Neděle 5.srpna.
Tak jako před lety, vydal jsem se na cestu dlouhou 57,4 kilometru k Žehuňskému rybníku, na Kolínsku. Probíhají zde v tomto čase letní odchyty ptactva v rákosí a přilehlých křovinách.
Úkol jsem si stanovil zmonitorovat a chytat pelichající slavíky obecné vně rezervace, cestou k choťovickému nádraží. Asistoval mi mladý adept ornitologie a předvedl jsem mu vše od unikátního vyhledání slavíka v prostředí, jeho lokalizaci, odchyt, kroužkování a sběr údajů. Odpolední společný průzkum se nám vydařil.
Především jsme na bodláku u železnice mezi perleťovci uviděli krásného otakárka ovocného tak, jak jej znám od nás. Jenže tady ho „v novém věku“ ještě neviděli. Foťák jsem po ruce neměl a motýl v odpoledním žáru ani dlouho nečekal. Zmizel za tratí.
První chycený slavík na opačné straně náspu byl letošní, druhý, od dva kilometry vzdáleného nádraží, měl už kroužek z předchozích akcí. Výsledek to však bude cenný stejně, jako byl loňský retrap.
Večer se ornitologům do sítí chytali u nás stále ještě vzácní konipasi luční, ale hlavně přilétli špačci. Přespává jich zde v rákosí prý kolem padesáti tisíc! Vyfotit pořádně nešli, ve skupinkách přilétali přes hladinu a pohotově mizeli v rákosí. Ještě dlouho odtud zněl jejich křik.
Žehuňský rybník je významným tahovým místem, hnízdištěm i nocovištěm.
Vracel jsem se z pravého Polabí domů. V polích svítilily kombajny, ohlášené bouřky se naštěstí někde zapomněly a dožínalo se za tmy.
Přijedu-li na okraj „naší brázdy“ k Vlčímu Poli (severní strana Chloumeckého hřbetu), vždycky zpomalím. Je to nejkrásnější cesta domů. Kde stávala Semtinská lípa, teď svítil měsíc. Jako by v místě tou svící držel pietu. Ožívající pařez lípy stromkem mladým totiž letos dočista uhořel.
Ty jo, tak to musela být skvělá výprava!
Špačci, stejně jako třeba vlaštovky, břehule či konipasi, nocují početně v rákosinách. Obzor nad rybníkem mnohdy doslova zčerná přívaly nocležníků. Na centrálních nocovištích, sloužících současně za shromaždiště před odletem, jde o úchvatné divadlo. Díky za návštěvu.