Mezi Lhoticemi a Dobrou Vodou – tam, kde se rozlévá přeúchvatná vůně třemdavy bílé v tónech limetky; kde sosáky květů balamutí průhledná křídla bezpáteřních letuschopných – tam se navrací slavíci básníka Brože. A vždycky jde o sázku na jistotu. I v čase podletí zní noty čistě, tvořivě, jako by je nachystal starý pan učitel sám. Už to však možné není. Ale slavíci mnohohlasí se soustředí právě tady, v severozápadní části studijního obvodu.
Přijel jsem v povětří, vířeném bouřkou nad Chlumem, ale stihl jsem to. Slyšet, zažít, pochytat, vyfotit a vypadnout pryč. Až doma u kafe jsem pochopil, že útěk byl chybou. Mraky už tradičně vystrkala proti proudu ven z krajiny řeka Keltů a podvečerní slunce se nad terénní panikou zšedlého starce usmívalo. Nic nenadělám, ještě se jednou vrátím. K lavičce s místním poledníkem, který ji půlí. Kam doběhla cesta přes Horku od Hradiště. A staré lípy, pozorující čas. Od špagátové houpačky pod větví, s výhledem na ráj český.
Dávno se ví, že oblastně zpěvy od slavíků vypadají různě. To se dočteme už ze starých knih. Tady se rozpoznané pro místa „Od Humprechtu k Jizeře“ zrealizovalo. U nás v parku – docela bída, tady – veledílo! Je nádherné vycházet za slavíky v jejich čase. Kam všude mne za sebou vtáhli. Na třemdavu jsem zíral jako na zjevení, dosud nikdy jsem ji v kraji neviděl. Ani na této slavičí lokalitě nekvete každý rok. Ještě se vrátím, zapalovat sirkami její vůni ale raději zkoušet nebudu.


Dovětek: Kytka je zákonem chráněna i ceněna v léčitelství. Místo výskytu jakoby vyplývá z textu, ovšem souřadnice konkrétní neuvedu. Jedná se na lokalitě o jedinou (byť vyspělou) rostlinu. Tedy i proto. A věnovat jí budu samostatný vstup, až na ni namířím přes čočku zblízka. Mně podobné trefy z naší „“obyčejné““ krajiny totiž upřímně těší a moc to všem statečným metrům čtverečným přeji.