Písňový obrat jsem si vypůjčil k vyznání se z obdivu ke skupině „rychle pelichajících“ druhů pěvců, kteří po ukončení hnízdní péče pohltí proces, v němž v extrémních případech nejsou schopni létat. Patří k nim spolu se sněhulí severní a třeba strnadem laponským též slavík tmavý. (A ten obecný na něho zas tolik neztrácí). Třem předešlým stačí na kompletní výměnu 30-33 dní, slavíku obecnému něco přes 40.
Píšu to proto, abych docenil onu fantastickou příležitost z předchozích vstupů.
Kolega Berger, zkoumající druh v polovině minulého století na ostrově Hiddensee zmiňuje, že slavíku tmavému může růst až 6 ručních letek a všechna ocasní pera najednou. Dodává, že 2.-6. letka loketní pak vypadne zpravidla až po dokončení růstu 7. či dokonce 8. ruční letky (anglické číslování – centrifugálně) a pomáhají tak dotvářet jakési „provizorní křídlo“ pro případný nouzový únik.
Tak tohle všechno bychom mohli tady na blogu zažít prvně i v českém podání, udržíme-li štěstí na blízku! A všimněte si, že náš slavík – nejen, že mění 6 letek najednou – odložil dokonce i sedmou(!). To znamená, že může těsně před dotažením nejčasnějších (1.-2.RL), chvilku růst 7 ručních letek najednou!
V tom ve všem je setkání unikátní a blížící se závěr sezóny protkaný emocemi. Netuším totiž, přijde-li ještě kdy výsledek podobný.
Technický postřeh: pelichajícím slavíkem bude zřejmě samička starší dvou let (podle biometriky, fotografií v archivu aj.).
