Včera jsme vedli řeč o této stránce. Za léta k sobě navázala zajímavý počet lidí a já když to hodnotím k dnešní sobotě, je to pro slavíky dobré.
S příchozími to bude různé, to člověk vytuší. Někteří by striktně chtěli jen krále pěvců, jiní rádi přečtou i o krajině a včera podle ohlasu v poště jsou tací, kteří s chutí čtou všechno. Jak stránku vést dál? Postavím se k tomu následovně – je moje, máme ještě svobodu slova, kdy každý má možnost říci co chce, co se mu líbí, tak ji povedu podle sebe.
Na jihu Příbramska už slavičí zpěv prý zní. A tento příznivec si dokonce přeje, aby blog k slavíkům přitáhl tím, jak je vedený, lidi další. To je Romane přesně to, co bych rád a co jste tak hezky vyhmátl.
Nemohu nemít radost, když jiný z vás včera zavolá, kudy nastoupit na novou stezku Bousovskem. Hotova není, vchod je téměř k nenalezení, ale jde to. Tak hezké předčasné procházení!
I slavičí stránka se vyvíjí a ten, kdo chodí pravidelně to rozpoznal. Nyní je opravdu aktivní, ale nebude tak pořád. Čas by mi chyběl jinde. Teď ale, když slaví své největší dny v roce a má vážně k tématu co říct, kdy zejména ornitologové si zjišťují, jak to s příletem je, teď by žít měla. A také funguje proto, aby kdokoli z novinářů či redaktorů mohl nabýt základní představu o autorovi a jeho objektu zájmu. A musím říct, že to funguje. I posledně ve studiu mělo dojít ještě na tento blog. Že nedošlo, není tragédie. Už tak musím sebemrskačně přiznat, že zatím neumím ve svých vystoupeních, kdy mi na tom opravdu záleží ukrotit výřečnost a emoce a od dvou třetin pobytu za mikrofonem jsem se sebou nespokojený. Spěchám, obávám se o nevyřčené a přitom nachystané, nedržím styl ze začátku. Rozvážnost a dobrou češtinu. Je ze mne ke konci jiný moderátor a tam je co zlepšovat.
V psaném projevu je to jiné. Tady se vracím mnohokrát k textu, stále chyby nacházející stylizuji jinak, vkládám čerstvě vzpomenuté. Jako třeba teď. Dvacátého budeme ve Slavičím háji natáčet reportáž pro rozhlas. S příjemným a vzdělaným redaktorem (doufám jen, že to tu nebude číst), který si téma už roky hlídá. Přijede, naloží, odveze, vrátí. Jen doufám, že už tam některý z mistrů bude, moc času na to nemá. A devětadvacátého jste tam se mnou všichni, kdo to tak chcete mít. Po středních Čechách toho moc není, tak přijďte k nám. Přimlouvejte se za počasí, ať užijete. Máme sedmnáctý ročník. Chcete znovu připomenout legrační věc z prvního ročníku? Řekl jsem lidem, že to je poprvé a naposled, že to byl takový hec. No to jsem si naběhl od spokojené společnosti a tam už začal zjišťovat, že by to pro nás mohla být cesta. A vidíte, vážení! Jsou mezi vámi borci, kteří mají účasti všechny. Jak nemám být v začátcích dojatý, když vás tam vidím. Jak to pořád společně chceme mít. Jen ten redaktor, co mne tam tehdy „opražil“ už nechodí. Ale věřte, mluvil jsem s ním po mailu nedávno, když jsem potřeboval souhlas k fotce. Neměl s tím vůbec potíž. Zůstaňte stejní, jak zůstávám já a ještě nás několik „vítání“ může potěšit. Naučil jsem se i tady už, co pro vás dobré. Jak akci vychystat. Jen jedna věc je při tom hrůzostrašná, tušíte která? Jak nám všem po cestách to ušlé odbíhá! Někteří i mezi nás přijít už nemohou. Ale kulisy těch dostavení, ty pro nás Příroda pořád ještě rozestavět umí.
Vždy vybírám místo, kterému věřím, které mám přečtené. I letos tak je. S místy si tykám a jen mi připomeňte některý, až po půlce dopoledne budu v řeči a emocích zase uspěchaný, ať trochu zvolním. Chodím totiž odpoledne sám se sebou verbálně vyčerpaný, hlava přeci jen maličko pobolívá, roli ne a ne opustit. Želím totiž nepovedeného, oslavuji krásné. Doufejme tedy, že pro oslavení naleznu víc.
Lidé prý dnes neradi čtou, nevím. S blogem snad do konce vydržíte. Je hodně váš – a věřte, nejde o podbízivost. Takový nejsem a být vůbec nepotřebuji. Říkám jen, co od vás přes stránku, sluchátko, ale i přes oči tu a tam dostávám.
A tady je ten výdech duhy, ke kterému jsem přišel u Nedbalky pozdě.
