Zářijový průzkum severní části slavičího území přeci jen ještě přinesl dvě odezvy.
V údolí Nedbalky se zdržela samička (určením jsem si jistý) s posunutým pelicháním. Nejpozději pozítří už ale poletí. Postup výměny peří byl variantou, kdy proces zakončují vnější letky loketní (5.+6.). Ruční letky jsou již plně vyvinuté.
Těšil jsem se, jak si pořídím krásné snímky z zářijového setkání, slavík byl klidný, bohužel jsem nezvládl aparát a nezapnul makro. Nechal jsem si tedy pro doklad pouze jeden snímek křídla a jeden celkový pohled u rozpelichaného bodláku. Bodlák je krásně ostrý, slavík už tolik ne. Přesto ho sem umístím abyste viděli, jak jsou tito předodletoví slavíci baňatí a pohodoví.
Na druhé místo jsem dojel ověřit, zda se na své výpočty mohu už spolehnout. Mohu.
Samička v místě ještě pobývá, ovšem jak napsal kdysi Willi Berger o zpětných odchytech pelichajících slavíků tmavých na Hiddensee, chytání to je velmi nesnadné. A tak jsem ani já nad bakovským Ostrovem úspěšný nebyl a stav procesu neznám. To mne mrzí. Podobné případy, podaří-li se je přečíst, mají obrovskou cenu pro výzkum pohnízdního pelichání, ikdyž jsou pro časovou náročnost drahé. Podstupuji však tato „vydání“, kdybych měl litovat času a přeprav z místa na místo regionem, dávno bych to zabalil. Výzkum pelichání je náročný, ale mám-li druh zvládnout komplexně, musím i přes tuto disciplínu přejít. A jedním dechem dodávám – téma je to fantastické a vzrušující!
Přemýšlel jsem cestou domů, dnešním průzkumem spokojený na 70%, jak asi vypadá ta jejich poslední chvíle doma. Co se děje v prostředí, které čeká změna?
Odhaduji, že někdy tak chvíli po setmění slavík vyrazí k obloze a začne se místu vzdalovat. Moc toho před tím za 45 dnů příprav nenalétal a teď musí kmitat. Tak jako tehdy před rokem a mnozí i před tím dalším. A ten bousovský rekordman odrazil už podesáté, jestli se dožil konce prázdnin. Je to naprosto neskutečné a měl bych k tomu přistupovat spíše vědecky, ale já ne. Nejsem profesionál, nemusím. Bavím se tím náramně a užívám toho, dokud se roštím za nimi protáhnu.
Tak, co se tedy děje v čase odletu?
Mám jeden výsledek z loňska, který by malounko naznačoval, že by se někteří mohli přeci jen bezprostředním okolím ještě „potoulat“ než vyrazí. Ale stojí to na jediném zjištění. Tady si budeme muset počkat na nějaké ty vysílače, až se ještě zmenší. Jinak se na to zdá být život ubohého experta přespříliš krátký.
