Sbírám odlišnosti proti již známému a sběr se daří. Až, když se člověk dlouho soustředí na úzké téma, může vidět víc či jinak.
Zde slavičí křídlo podoby poměrně vzácné – „kulaté“, přestože je uváděno jako základ.
Pojďme ale k Slavičímu roku Česka, který zas – a teď už to odbíhá rychle – zatočil soukolím a poskočil na jiný stupeň. Je vyváděno. Tam, kde vše běželo normálně, brzy umlknou hlasy ptačí úzkosti nad případně ohroženým houfkem mláďat ve vegetaci a vyklusávat se bude potrhanými úryvky z dávných koncertů. Poslouchat se to příliš nedá – a pokud ano, vytvrzená úsečnost cloumá ušima. Chytí-li ku označení člověk/pověřenec takového jedince, často je otrhaný, sešlý předchozím nadvýkonem. Nejvyšší čas k převlékání do „cestovního“. Pokud mi nebylo rozumět – bude se pelichat. A to je k badateli období znovu extrémně senzační, ví-li o klíčové dírce k nahlížení.
Chytil se včera mezi ostatními slavík ze samoty Zájezdy. Kroužek ukázal, krom jiného, že je pětiletý. To je věk už spíše vyšší, ale tady se skví bonus v podobě kroužku „z noci“. Ano, byl označen v roce dvacet jedna v létě v našem parku jako mladý (vzdálenost míst 12 km). Čerstvě tedy na něj vím víc. Třeba, že přežil a přežívá. Jinde a úspěšně (právě vyváděl mladé). Že je zdráv a při síle (proběhlé měření, posouzení).
Stává se mi po návratu z terénu, že v hlavě zůstává vzpomínka na nejcennější dojem. Tentokrát to byl výše zmíněný borec. To je ono odnášení si myšlenek i do času, kdy „nejste v práci“. Nemakáte. Neběží pracovní nasazení. Prostě – volno je osobní. Často se v takovém ukáže indicie, jež později podpůrně zacinká. Podtrhnu a sečtu skutečnost termínem – žít výzkum.
