Ještě je naděje

Žádné komentáře u textu s názvem Ještě je naděje
Cesta kolem obrubské pískovny slavíky nenabídla. Už jsou pryč. I břehule zmizely ze stěn.
Jel jsem v tom žáru na Hora u Rohatska. Zem tam byla rozpraskaná, za traktorem skákali luční konipasi a skřivani. Hroudy se obracely a ptáci žili tuhle významnou proměnu. Z pásů křovin, vzdálených od sebe přes kilometr, jsem měl tři odezvy. Až když jsem dočista změnil způsob odchytu, dvě z nich jsem proměnil. Třetí málem.
Oba slavíci jsou zajímaví (jak taky v tuto dobu jinak).
V kalendáři je osmnáctka a ta ještě je ve znamení naděje. Jeden slavík bude rád, když stihne odletět do konce prázdnin.
Druhý měl kroužek a je přesídlený. Ne nijak zdaleka (od Červenského rybníku z roku „11“), ale potěší to.
V čase kroužkování byl dvouletý a tak mě jeho chování nepřekvapuje. Narodil se asi tady na Horách a číslo kroužku má zapamatovatelné s koncovkou 333.
Nachodil jsem strašných kilometrů, ale bylo tam krásně. Mohutná hrušeň špinka tam stála jako před lety, když jsme tam šli s jarní ornitologickou vycházkou. A studánka, kde jsme před 40 lety chladívali lahváče (ještě bez etiket), taky. Napil jsem se z ní – jak taky jinak! Hodně se to tady proměnilo, ale voda je pořád čistá. A slavíci na Horách taky přežili.
Hluboko před večerem jsem to zabalil, třetího slavíka jsem později vzdal.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *