Veliký den

Jedno poděkování nikde písmenky nezaznělo. K těm, kteří mne navrhli. Děkuji i vám, milí přátelé.

A k ostatním, děkuji, že sem chodíte, i blog byl totiž jedním z efektů, které rozhodly o ocenění právě pro slavíky Mladoboleslavska.

Mají úspěšný rok. Až by se chtělo napsat, že nejkrásnější, ale rozzlobil bych nejspíš všechny předešlé.

Dám ještě dopis, kterým bylo ocenění oznámeno.

Jsou to významné dny života a pro moji „práci po práci“ důležité. I když si současně uvědomuji, kolik jiných by mělo být oceněno též, velmi si uznání vážím.

Je mi zesílenou oporou, až budu hájit krajinu. Jsem tím v jistotě, že cesta je správná a mám někdy pocit, jako by sama krajina v mnohém měla prsty.

Stál jsem dnes v jihočeských místech rezervace, kam jsem se vrátil po letech. A když jsem vstoupil do komory pozorovatelny na rybničním břehu, upozornili mne na výjev v mědi – slavíka, kterého jsem tam kdysi hřebíčky přikotvil. Vůbec jsem si to už nepamatoval a v staniční knize byly z těch časů moje nadpisy! I to přispělo k náladě, která nepřichází po každém probuzení a tohle byly převzácné chvíle. Prsty jsem tisknul do kůry letité břízy u cesty a vyčkával, jestli mne pozná. A přišlo mi vážně, když jsem ji stihl vteřinu před usnutím, že o mne věděla.

Příroda si mne popsanými momenty bere už málem celého. Držíme se spolu v prohřáté dlani a nechám se vést.

Je mnoho úkolů, které v specializaci vidím a přibudou další, jak to tak bývá.

Jsou pro mne poznáváním a činí vzdělanějším. Chci dojít ještě dál a momenty současné osvěžují vzpomínky na chvíle dávné i zcela nedávné, z přelomu století. Bylo to vždycky tak vzrušující!

Vím, že každý z vás má stránku, o které víte, že je vám silnou, že v tom jste jisti a že vás baví. Povznáší, obohacuje, záplatuje prošlé neúspěchy, plní a barví příjemně čas.

Přeji, protože vím, jaké to je.

Hezký večer.