Zaměřeno na slavíky

Důvěřuj, avšak prověřuj!

Včera bylo sedmého, dnes je osmého. Odpoledne včera a ráno dnes jsem natáhl na Studénce v bezinkách. Jen tak pro jistotu. Moc se mi to zohýbané bezinčí líbilo a tak jsem to chtěl zkusit „na rekord“. Nic. A ani jiných ptáků tam příliš není. Místní pěvci jsou pryč, průtažní skoro žádní. Převládají černohlávci a to doslova. Všechno mladí a samičky jen dvě. A tak největším zážitkem je nocí vychlazená limonáda.

Všechno tam je od ptactva fialové, všude pobytové stopy, jako tady, pod tím kalíškem.

Slavíci jsou definitivně pryč a ani průtažní nejsou.

Dnes od rozednění obě chycené červenky a ranní pěnice vůbec „nebarvily“. Až další, když už bylo slunce nahoře. Ty už v keřích posnídaly. Ranní vyprazdňování nebylo fialové ani u drozda, což ukazuje na skutečnost, že všichni čerstvě přilétli.

Jak to mají mladí černohlávci s tukem, nevím. Asi ho při své strategii nepotřebují. Adulty jsem nechytil, abych mohl porovnat. Mladá pěnice hnědokřídlá ovšem zásobu měla pořádnou.

Možná to chytací místo přeci jen přeceňuji, po prázdninách je úplně vymetené.

V osm začíná foukat jako včera odpoledne, když jsem přijel. Dravci stoupali v termice, listí začíná šustit. Jestlipak i to listí ptáci vnímají a tlačí je to pryč.

Sedím na hromadě betonových panelů, ve svahu zasypaných. Obří armatury trčí do výšky očí, ale sedí se na té polici pěkně. S výhledem k východu dolů, do kraje. Už ten labyrint ker přerůstá jasan, podivný svět. Svlačec kolem všechno zaklopil, dole je tma. Ještě nedávno tu byli slavíci. Kde jich je asi konec. Stále tvrdím, že podzimní průtažné slavíky v oblasti nejsem schopen zastihnout. Jak to s nimi je?

Vítr docela sílí – balím a padám. Kroužky uložím do šuplíku, sečtu druhy a vyzvu vzpomínky. Už myslím čekají.

Ano, v nadpise jsem pro tentokrát už musel nahradit zpěv spěchem. A přestože takových míst znají po republice obdivovatelé živých ptačích křídel celou řadu, já se vzpomínkami vracím do nádherných Jeseníků. Na Červenohorské sedlo, kudy podzimem táhne množství ptáků a pozorovatelé je tam sledují, příležitostně chytají, určují, kroužkují a dokumentují. Přitom je nejvíc zajímá počasí. Jeden proto čte z předpovědí, druhý z oblohy. Na jižní vítr čekají a dobře, je-li s mlhou.

Ač jsem toho v směnách zatím mnoho neodsloužil, zažil jsem už všelicos. A jediná příhoda nebyla zlou – snad problém s reflektorem, ale nebýt jeho, s kolegou Martinem bychom společnou cestu donekonečna jen plánovali. Událo se, a dobře že tak.

Kdo na sedle nespěchá nikam – je křižák na okně „sezónní kroužkovací stanice“, kde za nimi uvnitř se v noci o směnách svítí. On na to čeká a se sítí vyspravenou vyhlíží nalákaná křídla. Jeho odchyty však s nějakým určováním a následným vypouštěním stranou světla, nepočítají.

Jednou, když jsem to tam ještě neznal, přijel jsem na domluvené setkání k večeru – spíš za tmy (nevím, jestli jsem to už někde nepsal). Uložil jsem auto u hotelu a když jsem jej zezadu ještě zpod stráňky obcházel, lekl se lidí vedle. Seděli za svým autem, byli dosud tiší, z jihu Moravy, následně přátelští. Byl pozdní večer a oni žili náladou, kterou prý završí přespáním v autě či možná snad na mezi. Kde by prý dneska už takhle slyšeli volat křepelku, jak každou chvilkou tady! Mladé roky jim to prý připomnělo. Teď už jich není. Podíval jsem se po hlasu nahoru v konec nasvícené sjezdovky a bez toho, abych pěknou chvíli pokazil, zamířil k zasíťovaným reproduktorům do hrany sedla.

Letos z místa zas volaly křepelky, doprovázel tmavý slavík a sekundoval šedý bělořit. A v rámci toho přiřazování hlasů k živým obrázkům jsem toho během pobytu a chytání užil dost a dost. Sedlem táhli motýlové s můrami, laň chodila před oknem boudy, kde i letos „chytali na světlo“ krásní křižáci. Tažní ptáci sletovali do borůvčí – horského, toho metrového. Čím dole po krajinách bezinčí – tím ptákům zdejší borůvčí. Nálad nůši kraj nosí a časů všelijakých, sakra rychle i nastupujících! Na staré cestě ptačích karavan…

Jezdí tam chytat člověk z okraje Prahy, podzimních ptačích tahů znalý. Se zkušeností z jiných míst. Je zážitkem mu naslouchat a vracet se s ním k sítím dávno sbaleným. V tisíce hodin čihařského doučování se, přemýšlení a ověřování taktik z neúspěchů odvozených. Dnes je mistrem v té disciplíně. A co víc – je přátelský. To je posluchačům příjemné. Zdobí jej výdrž v čekání na příležitost, dávno si ověřil, že bez ní by mnohá nepřišla. A ona ho každou chvíli ujistí, že dobře činí, když nepřestává koukat dolů k horskému trychtýři, severák pohledy otáčí a hvězdy z oblohy střásá. A když už by se zdálo, že pěknou bídu hostí, stane se jinak! A přestože on zkušeně přec už očekával mezi kroužkovanými ptáky nějaké to „zrcátko“, paf zůstane zas! Tentokrát se v síti objevil sedmihlásek malý, cestovatel věru nečekaný. A pro mnohé začne seriál přemýšlení nad tou senzací. On zůstane všeho strůjcem – zaslouženým.

Je dobře, že jeho parťák v horách uvyklý, dlouholetým pozorováním přečetl, dnes pro oba, ten šumící i nešumící koridor.

Vážení návštěvníci. Pošta už by zase měla po výpadku fungovat. Děkuji panu kolegovi z Kladna, že zavolal a diskutujte slavíky (či cokoliv jiného samozřejmě) buď tady přes blog, nebo jak využíváte spíš – mimo něj.

Rozepíši se o tom, jak se před domem objevily další vlaštovky, tentokrát s převládajícími adulty. Rojí se totiž mravenci v jiném koutě skalky. A vážky to zřejmě odpozorovaly a jsou tu hned též. Ještě že sumec z rybníčku za domem nemá křídla, jde znovu o takový svátek, že bych ho tu čekal taky.

Hezký den všem Vám, kteří na slavičí blog přicházíte. Už se brzy pustíme do nějakého „mimosezónního“ tématu, zajímavé je třeba chování pelichajících slavíků během procesu. Jeho zjevná proměnlivost. To je docela síla. Nebudu ze sebe v tomto případě dělat objevitele, v Německu si toho kolegové již dávno všimli u slavíka tmavého. Tak jsem to tu jen po tři roky ověřoval. Dávno jsem tušil, že jejich chování se v čase proměňuje, ale že to má takový řád?!

Nejdříve ale se podíváme komentářem na ČHS do Jeseníků. Poslední událost zasluhuje komentář i tady. Odchyt sedmihláska malého si místo – pro renomé a oba věrní pozorovatelé – pro zážitek, plně zaslouží. Tak večer půjdeme za nimi v dalším z ohlédnutí. K týmu se počítám, atmosféru mám nadýchanou, ikdyž zdaleka ne jako oba kolegové. Tak přijďte.

Klidný čas, pokud možno všem. Pavel Kverek

Výměna informací k zástihu spěje k závěru a nutno říct, že se verdikt už nikam neposune. Je to určitě škoda, protože tady měla tentokrát paní Štěstěna pořádně nakročeno a byť na Karvinsku rozdala, mnohé nevydala.

Na svém blogu si mohu dělat co chci, proto nyní pověsím stanovisko k zástihu adultního slavíka tmavého ze dne 31.srpna ve Slezsku. A nebudu dbát případných podezírání ze spekulací. Myslím si, že na základě zkušeností nebudu pravdě příliš vzdálen.

Ze snímku jedince na předchozí stránce je s jistotou patrné, že přinejmenším 5.loketní letka není v zákrytu s ostatními. Proces uzavírá, někdy společně s 2. a 1.ruční letkou. Úkaz byl s největší pravděpodobností shodný pro obě křídla a vše mluví pro fakt, že pták v místě pelichal. Troufám si tvrdit tedy, že máme k zaznamenání třetí doložený případ pohnízdního pelichání adultního slavíka tmavého na území republiky. Kroužkovatel sice dál mluví i o hnízdní nažině v oblasti břicha, ovšem pták v nejzazší fázi přepeřování má tento útvar vždy již znovu opeřený či alespoň nachystaný v toulcích. Biometrické údaje též nejsou k dispozici, není tedy možné využít ani podpůrných znaků k stanovení pohlaví.

Okolí železničních tratí s liniovou zelení, jak tomu bylo zde, je pro slavíky atraktivní a nabízí se okamžitě odkaz na jediné prokázané hnízdění druhu u Záhlinic, v prostředí podobném.

Ukazuje se nutností připravit text pro kroužkovatele nový, kde budou předložena doporučení, jak v případě zástihu slavíků tmavých postupovat. Zdaleka nám nesmí jít pouze o určení druhové, ukazuje-li se stále zřetelněji, že někteří jedinci nám toho sdělit chtějí daleko víc. Jak jinak se vypořádat s fenoménem změn areálu druhu, proměnlivostí chování za hranicí hnízdního rozšíření, zahrnujícího pokusy o hnízdění druhové či smíšené, pohnízdní pelichání v místě či spíše pak v důsledku přesídlení – a v řadě poslední i tahové zástihy jarní či daleko více podzimní. Každý z kroužkovatelů by si měl ze setkání odnést snímek rozevřeného i složeného křídla z kolmého pohledu, vždy ve stínu a též pořídit detail rýdováku. Kdo by snad chytal slavíků tmavých více a častěji, nechť si též dokumentuje hrdelní proužek sevřený vousem. Jde o věc zajímavou podobně, jak kresby řeší v současnosti specialisté na křepelky.

U tažných slavíků třeba posoudit tukové zásoby a v každém případě rozhodnout o věku, ikdyž právě slavík tmavý má znaky oprosti slavíku obecnému méně výrazné. Zejména skvrny ocasních per záhy u ostnu mizí. I samotná šířka 1. páru RP je u jarních ptáků ošidná. Velmi důležité je též změřit délku křídla a rýdováku. Jde-li o místní populaci, údaje budou žádané.

Protože dotčení kroužkovatelé již jiný materiál z odchytu nemají, považuji výsledek za konečný. Zmiňují, že jarní zpěv ST by zaznamenali, ovšem hnízdila-li by v místě samice, unikne pár pozornosti. Slavíci obecní v diskutovaném místě hnízdí. Jak to tedy mohlo vypadat na lokalitě v květnu, už se nám zpětně zjistit nepodaří.

Posledního srpna ráno byl chycen a okroužkován ve Slezsku slavík tmavý. Nejsou k dispozici jiné fotografie, z toho co máme, vychází ovšem veliká zajímavost.

Proto jsem se rozhodl vzít téma na slavičí blog.

Ze tří fotek ani jedna nenabízí pohled na křídlo tak, aby šlo dostatečně přečíst. Co provést lze – rozhodnout, že pták je starší jednoho roku (ne letošní). Pro věkové zařazení se podařilo znaky najít dostatečně, co se ovšem jeví na fotografii této, je zarážející.

foto:J.Chwistek; K.Rusek

Ikdyž o snímcích volených „z úhlu“ či peří všelijak pomačkaného, nelze přesvědčivě rozhodovat, na této momentce zaráží stav (vnitřních) loketních letek. Zejména 5.LL, o které vím, že též u slavíka tmavého proces pohnízdního pelichání většinou dokonce uzavírá!

Prostudoval jsem obratem svůj archív abych zjistil, jak se mohou tyto při focení jevit. Zřejmě vlivem vychýlení držením v ruce se někdy stává, že 1. či 2.LL trochu „zaplave“ a uhne z řady. Tím se projekce naruší. Zde však o nic takového nejde a je tedy jisté, že přinejmenším u levého křídla 5.LL (ještě?) nedorostla řady. Slavíka jsem zblízka neviděl, nemohu soudit po jistotě. Myslím si ovšem, že úkaz bude oboustranný a letka v toulci. A snad i ona poslední šestá. Pak se nám nabízí tři možnosti – a jedna zajímavější druhé!

+. Slavík mohl v místě strávit hnízdní období a následně pelichat

+. Slavík mohl místo zvolit pro proces pelichání (podobné důkazy mám)

+. Slavík mohl nastoupit tah/odlet s uvedenou nesrovnalostí v křídle (křídlech?) – zkoumáno

Mohli. Adultní ptáci z hnízdišť severozápadně či severně naší republiky mohou pelichat ještě i začátkem září. V jisté zahraniční studii je dokonce uvažováno, že adulti poté týden či víc mohou pobýt ještě doma. Takové výsledky u našeho slavíka obecného nemám a v pobyt po přepelichání v místě nevěřím.

Dále by takto mohl dopelichávat jistě i pták místní, nebo pro ten účel přemístěný.

Počkáme, neobjeví-li se doplňkové informace, protože autory bylo v dodatku jakési pelichání zmíněno.

Zářijový průzkum severní části slavičího území přeci jen ještě přinesl dvě odezvy.

V údolí Nedbalky se zdržela samička (určením jsem si jistý) s posunutým pelicháním. Nejpozději pozítří už ale poletí. Postup výměny peří byl variantou, kdy proces zakončují vnější letky loketní (5.+6.). Ruční letky jsou již plně vyvinuté.

Těšil jsem se, jak si pořídím krásné snímky z zářijového setkání, slavík byl klidný, bohužel jsem nezvládl aparát a nezapnul makro. Nechal jsem si tedy pro doklad pouze jeden snímek křídla a jeden celkový pohled u rozpelichaného bodláku. Bodlák je krásně ostrý, slavík už tolik ne. Přesto ho sem umístím abyste viděli, jak jsou tito předodletoví slavíci baňatí a pohodoví.

Na druhé místo jsem dojel ověřit, zda se na své výpočty mohu už spolehnout. Mohu.

Samička v místě ještě pobývá, ovšem jak napsal kdysi Willi Berger o zpětných odchytech pelichajících slavíků tmavých na Hiddensee, chytání to je velmi nesnadné. A tak jsem ani já nad bakovským Ostrovem úspěšný nebyl a stav procesu neznám. To mne mrzí. Podobné případy, podaří-li se je přečíst, mají obrovskou cenu pro výzkum pohnízdního pelichání, ikdyž jsou pro časovou náročnost drahé. Podstupuji však tato „vydání“, kdybych měl litovat času a přeprav z místa na místo regionem, dávno bych to zabalil. Výzkum pelichání je náročný, ale mám-li druh zvládnout komplexně, musím i přes tuto disciplínu přejít. A jedním dechem dodávám – téma je to fantastické a vzrušující!

Přemýšlel jsem cestou domů, dnešním průzkumem spokojený na 70%, jak asi vypadá ta jejich poslední chvíle doma. Co se děje v prostředí, které čeká změna?

Odhaduji, že někdy tak chvíli po setmění slavík vyrazí k obloze a začne se místu vzdalovat. Moc toho před tím za 45 dnů příprav nenalétal a teď musí kmitat. Tak jako tehdy před rokem a mnozí i před tím dalším. A ten bousovský rekordman odrazil už podesáté, jestli se dožil konce prázdnin. Je to naprosto neskutečné a měl bych k tomu přistupovat spíše vědecky, ale já ne. Nejsem profesionál, nemusím. Bavím se tím náramně a užívám toho, dokud se roštím za nimi protáhnu.

Tak, co se tedy děje v čase odletu?

Mám jeden výsledek z loňska, který by malounko naznačoval, že by se někteří mohli přeci jen bezprostředním okolím ještě „potoulat“ než vyrazí. Ale stojí to na jediném zjištění. Tady si budeme muset počkat na nějaké ty vysílače, až se ještě zmenší. Jinak se na to zdá být život ubohého experta přespříliš krátký.

Je po poledni. Za oknem se už pěknou chvíli hemží vlaštovky s jiřičkami. Otevírám křídlo abych pochopil, o co jde, když kolemjdoucí pochválí ono divadlo. Jinde ptáci opravdu nejsou, točí se mi před nosem, vůbec se nebojí a já až po hodné chvíli zjišťuji důvod ptačího chování. Jasně, „všechno je v přírodě vo žrádle“, jako bych přítele z jihu slyšel.

Tady je podstata toho zájmu!

Občas se u nás takhle mravenci rojí. Ve skalce mají domov a přijde-li to na ně, velký den startuje. Desítky jich co chvíli míří k výškám, jsou těžcí, pomalí a křidélka jim v slunci leskle svítí. To je tedy příležitost k snadnému lovu! Kde to ty vlaštovky vyčuchaly? Nejlepší vůbec je, nesoustředit se na ptáky, ale vybrat si k pozorování vzlétajícího mravence a sledovat jeho cestu k zániku. Dřív nebo později ho ptačí projektil sestřelí, jsou tak blízko, že slyším jejich zobáky. Loví tu vlaštovky i mladé – letošní a myslím, že mohou být už táhnoucí. Jiřiček je s nimi málo.

Vlaštovky jsou opravdu nádherní ptáci, podobní otakárkům, při pohledu odspodu.

Ptáci tu neloví sami. Prohřátý vzduch nad skalkou je křižován vážkami a šidélky. Ty jsou zezadu od rybníčku. Důvod je stejný. Je to síla, jak v přírodě všechno funguje! Mravenci se rojí, někteří odletí, jiní poslouží jiným. Dobrodružná jsou tato objevování.

V čase, kdy jsem odjížděl mapovat hnízdiště, ptáci stále lovili. Vyfotit mi to nešlo, nemám techniku.

Prověřování hnízdišť „prozváněním“ nenašlo odezvu – až u lesa Havránku. Tam jsem vypočítal už dříve, že slavík stihne prázdniny jen s velkým fofrem a je to tak. Ikdyž se mi nechytil, už mu to lítá a během prázdnin zmizí i on. Výpočet sedí. Úspěch to je ale jen poloviční, potřeboval bych jej alespoň zvážit. Bohužel. Byl chytřejší než já.

Konec sezóny je stejný, jako začátek. Místa jsou prázdná, ale výsledky to jsou cenné. Pro zaměření mého typu nepochybně. Jen prověřováním přehrávkami (jejich kombinací kvůli samicím) lze věrohodně zjistit, kdy slavíci odlétají, jinak to nelze. I mladé ptáky (pokud jsou) lze z mapování oddělit, reakce je jiná. Jinak se chová samozřejmě i slavík tmavý.

Hrušky se rozprskávají o silnici, fleky kvetou křídly admirálů a voní kvasem. Bezinky těžknou a keře prosvětlují prvním opadem. Občas je slyšet tenké pěničí prozpěvování mladých černohlávků. – Když už jsme u toho, mladí slavíci tak tady nečiní, v zimovištích už ano.

Tak už to končí. I tahle podivná hnízdní sezóna potvrdila, že slavíci ze sledovaného území stačí bezpečně odletět do konce prázdnin. Až na vzácné výjimky, kde je pak dobré pohotově hledat důvod. Vždy nějaký je.

Je posledního a já jen opravdu krátce upozorním na to, že dnes už z okna vidím zase daleko. Mravenci totiž doslavili a tím i dolétali a nad skalkou na ně nikdo z lovců nečeká. Kdy jindy než teď se hodí připomenout podmínku pro ta nejskvělejší pozorování a zážitky s tím spojené:

Ve správnou chvíli – na správném místě! Pokoušejte se o to dál, jako se budu pokoušet i já.

Jdu mojí krajinou a oba to víme, ona i já. Jsou pryč! Každoročně stejné pohledy. Opožděné bezinky nalitě voní a pěnice se mohou pominout. Slavíci nečekali, jsou pryč.

Pole obrací kabáty, tlupa hlučných lidí s podloženým hadrem smýká slívou mirabelkou. K čemu – nevím, pít se to prý nedá. Stehlíci zaučují mladé na bodláčí, ostružiny v dlani barví od krve. Jsou zvláštní ty chvíle loučení-neloučení se slavíky. Chození místy, kde čtyři měsíce bydlili, kde byl jsem domovníkem. Teď má moje romantická duše času habaděj! Nemusím se v roští už ohánět motyčkou a stírat zrosené čelo. A přemýšlet, jestli mám s sebou kroužky. Teď je čas zas kousnout do trnky, zkřivit hubu nad tou poctivostí a poděkovat, že tu jsou. Je stejně zvláštní – teď jsem byl v horách – jak si čím dál víc všímám prostředí tý naší krásný země. Je mi s ní dobře všude.

A děkuji na jih Moravy za snímek Červenohorského sedla, Zdeňka zdravím. Vyfotil jej celé krásně červené! Tohle jsem tam nezažil, ikdyž všechno ostatní bylo taky príma.

A pak jsem přijel domů. A táhlo mě to k roštím. Ale to už jsem psal.

Proč nechytí někdo ty staré prohnané boleslavské slavíky na cestě k jihu? Co dělají chytřeji než mladí, odchycení námi v horách? Hlavou se mi honí ony strašné prasárny v Egyptě, tisíce metrů sítí k zabíjení ptáků. Hlava-nehlava to tam mydlí a svět se málem nediví. Má jiná témata. A vedle nich stojí střelci – to na ty větší, co kousek poulétli, které chytit nejde.

Kým jsme na týhle planetě – svoločí? Jakoby nestačily tady u nás hromady křídel, poválených za nočních (i denních) tahů teď pod domy – těmi “ vpitými do zahrad“ či skleněnými plochami čekáren a viaduktů. Chcete tu hnusnou fotku tady vystavit? Radši ne. Ťuhýk, černohlaví lejsci, budníček, koňadra i krahujec – ten taky neproletěl. Strhejte siluety, nalepte pruhy! Co s těmi zrcadlovými baráky v zeleni zahrad a stěnami bank, to nevím. Coby? Móda je móda.

Zpátky do křoví! Dlouho byste u stránky nezůstali. Jestli jsem Vás vytočil, omlouvám se.

Mám souhlas na toho lišaje smrtihlava od Romana. Tak ho dávám.

Síla, co? Křídla má olítaná z tahů, druhého rána tam už nebyl. Ani se nedivím, musel zase jinam. Sám jsem ho v oblasti neviděl. Vyfocen byl po Chlumem koncem srpna, před dvěma lety.

V prvním týdnu září výzkum ukončím a připravím k analýzám. Materiálu mám letos hodně. Je zajímavé, že vždy dlouho žiji z čerstvě událého, takže nyní z fenoménu migrace. Mám to nějak podobně, jako v divadelním kuse Záskok onen slavný Ota Plk, který byl také do momentu uchopení role jiné, bezmocně zmítán rolí předešlou. Vzpomeňte si.

Nad záhadným tahem slavíků se zvolna rozednívá. Na stopě jsme celé řadě záhad a brzy je vymažeme. Je třeba už jasné, že jinou strategii drží ptáci jednoletí, jinou starší – zkušení.

Dosažení zimoviště je součtem mnoha zastávek krátkých a několika dlouhých. Ptáci, nad ránem z nebe spadlí (jak se píše v jedné staré knížce) do příhodného místa si vystačí s minimálním pohybem v prostředí (šetří energii?). Pouze hned po rozednění se přesunou z místa přistání do místa prospěšného, nejlépe s dostatkem stravy. A protože táhnou v čase nadbytku slavičí potravy, nedochází k potřebě větších denních přeletů jinam. Tím vysvětluji případné nálezy v sítích kroužkovatelů a ještě k tomu v první kontrole po ránu. Z průběhu pelichání adultů vím, že pohyb na lokalitách v tom čase je značně omezen – to sedí (slovy zase jiného klasika).

A končíme v dobrém.

Nejprve poděkuji Jirkovi za určení tesaříka pižmového. Dík. Odpověděl jsem i na mail do Hodonína a pokud nepřišel, je to vinou nepřesné adresy. A teď už nabízím ohlédnutí za druhým pobytem v sedle Jeseníků.

Jak jen se ubránit emocím, doprovázejícím ten nádherný čas. Já to říkám sic o každém místě v zemi, na to ale teď zapomeňte.

Červenohorské sedlo, kousíček od Pradědu, je obdivuhodný kus pohraničí. A turisté, v horách rozptýlení toho času, by to potvrdili. Putovali cestami v kamení a užívali pozdněletní horské nálady. Kochal jsem se též. Nad borůvčím popolétávali sedlem ptáci, nad loukou motýli. Slunce svítilo, severovýchodní vítr (nevhodný k odchytům) nás však trápil. Po svém si zrály jeřabiny.

Pro chytání čas dobrý věru nebyl a přec jsme na sklonku první noci slavíků dosáhli. Obou „rezavých“ – tmavého i obecného.

A v poledne přibyl ten vzácnější ještě jeden. A byli to zase slavíci narození letos. To nezměníme. Přál jsem si chytit jedince staršího, kvůli úkolům, které dva roky pro akci chystám. Ale nestěžuji si.

Kvalitní sešlost naplnila volné chvíle plejádou historek, o samovolné přídavky nebyla nouze. Takhle bych si představoval návrat tehdejších „Lovů beze zbraní“. Diváci i posluchači by se smíchy umlátili. Je obdivuhodné, co máme za sebou. Od sítí i od stativů.

Zase táhli motýli, ve dne i v noci. Ač jindy plachá, tady výstupem utahaná a rok od roku vzácnější babočka osiková, mi dokonce sedla na ruku. Cenil jsem si vzácného setkání.

Zbývající levou rukou bylo přeobtížné ji alespoň „nějak“ vyfotit.

A taky jsem chvílemi pobýval sám. Dávno takové potřebuji. Seděl jsem na staré dobré židli Ton, pod níž kamenná zem prudce padala do Polska. Slunce kvapem dodělávalo borůvky s malinami, cestu rozvlnili běžci „půlmaratónu“.

Dělal jsem si poznámky z událého a taky přemýšlel nad obavami přátel, že mladí lidé přečasto už přírodu k ničemu nepotřebují. Že přijde prázdno a nezájem. Bojím se též, protože jen málo znám nadšenců, obdivujících tu nádheru. A špatně společnost činí i svým příkladem.

Kroužkovaly se křepelky, krahujec i lindušky lesní. A taky první sluka. Časné datum.

Tým na sedle je přemýšlivý, říkám to s velkým uspokojením. Přesto je dál všude otazníků, volajících po narovnání ve vykřičník. Ano, ve vykřičník. Vždyť kdo by si s chutí nepřidal na hlase, podaří-li se mu dojít poznání. A témata to jsou přetajemná. Třeba chování migrantů v místě horské překážky, tak rozdílné od tahu nížinou. Popsání ovlivňujících faktorů, ptákům v dědictví daných. Všech individualit, improvizací.

Je dobře, že existuje možnost pozorovat podzimní migraci stěhovavých ptáků na severu Moravy a zároveň škoda, že podobných míst v hraničních horách republiky, není pro srovnání víc. I tak lze zdejší výsledky hodnotit pozitivně. A děkuji za možnost, že mohu při té ptačí dálnici po dvěstě kilometrové cestě z Polabí hledat i já sobě žádoucích odpovědí.

Ptactva všelikého lze zastihnout na tahu předpodzimními Jeseníky. Proč už předpodzimními“? Vždyť léto právě tam si ještě líčí tvář borůvkami i barvou od malin. Ty sotva zrají a kytky motýlům právě kvetou. Co na tom, že ptáci jinde – a časem jiným v místě splašení – k jihu sedlem už houfně utíkají!

Ležím, řídké trávníky hřejí a spíše lehounce „horsky“ voní. K obloze hned nato posílám ornitologickou službou posouzeného mladého krahulíka, abych sebou výjevem následným málem znovu seknul. Sotva totiž dravec vykroužil nad boční kopce, z výšky daleko větší se k němu začaly s křikem spouštět přepočetně jiřičky a v čase již rozhodně neočekávaní rorýsi. A přibývalo jich, než krahujec ulétl stranou. Uvědomili jsme si rázem, jak nedostatečně průtah čteme, když vzdušné výše očím normálně nedohledné, podrobněji a nejlépe v jednom kuse neprohledáváme. Kolik křídel, snad i s posměšným gestem k nám dolů, ze zápisů tak uniká! Sám poté v nápravě dalekohledem prohledávám daleké modro nad Polskem, ničeho však už znovu nevidím. Ve správnou chvíli, na správném místě! Znám to – samozřejmě, že to znám a v přírodovědě to platí co všude jinde.

Badatelé za své služby posuzují jedno peří pestřejší druhého. Co toho lítá! Objevili se i hýlové. Ale jací! Oba druhy, které lze u nás vidět! Tedy ten z našich lesních tišin se smrčky – i ten, co zimu tráví kdesi v Indii. Oba ptáci jsou letos narození a s tou „pestrostí peří“ jsem to zkraje odstavce asi přepálil. Jsou totiž zatím mladicky nevybarvení. Ale s zobáky od borůvek, jak jen ta jejich moravská zem dokáže hostit.

Kroužkují se i jiní opeřenci, zapisuje počasí s intenzitou průtahu. U stolku v boudě s chutí naslouchám, kolik kterých kroužků kam dolétlo, bylo ohlášeno. Země, vzdálenosti, časy a okolnosti hlášení jsou opravdu různé. Nejzajímavěji mi ale zní slova o původu některých cestovatelů a obdivem nešetřím. Jedni sem míří ze Sibiře, jiní ze Skandinávie. A tohle místo mezi kopci je šikovně trychtýřovitým náběhem převádí k nám. A pak dál nejspíš příhodným úvalem řeky Moravy.

A nejsou to jen ptáci, kdo letí tudy k jihu. Netopýry vynechám, upřednostním motýly. Některé bych ani k tažným neřadil, ale jak se zdá, umí se i oni rozhodnout. Okáč rudopásný tu bude ale asi domovem.

Bělásci řepoví, žluťásci čilimníkoví a třeba babočky bodlákové – ti už ale táhnou. Oni ve dne, v noci přástevníci, osenice a třeba lišaji, například lišaj svízelový. Těch zatím mnoho není. Tenhle lišaj svlačcový jen o vlas unikl lovícímu netopýru rezavému.

Trochu mne tím tikaví zubatci zlobí. Lišaje jsem odnesl do skrytu aby si odpočinul, než odstartoval po cestě dál.

A nejsou to zase jenom motýli, pozornost vracím ptactvu do jedné z těch nocí. Chytil se třetí z slavíků, po tmavém a obecném tak i modrák. U samiček se nepozná zeměpisná příslušnost a nevíme tudíž, zda je doma u polských jezer či někde obloukem za Uralem. Tedy píšeme bez bližšího určení pouze „Luscinia svecica“. A sledujeme tukové zásoby pro cestu. Nově přibyl nádherný bělořit šedý, rehek zahradní i rákosník proužkovaný. Cvrčilka zelená a hned po rozednění i tři krutihlavové a mladý ťuhýk obecný. Králíček ohnivý, řada pěnic, sýkory uhelníčci a dokonce dva strnadi obecní. A možná jsou i zdejší – samička s potomkem. Přišel taky čas lindušek lesních i obou běžnějších budníčků. I ti se určují a kroužkují. Hlavně ale ti slavíci! Obecní byli dokonce dva a za nimi jsem vlastně přijel. Velmi plodné chvíle a mnohému se tu vskutku člověk v zaměření ještě přiučí.

Dole se tvoří nadějné mlhy, nejvyšší čas se do sedla ještě vrátit.

Hned ve čtvrtek a v sestavě, která – podobně jak prvá – garantuje výbornou úroveň i vstřícnost.

A přidám ještě jeden obrázek. Jméno tohoto cestovatele mi sem třeba dodejte. Tesaříky – je-li to vůbec nějaký – neznám.