Slavík obecný hnízdí v našich podmínkách pouze jedenkrát za sezónu. Mláďata, která se objevují až v čase školních prázdnin jsou bezpochyby produktem „náhradních“ hnízdění. K těm dochází v případě zmaru původního hnízda, za předpokladu, že dospělí ptáci přežili.
Slavíci staví hnízda poblíž křovin, nebo přímo v nich, často také poblíž cest a stezek zvěře.
Podle mých výzkumů se nachází většina staveb ve výšce do 20 cm nad zemí, zpravidla na podložce z větve, v obrůstajícím pařezu, nebo v kapse z popínavých rostlin. Existují však i hnízda přímo na zemi, na terénním výstupku či u paty stromu, většinou dobře kryta rostlinnou vegetací.
Zcela ojedinělý případ, kdy hnízdo bylo vystavěno v hlohu pod hrází rybníka ve výšce 130 cm, pochází z náhradního úspěšného hnízdění.
Pokud je hnízdo na zemi či v těsné blízkosti, velmi často je jeho součástí „koberec“ z suchého listí, zpravidla dubového či topolového. Slavík jej preferuje s ohledem na vysokou „šustivost“ a spoléhá, že jakýkoliv pohyb v okolí včas prozradí. Samičky, sedící na hnízdě jsou zbarveny podobně jako listí a dokonale splývají. Vědomy si toho, sedí do prvního vyplašení velmi pevně, na což v případě šelem občas doplatí. Samec se podílí až na krmení mladých, do té doby zpívá a hlídkuje v okolí.
Mláďata se rozbíhají ve věku desíti dnů do okolí, kde jsou krmena do jejich plné vzletnosti.
Většinou ještě v červnu se mladí osamostatňují a rodina se rozpadá.
Největším nebezpečím pro hnízdící slavíky je člověk, měnící často tvář lokalit i během hnízdění.
Dále to jsou predátoři – čtyřnozí i okřídlení, a také počasí. Méně výrazné škody mohou působit nemoci či parazité. Provoz na silnicích si, zejména u mláďat, rovněž vybere svou daň.
K udržení hnízdních podmínek je třeba dbát na zachování křovištní zeleně volné krajiny, ale též zabraňovat volnému potulování koček i psů.