(30.srpna)
Je po poledni. Za oknem se už pěknou chvíli hemží vlaštovky s jiřičkami. Otevírám křídlo abych pochopil, o co jde, když kolemjdoucí pochválí ono divadlo. Jinde ptáci opravdu nejsou, točí se mi před nosem, vůbec se nebojí a já až po hodné chvíli zjišťuji důvod ptačího chování. Jasně, „všechno je v přírodě vo žrádle“, jako bych přítele z jihu slyšel.
Tady je podstata toho zájmu!
Občas se u nás takhle mravenci rojí. Ve skalce mají domov a přijde-li to na ně, velký den startuje. Desítky jich co chvíli míří k výškám, jsou těžcí, pomalí a křidélka jim v slunci leskle svítí. To je tedy příležitost k snadnému lovu! Kde to ty vlaštovky vyčuchaly? Nejlepší vůbec je, nesoustředit se na ptáky, ale vybrat si k pozorování vzlétajícího mravence a sledovat jeho cestu k zániku. Dřív nebo později ho ptačí projektil sestřelí, jsou tak blízko, že slyším jejich zobáky. Loví tu vlaštovky i mladé – letošní a myslím, že mohou být už táhnoucí. Jiřiček je s nimi málo.
Vlaštovky jsou opravdu nádherní ptáci, podobní otakárkům, při pohledu odspodu.
Ptáci tu neloví sami. Prohřátý vzduch nad skalkou je křižován vážkami a šidélky. Ty jsou zezadu od rybníčku. Důvod je stejný. Je to síla, jak v přírodě všechno funguje! Mravenci se rojí, někteří odletí, jiní poslouží jiným. Dobrodružná jsou tato objevování.
V čase, kdy jsem odjížděl mapovat hnízdiště, ptáci stále lovili. Vyfotit mi to nešlo, nemám techniku.
Prověřování hnízdišť „prozváněním“ nenašlo odezvu – až u lesa Havránku. Tam jsem vypočítal už dříve, že slavík stihne prázdniny jen s velkým fofrem a je to tak. Ikdyž se mi nechytil, už mu to lítá a během prázdnin zmizí i on. Výpočet sedí. Úspěch to je ale jen poloviční, potřeboval bych jej alespoň zvážit. Bohužel. Byl chytřejší než já.
Konec sezóny je stejný, jako začátek. Místa jsou prázdná, ale výsledky to jsou cenné. Pro zaměření mého typu nepochybně. Jen prověřováním přehrávkami (jejich kombinací kvůli samicím) lze věrohodně zjistit, kdy slavíci odlétají, jinak to nelze. I mladé ptáky (pokud jsou) lze z mapování oddělit, reakce je jiná. Jinak se chová samozřejmě i slavík tmavý.
Hrušky se rozprskávají o silnici, fleky kvetou křídly admirálů a voní kvasem. Bezinky těžknou a keře prosvětlují prvním opadem. Občas je slyšet tenké pěničí prozpěvování mladých černohlávků. – Když už jsme u toho, mladí slavíci tak tady nečiní, v zimovištích už ano.
Tak už to končí. I tahle podivná hnízdní sezóna potvrdila, že slavíci ze sledovaného území stačí bezpečně odletět do konce prázdnin. Až na vzácné výjimky, kde je pak dobré pohotově hledat důvod. Vždy nějaký je.
Přeji Vám všem, ať přes neděli taky zažijete nějaké to divadlo, jako jsem zažil já. Je jich teď tolik, že opona ani nepadá. Není vůbec čas. A slavičí rok, za stejných efektů – co loni, končí.
Ještě je srpen!
Je posledního a já jen opravdu krátce upozorním na to, že dnes už z okna vidím zase daleko. Mravenci totiž doslavili a tím i dolétali a nad skalkou na ně nikdo z lovců nečeká. Kdy jindy než teď se hodí připomenout podmínku pro ta nejskvělejší pozorování a zážitky s tím spojené:
Ve správnou chvíli – na správném místě! Pokoušejte se o to dál, jako se budu pokoušet i já.
