Vždy, jak se něco v ornitologii podobného šustne, hledám přednostně slavíky – to je jasné. Vyměřeni jsou hnízdní účastí pro Česko: 11 až 27 000 párů.
Oblast, kterou nahlížím v specializování se na druh, má plochu okolo 200 kilometrů čtverečných. Říkám tomu k lidem: „Od Humprechtu k Jizeře“. Dokážu poměrně dobře vykázat stav krále ptačích zpěváků v tomto prostoru, u slavíka to od poslední dekády dubna do vrcholu máje není úplně složité. Problém mám v tom, že nerozpoznám hnízdící páry – což ani dost dobře nejde, bavit se tak mohu o zpívajících samcích = obsazených teritoriích. Toť hodnota, kterou soudím/umím pořídit.
Pojďme tedy do mých křoví, pojďme počítat. Ještě nezbytné dodat, že oblast není na druh určitě nejbohatší, nachází se totiž na okraji rozšíření, kdy v Českém ráji (nad námi) a (výš) k horám jizerským již slavík chybí. Podle mých zkušeností a výprav jsou největší republikové hustoty v krajinách typu „Kolínsko“. To pro Čechy, Moravu a Slezsko tolik neznám, ale mnohá tamní místa se Kolínsku určitě vyrovnají.
Stojíme na okrouhlém ochozu loveckého zámečku Humprecht u Sobotky a k shlížení do kraje využijeme jen jeho část (za záda je za slavíky koukat zbytečné, jak uvedeno výše).
Vidíme Slavičí háj jako první a krajinu Dolnobousovska. Když začnu počítat tradiční lokality a ty „pohyblivé“ raději odložím, dojdu k číslu – no, je jich dost až hodně. Po proudu Klenice pak následují regiony Březenska, „náš“ okraj Mladé Boleslavi, proti vodě řeky pak Bakovsko a Mnichovohradišťsko. Nazpět k Humprechtu ještě Kněžmostsko. Když bych přebrodil řeku k prohledání nivy, když přelezu Chlum na stranu jižní (ku Praze), tužka se zastaví někde na tisíci záznamech. Bude to vůbec stačit, ptám se z přízemí? Bude. Tak nějak to je, a rozhodně líp to nikdo nespočítá, protože můj kraj za početné roky docela znám.
Populační výkyvy už deset let nebývají, stav drží a zůstává.
Dívám se po mapě na všechna ta zákoutí. Příběhy každého hlásí se o slovo a chtějí přehánět. Chvástat se slavíky, kolébat hrdost. Děkuji potichu všem.
