(V duchu čerstvého komentáře k nedávnému zástihu sedmihláska malého)
„Ten pták je nějakej divnej!“
Kolik kroužkovatelů to alespoň jednou takhle mělo! Vzpomenou si?
Dnes v kurzu či dříve v pohovoru se to takhle detailně zase nebralo, běžný určovací klíč na opeřence v ruce taky najednou nestačí…
Nebyl pro mne velký problém, určit tehdy v 80. letech časně zjara, na přechodu rákosiny do pásma vyšších ostřic, v síti málo známého Acrocephalus paludicola – rákosníka, táhnoucího kamsi do Polska či Běloruska lokálně hnízdit. A chytil se později další.
Větší potíže už mi přivodilo určit v 90. letech pro naší ornitologii hybridního slavičího samce. Taky jsem ho ale nechtěl dát hned z ruky „jen tak s kroužkem“, v hlavě mít následně zmatek a dohady, co to vlastně bylo. Přišlo mi to málo. Bez foťáku tehdy, zapisoval jsem a měřil – a věřil, že to dám následně dohromady. Ta cesta byla tenkrát docela dlouhá. A chytil se později další.
Největší potíže nastaly před pár lety na kraji plechového města, když ve sklopce zcela neplánovaně skákal slavičí kříženec a já věděl, že samec to nebude. „Ten pták je nějakej divnej! Ještě ho radši nepustím…“.
Žijeme tu jedinečnou chvíli, měli bysme žít ještě daleko víc, ale cosi nás ovládá. Pod tíhou řítící se senzace se nejde soustředit. Srdce nám do toho mlátí, může se stát, že z roští mluvíme nahlas. Naštěstí je už foťák po ruce, doba to zařídila. To budou ostatní koukat, až to představím!
Prožil jsem si ten senzační pocit tenkrát tak nějak přerušovaně, potvrzení přišlo až o Silvestru. Odvážná analýza ale seděla. Nejvzácnější slavík výzkumu, nesplněný sen mnohých zasvěcenců, najednou měl reálný čas i souřadnice. A byl můj! Pravda, nadřel jsem se za ty roky v ornitologii dost a člověk přemýšlí – co může přijít mimořádnějšího? A je vůbec šance? Přijde-li pak, žije se z toho dlouho.
Že štěstí přeje připraveným? Snad. Ale co pak říct o překvapení letošním?
Tisíce slavíků jsem chytil za desítky let kroužkování, až letos v čase, kdy už jsem o podobném nepřemýšlel – slavík s cizím kroužkem! Najednou všechen čas i litry v nádrži splynou v pohodu – a příští jaro přijedu zas!
Vím jak Frantovi pár hodin po půlnoci v zářijovém sedle Jeseníků u sítí mohlo být. Kdo jste to nezažil, dočkáte se.
