení „Když mrznou noty“Dobrodružství s mezidruhovou záhadou
Žádné komentáře u textu s názvem Dobrodružství s mezidruhovou záhadouČím jsou jiní k sobě – slavík obecný a tmavý, když výškou ani délkou těla to není?
Pokračovat ve čtení „Dobrodružství s mezidruhovou záhadou“Jak přišel déšť
Žádné komentáře u textu s názvem Jak přišel déšťTak přeci se to stalo! Na Dobré Vodě jsem v podvečer ještě nalíčil, slavíci o budoucím už věděli asi taky, protože slavili jaksepatří, když první kapky podle předpovědi zaprášily na povrchu zaléčené divoké skládky. Tam, kde mne starý básník před lety poslal za slavíkem. Slavíky jsem tam našel, jeho už nepotkám. Připomínka se ale o neděli vydařila. Tady je skřivan na kameni, o němž jsem prve psal. Pan učitel se k němu připodobňoval.
