Tak, už to začalo. Slavíci z Mladoboleslavska odlétají. První dekáda srpna je nejfrekventovanější. Z hnízdišť zmizí všichni, kteří v hnízdění uspěli. Čerstvě pryč jsou nehnízdící a zůstanou ti pozdržení, problémoví.
Vydařil se mi dokonale i poslední letošní studijní záměr. Březenského slavíka jsem chytil v čase pelichání potřetí! A naposledy. Zítra letí. Chybí mu (4.-5.LL) tři milimetry!
A ztloustnul o pět gramů! Kde asi prvně zabrzdí, to tak vědět.
Z křoví tuším sílící tikání jejich biologických hodin. Jakmile peří doroste, poletí každý jeden z nich.
Z opakovaných kontrol už lze konečně vypočítat rychlost jejich pelichání a musím říct, že bude přeci jen delší, než jsem myslel. Tenhle zpěvák věnoval procesu 48-50 dnů (bude ale asi dvouletý a tam může ještě být cosi jinak; kompletně měnil prvně).
Tím, že jsem nechodil kroužkovat nové slavíky, ale chytal kroužkované, jsem sice nepřidal do seznamů nic nového a „číslo“ nepozvedl, získal jsem ale to, co v Česku nikdo nemá – tři momentky z pelichacího procesu. A bylo to obtížné. Splnil jsem si ale jeden z velkých úkolů.
V zimě bude nad čím přemýšlet.
…
Čas mám ještě tak do konce srpna, jsou místa, která jsem letos vůbec nenavštívil. Měl bych tam zajít.
Vyhodnotil jsem hnízdní hustotu slavíků v sledované oblasti. Vychází to na (pro někoho neuvěřitelných) 900-1000 zpívajících samců. Ano, to tu skutečně zjara může být. Současně tvrdím, že hustota pro republiku je chybná. Bude daleko vyšší.
Pro představu – oblast „Od Humprechtu k Jizeře“ zahrnuje tyto mikroregiony:
Dolnobousovsko, Kněžmostsko, Domousnicko, Březensko, Kosmonossko, Bakovsko, Mnichovohradišťsko a levobřežní partie boleslavské Jizery.
Po JZ hranici Českého ráje prochází linie regionálního rozšíření druhu a dějí se zde zajímavé věci. I proto si studijní plochy cením a jsem-li pozván jinam, po chvíli už pošilhávám zas po těch našich urostlých kopřivách.
…
Je obdivuhodné, jak se ten obraz krajiny kolem slavičích hnízdišť zase zpřeházel. Pole jsou ostříhána na ježka, bezinky těžknou. Ještě nedávno jsem skrze ta jejich roští viděl a z mladých kopřiv stíral ranní jinovatku, dnes mají žahavky na vyzrálých stvolech nasazeno druhé listí a myslí si na odpočinek. Ještě po nich křižáci rozvěsí sítě a v jejich třpytu léto definitivně vypadne z krajiny. Zvlhnou, ztěžknou, budou prozrazeny a podzimem zpřetrhány. Tak takhle nějak končí můj slavičí rok.
