Důvěřuj, avšak prověřuj!
Včera bylo sedmého, dnes je osmého. Odpoledne včera a ráno dnes jsem natáhl na Studénce v bezinkách. Jen tak pro jistotu. Moc se mi to zohýbané bezinčí líbilo a tak jsem to chtěl zkusit „na rekord“. Nic. A ani jiných ptáků tam příliš není. Místní pěvci jsou pryč, průtažní skoro žádní. Převládají černohlávci a to doslova. Všechno mladí a samičky jen dvě. A tak největším zážitkem je nocí vychlazená limonáda.
Všechno tam je od ptactva fialové, všude pobytové stopy, jako tady, pod tím kalíškem.
Slavíci jsou definitivně pryč a ani průtažní nejsou.
Dnes od rozednění obě chycené červenky a ranní pěnice vůbec „nebarvily“. Až další, když už bylo slunce nahoře. Ty už v keřích posnídaly. Ranní vyprazdňování nebylo fialové ani u drozda, což ukazuje na skutečnost, že všichni čerstvě přilétli.
Jak to mají mladí černohlávci s tukem, nevím. Asi ho při své strategii nepotřebují. Adulty jsem nechytil, abych mohl porovnat. Mladá pěnice hnědokřídlá ovšem zásobu měla pořádnou.
Možná to chytací místo přeci jen přeceňuji, po prázdninách je úplně vymetené.
V osm začíná foukat jako včera odpoledne, když jsem přijel. Dravci stoupali v termice, listí začíná šustit. Jestlipak i to listí ptáci vnímají a tlačí je to pryč.
Sedím na hromadě betonových panelů, ve svahu zasypaných. Obří armatury trčí do výšky očí, ale sedí se na té polici pěkně. S výhledem k východu dolů, do kraje. Už ten labyrint ker přerůstá jasan, podivný svět. Svlačec kolem všechno zaklopil, dole je tma. Ještě nedávno tu byli slavíci. Kde jich je asi konec. Stále tvrdím, že podzimní průtažné slavíky v oblasti nejsem schopen zastihnout. Jak to s nimi je?
Vítr docela sílí – balím a padám. Kroužky uložím do šuplíku, sečtu druhy a vyzvu vzpomínky. Už myslím čekají.
