Chování opeřenců za daných situací – téma nevyčerpatelné! Protože každý jeden moment je originál. Třeba vlaštovky. Člověk je v našem parku moc nevidí (okroužkoval jsem všehovšudy jednu), ale existují situace, kdy jich je plno. Jako tyto dny…
Obecně ve vzduchu mnoho potravy nebude, hmyz vyčkává. A přeci ony ví, že někde záchrana existuje. Nad vodou! Tam se nasytit lze i za přechodných ochlazení. My můžeme za cestou (není náš) nabídnout hladinu Piváku, a taky mokřady s vodními oky (ty vlastníme). A vlaštovky loví a loví. Z trav lagun si nízkým letem potravu vyplaší, a je to. Je těch elegantních ptáků najednou u nás hodně a mohu se dívat. Jak se chovají, jak celý náhradní program funguje. Ony ne, ale já mohu snít, jak přijdou už brzy dny docela jiné, k vlaštovkám přívětivé. Zmizí. A já je zahlédnu jenom na přeletu navečer ke Zvolínku. Tam totiž některé nocují, které nespí okolo hnízd. Ráno samozřejmě začnou s odlovem právě nad hladinou, až potom ložnici opustí.
Značně jich ubývá a nejde o planý poplach. Moc bych si přál, aby je zažívaly i děti našich vnoučat. Aby se v krajině udržely. Kdo je má doma hnízdící, závidím mu. My pro ně nemáme podmínky. Ani pro rorýse, ty bych chtěl taky. Když je fasáda „zelená“, budky nezaberou. A pro vlaštovky nemáme hospodářství. Jsou i páry, které domácí chovy nepotřebují. U Červenského rybníka při Klenici hnízdívají v staré, z betonu, rybářské boudě, která má stěnu do hladiny (odvrácenou) částečně nezakrytou. Jak tedy vyletí, potravní banku i rákosí mají po ruce. Vždycky se dívám, když kolem projíždím, jestli už pod střechou jsou, jestli přiletěly. Je to moc milé okolo projíždění.
Tak sobě naposledy zatopte a vyčkejme na sluníčko. Bude přátelské.
