Již delší čas je vaše přítomnost na blogu desetinásobná, takže se v přírodě asi opravdu začalo mnohé dít. Nebo nevím. Na každý pád mi zájem činí radost, protože ornitologie takový „petrák“ do motoru potřebuje. Zaznamenal jsem kdysi i názor, že to dělám pro své ego, kdo to tu sleduje dlouhodobě, ví, že je to pitomost. Pomáhám přírodě a krajinám touto formou, protože mne to zas tolik prostředků nestojí a moderuji rád.
Toto sdělení je spíše technické, potěšil mne totiž pohled do statistiky příchozích. Už jsem psal, jak současná tvář blogu bude vypadat, komentáře úvah a zážitků budou hodně z našeho parku. Trávím v něm hromadu času, je to tedy logické. Přijde ale i pravá sezóna slavičí, pak budeme opisovat především u nich. A také tady najdete ohlédnutí za slávou v muzeu, kde ČSO bude ve světle reflektorů. V jednom z mnoha letošních podniků. Je mi ctí v úloze hosta se účastnit, tak se za svátkem poté ohlédnu. Připadá na okraj dubna. Pro stejný svátek (100 let od vzniku) se chystá návštěva Slavičího háje a kněžmostské kovárny sklíčkem kamery, i tuto událost pro vás ukotvím. Ano, žiji ornitologií a mám ji rád. A protože mne napadají různé pravdy k tématu, budu je sem tu a tam věšet též. Tady máte první a je poctivá jak tato stránka: „ Lituji roků, kdy jsem slavíky neznal“. A vůbec netvrdím, že se příležitostně někde neobjeví. Napadla mne včera v maringotce, když jsem přes modráččí lagunu koukal k cestě, do prostředí slavíků pravých. A vzpomínky na všechno strkaly jedna do druhé, že právě ta chce teď diskutovat. Přál bych to každému žít, ale – znovu – není to nikterak cos´ veleslavného. Pokud se v tématu budete koupat skoro půl století, deformace tohoto formátu vás jen sotva mine.
Tak buďte zdrávi.
