Sázka na třináctku

Žádné komentáře u textu s názvem Sázka na třináctku
První slavík je doma? Toť otázka!
Na místního nevypadá a kroužek neměl.
Místy v literatuře se uvádí slavíkovy černé oči. Tady v nasvícení bleskem je krásně vidět, že to pravda není. A takových omylů můj výkum napravuje povícero. Má to cenu, scházet se s nimi.
Dlouho jsem byl dnes v dílně a už bych asi ani nevyrazil. Ale všechno dosavadní úsilí bych tím pokazil. A tak jsem pod duhou vjel do mnichovohradišťských Dolců k Nedbalce. Duhu jsem stihnul vyfotit jen blednoucí, doběhl jsem k autu z velké dálky a divadlo bylo sice neuvěřitelné – leč prchavé.
Slavíci tam nejsou. Už jsem si chystal v hlavě koláž rozkvetlých keřů a na nich nápis „Čekáme taky“.
Odjel jsem do Veselé. Něco se tam po zemi mihlo, ale myslím si, že bych ho „rozmluvil“. Nic se dál neozvalo, byl to asi zvědavý drozd.
Bakov – všechny lokality kolem rybníčků prázdné.
Horka – byl jsem tam prvně a nula. Hned vedle nula stejná.
Zájezdy? Z památného dubu zůstala třetina, čekal bych však, že ji ukotví. Kmen s dírou však zastřešili pěkně.
Rezignovaně za stmívání beru do ruky přehrávač na této prťavé lokalitě a nezdá se mi to. Z přítmí po levé ruce se totiž ozval podivný tón. A pak nic. Skočil jsem po přístroji a udusil ho hbitě. Teď se musí čekat v klidu. – Nic, ticho. Opatrně jednu sloku velmi potichu a hned znovu vypínám. A pak to začalo! Po roce slyším zpěv. Jistě, že ne plný, bojovný, ale pěkný, sytý i když tišší. S případným focením bude problém, bude se muset s bleskem, ale tam ještě zdaleka nejsem.
Síť jsem do auta kdysi hodil jedinou a teď vidím, že to je poděděná po J. Klápštěmu stará roztrhaná dvanáctka krepovaných ok, hebkých. Rozbalit ani pořádně nešla, nervy jsem měl až na vršku dubu. Slavík ale „naskočil“ a zpíval, to bylo skvělé. Tyče jsem v zmatku sesadil obráceně, takže jejich výška byla bídná a v zámcích „plavaly“. Už jsem to tam ale do cesty sázel a chvatně vypínal. A pak dálkově ovládal produkci a věřil.
Slavík byl nabuzený pauzou a hned byl v síti. Skočil jsem do kaluže, kterou bych už dobrých dvacet let nepřeskočil. V polibku mlaskla, ale běžet mne dál s polomáčenou botou nechala. Zbytečně. Bylo by štěstím, kdyby se nazrzlý pták trefil mimo díru. Netrefil a už byl pryč. Naštěstí se vrátil na původní pozici a po chvíli přeletěl nad sítí pátravě na druhou stranu. No a odtud – šup do ní! A zase v díře, jen o něco menší a byl jsem překvapivě rychlý.
Nechtělo se věřit, kroužek nemá, je neznámý. Navíc tučný, možná tedy podle Kněžmostky i průtažný. To se pozná hlouběji na jaře, i proto je kroužkuji.
Cestou nocí jsem si vyčítal, že zrovna Zájezdy jsem letos ještě nenavštívil, takže nevím, nebyl-li tam už včera či dřív. Smůla. Vytahal bych si uši, kdybych na ně v zrcátku viděl.
Ale jinak štěstí! Na webu ornitologických pozorování jsou letos zatím jen dva z jihu Moravy a dnes dva čeští. Jeden z nich je v hlavní roli příběhu tohoto blogu Sázka na třináctku.
Budu se z rychlé a nečekané přepadovky dlouho do noci probírat.
Jdu si namlít dobrých zrnek a připravit slávu. Možná tedy, že ještě pár vět v sobě poté nějakých najdu. Dnes se mi bude tak nádherně usínat. Jen nevím, kdy směrem k ránu to bude..

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.