Změna je život

Žádné komentáře u textu s názvem Změna je život
Ne že by měl slavičí blog snad „okurkovou sezónu“ a neměl k tématu co říct, ale dopřeji nadechnutí těm, kteří by si mohli myslet, že přeci jen by mohla přijít změna. Pojďte s námi kroužkovat čápy do města na Klenici. Na hnízdo, které jediné jsme si „nechali“. Ostatní jsme „pustili“ pro nedostatek času.
Jedeme-li do Bousova na čápy, je vždycky obava. A letos to tam haprovalo od samého jara. Nejdřív se samec napíchl na hromosvod v sousedství a s proraženými játry zahynul. Když se vcelku pružně pár vytvořil nově, čápi z hnízda už potřetí udělali past. Nosí tam umělé provazy, kterými se váže v polích píce. Ven z kravínů a koníren se dostávají s hnojem a pro čápy jsou příhodným stavebním materiálem. Stejně i letos.
Než Tom vystoupal k hnízdu, tipovali jsme, jak to nahoře bude vypadat. Ani jeden z nás se nemýlil, mládě bylo „svázané“ a tentokrát „obounož“!
Ještě, že jsme přijeli kroužkovat a ze smyček jej vystříhali dřív, než běháky odumřely. Už je v pohodě. Je sice opožděné, ale koncem prázdnin může být dospělé a odlet zvládnout.
Přiložil jsem snímek, abyste si problém dokázali představit. To lýko je neskutečně pevné. Samice se po našem odchodu přilétla na hnízdo podívat, může být spokojena.
Ještě jsme se byli podívat v sousedství, jak vlaštovky na tradičním hnízdišti vletují do chlívku mezi slepice přízemními nevelkými dvířky.
Ta jsou majitelem každý den ráno a večer obsluhována a ptáci tak čekají na povel. I mladé pak od slepic a rodičů odkoukají, kudy do světa z šera vyletět. Jak úsměvné!
Seděli jsme tam u kávy a já měl dobrý pocit z lidí – přírodě blízkých.
Dopisuji do několika regionálních zpravodajů a tak se lidé podobní tak nějak v čase k tématu „vyvolávají“. Jako před pár dny z Bakovska. Zajímá je příběh „jejich“ slavíka, označeného v Itálii. Však to je tady na blogu vepsáno na několika místech. A tak přemýšlím, že to téma ještě jednou nabídnu. Ještě by bylo co psát.
Hezký čas vám všem, kteří sem chodíte.

Skvělá příležitost

Žádné komentáře u textu s názvem Skvělá příležitost
Pelichání slavíků nabízí možnost vhlédnout jim do života opravdu široce. Připojí-li se k tomu možnost vypomoci si ještě údaji z kroužku, co víc si přát.
F,3K retrap.
Hnízdící, neúspěšná (podle stavu pelichání). Posuzována v čase, kdy už se samice z kritcké podváhy způsobené hnízděním dostávají na hodnoty potřebné pro náročný proces ( aktuální hmotnost: 24 3/4 g).
Na mnichovohradišťskou lokalitu přesídlená z Kněžmostska, kde byla loni v půlce května označena.
Slavíci patří k ptákům, před objektivem velmi klidným, pohodovým. Jak se přesvědčují i účastníci našich jarních vycházek o VPZ.

Ptačí samotáři

Žádné komentáře u textu s názvem Ptačí samotáři
Ano, slavíci po většinu roku vážně nestojí o společnost. Jsou samotáři, mezi sebou nesnášenliví. Jenom hnízdění je k sobě přitáhne, ale jak mladé vyvedou, hned si zas každý bude hledět svého. Zvolený okrsek každý si obhájí.
Vnitrodruhově nesnášenliví jsou i v čase pelichání, čehož můj výzkum řadu let využívá. Lze je tak zjišťovat i chytat pro kroužkování.
Jejich český slavičí rok je vůbec plný překvapení a proměna chování jedním z nich. Svádělo by říct, že mezi samci nebývá vlídnosti žádné, pravda by to zcela nebyla. Existují důkazy, kdy neúspěšný (nespárovaný či ovdovělý) samec pomáhal s dokrmováním cizích mláďat a hnízdnímu páru už nevadil. Jinak však, v jakémkoliv čase jiném, se v rajónu nesnesou.
Čím dál zřetelněji výzkum mladoboleslavských populací ukazuje, že po vyvedení mladých se rodiče „rozdělí“ každý jinam, jde-li to zařídit. Je-li lokalita dostatečně velká a nabízí-li dvě odlehlá a temná zákoutí. Neprostupný porost pro fázi uprostřed procesu, kdy jsou téměř nelétaví.
Stále se zmiňuje jejich přechodná neschopnost létat, termín je však relativní. Zmiňované fázi věnuji pozornost, snažím se posbírat poznatky, jak to s omezením letuschopnosti opravdu je. A přestože se za určité situace pták na křídlech opravdu neudrží, řeší krizí vynucený přesun vystoupáním po bylinách či větvích, odražením silnými běháky a „pololetem/polopádem“ se o pár metrů přemístí. Styl opakuje, dokud nedosáhne cíle. Z místa finálního přistání pak okamžitě odběhne do úkrytu. Těchto krizových scénářů však nebývá zpravidla třeba, ptáci se zhruba od třetiny výměru pro pelichání ukryjí do neprostupné spleti bylin, vzácněji keřů.
Co je zajímavé a co donedávna bránilo jejich prokázání v pelichaništích je skutečnost, že ona temná místa jsou až překvapivě stranou prostředí, v kterém přirozeně hnízdí. Příkladem zmíním staré pískové lomy. Běžně v nich slavíci hnízdí, ale pelichat je najdeme docela stranou, až třeba u silnice za plotem, kde místo křovin jsou jen stvoly topinambur, maliní či bochníky ostružníku. Nikdo nikdy je v podobném místě netipoval a nikdo ani dnes je v prostředí neuvidí a neuslyší! Velikou náhodou jsem průlomu došel v samém konci minulého století a dnes je vyvinuta technika pro spolehlivý monitoring. I proto se počet mých „Protokolů o pelichání adultů“ blíží dvěma stům. Souběžně jsou všechny doloženy i snímky křídla.
Prožije-li s nimi člověk období pobytu, těší se po jejich odletu zas na návrat. Kvůli kroužkům, vzpomínkám, měřením, kvůli jejich vlastenectví i mojí hrdosti na krajinu. Ano, zas pak přijde doba, kdy po „ubytování se“ začnou toužit po lásce. Se zpěváky zamilovanost znovu zacloumá a začne s nimi mlátit a oni zase sleví z nesnášenlivosti. Zase stanou pozornými a milými, uzpívaní nad ránem, ale hrdí a odhodlaní. Poté obětaví a přijde-li na to – i stateční.
Zase jim ale jednoho dne v půlce křídla vypadne pírko, den poté další a oni to zas rychle pochopí. Zmlknou, zneviditelní a rozhlédnou se kolem, jsou-li v té svojí jídelně opravdu sami.

Na vlastních nohou

Žádné komentáře u textu s názvem Na vlastních nohou
V čase nastupujících prázdnin slavičí hnízdiště tichnou. Pryč je žadonění mláďat o potravu, rodiče by k němu už stejně byli hluší. Mají jiné starosti. Přesně jak se mladým ukončí růst velkého peří, staří začnou s výměnou svého. Potomky už křídla dobře nesou, živit se umí, toulají se hnízdištěm, až se vzdálí docela. Jednoho z nich si tady teď prohlédneme.
U mladých slavíků je šat z hnízda skvrněný, patrno z obrázku.
Během prvního prázdninového měsíce kropenatý kabát převléknou, jemná pírka zmizí, nahrazena peřím dospělých. Budou jim podobní, až na maličkosti. A vydají se krajem. Hned jak začnou zrát bezinky, tam bychom je zastihli jistě.
Už nyní, kdybychom jim opeření rozfoukli, bylo by vidět shluky peří hnědého, které tělo oblékne kvalitněji.
Velkým překvapením letošní sezóny je skutečnost, že až na jednu příměstskou lokalitu, ptáci vůbec netrpí klíšťaty. To je zajímavé při porovnání výstrah k obyvatelstvu. Dokonce si troufám tvrdit, že takovýto „ohleduplný“ rok k slavíkům, co se týče roztočů, nepamatuji.
V kontextu zmíněného je dobré připomenout postřeh mého kolegy, že i motýlů je málo.
Určování pohlaví u tohoročních slavíků není spolehlivé. Po zkušenostech však možno napsat, že biometrika pozorného kroužkovatele navede k úspěchu s pravěpodobností 75%. Zejména, podaří-li se juvenily chytat současně.
Za stavu, kdy mají plně dorostlé v. peří (křídla/rýdovák), je naděje. A ověřit lze odhad v mnoha případech zjara, takto samostatní slavíci se zpravidla už o sebe postarají, přežijí a v oblasti je příště najdeme. Dokladů je dost.
Právě tohoroční jedinci jsou po republice těmi, kteří bývají zastiženi během kroužkovacích akcí či náhodných odchytů, mnohdy i v místech překvapivých. A platí to samozřejmě i pro příbuzného slavíka tmavého, s nímž se kroužkovatelé setkávají zejména při jeho přeletu hraničních hor. Ten čas není daleko, druhá půlka prázdnin a první dny po nich ta setkání přinesou. Intenzita průtahu mladých slavíků tmavých bude záležet na úspěchu hnízdění západně a severně od nás.
Mám-li stav předpovědět, rok bude úspěšný. Našim totiž letos hnízdění vyšlo.

Z dnešní výpravy

Žádné komentáře u textu s názvem Z dnešní výpravy
Vyjel jsem k Dolnímu Bousovu, kvůli čápům. Po problémech zjara jsou mláďata ještě menší, na kroužkování je čas. Budou o prázdninách.
Pak jsem jel ověřit v křížení cest pod kopcem Vlčopolákem jarního slavíka, nic jsem tam teď nenakontaktoval. Bylo mi to líto, místo je v zápisníku nové a cestu znám z dětství. A pár přežívajících jabloní to ví. Jsou obrostlé šípkovím, schované tak – a v nich – však už jsem tam pruhovanou pěničku zahlédl, pořád tu jsou. Sylvia nisoria – to jsou skvostní ptáci! A pak jsem jel za hřbitov k lomu.
Cestou po cestě se nic neozvalo, až mne napadlo při návratu vyzkoušet zajímavý šot. Z dáli od Klenice přišla odpověď a tak jsem zůstal.
Kde jsou dřevokazní mravenci, líčit se nedá, tak jsem musel sáhnout pro síť a vyseknout ulici hned u vody nad nějakým divokým kompostištěm. Zajímavé divadlo se vbrzku událo. Ptáků přiletělo, co se jich kde pod železným mostem koupalo, motoráky jezdily po svršku, odchyt běžel.
Vzpomínal jsem na zajímavého slavíka odtud. V roce devět jsem ho jako dvouletého kroužkoval v lomu u Obrub, hned v roce dalším přesídlil sem. A myslím, že se tady narodil. Takhle to samci dělají.Chytal jsem ho za pomoci všelijakých náhod krom roku jedenáct pravidelně, teď jsem si na něj myslel též. První byl v síti jakýsi starší bez kroužku. Začínal pelichat, takže musel po pražcích na osnímkování. A když jsem přišel zpět, vidím starého známého! No tak to bylo tedy pěkné překvapení. Chytil se „na ticho“, jinak by tam nevlez. Nikdy za ty kontroly jsem jej neviděl pelichat, teď ano a musel taky k hřbitovní márnici do stínu na vyfocení. Koukal na mne asi jak jsem zešedivěl za ty roky, po poslední proceduře – vážení pak v pohodě odletěl. Zná to tady líp než já. Koukal jsem, jak potom ryšavci přeletují trať do zahrádek, to dělají mnozí, kteří je mají v sousedství. Všechny ty komposty a záhonky, to je pro krmení mláďat ideální. Tady totiž mláďata nějaká byla, podle hlasů. Samici jsem žádnou nechytil, ale taková už v místě vůbec nemusí být.
Byl jsem úspěšný, a protože jsou hlášeny bouřky, odjíždím domů. Stejně – kolik bylo všelijakých povětrnostních průšvihů za ty roky a slavík si tu žije dál. A hnízdí, protože byl zelený od housenek. Tak vypadají právě ti, kteří intenzivně krmí mladé, ti kteří nehnízdí a živí se sami, sbírají víc v hrabance.
Po cestě domů, když je takováhle událost, oblažuje mne za volantem. Běží mi hlavou všechna setkání s dotyčným a mám radost, že žijeme. Třeba se to příští rok ještě povede, třeba.
Peří starých mistrů, které škoda pelichat.
Řada autorů upozorňuje na „překvapivě zachovalé“ slavičí peří zjara, u těchto, jak vidno, ještě i v létě.
Kdyby se vám zdálo, že si odporuji a stín pro focení tady není, tak rýdovák jsem nafotil v obou variantách, tedy i na sluníčku. Abyste viděli, jak i slavíkům barvy dokáží zářit.

Slavičí léto

Žádné komentáře u textu s názvem Slavičí léto
Tak se nám to pomalu krátí. Slavičí rok Mladoboleslavska vstoupil do poslední třetiny. Přípravy na cestu.
Není to tak dlouho, kdy jsme o této fázi jejich pobytu nevěděli téměř nic. A ptáte-li se, která z nich je nejlepší, zaměstnáte mi hlavu na hodně dlouho. Začnu vzpomínat, známkovat ty chvíle, upřednostňovat jaro před létem – anebo obráceně.
Doba slavičích příprav a dávání se dohromady po hnízdění, je impozantní, vzrušující, na váze nabírající smutkem.
Přijde to, čas se nemaže s nimi ani se mnou, doroste jim peří – a nejbližší noci: „Start“. A co ti mladí, kteří letos z hnízd rodiče povyváděli? Ti to mají jinak. Už teď se toulají domovinou a jistě je to baví. Krajina je teď jeden prostřený stůl!
Učí se předvídat nebezpečí, aby přežili, sledují noční oblohu, jak vypadá. Její pohyb. Prvně se jim mění peří na těle, ale jen zčásti. To hlavní velké jim zůstává získané z hnízda. Svět je jak chleba, vytažený z pece, jak o tom zpívá Jura Pavlica. A to jim vyhovuje.
Představme si, my lidé, jak se to v hlavě takového jinocha semele koncem prázdnin. Stav dospěl do fáze, kdy místní mapa v hlavu je zakreslena, to stačí k tomu, aby domov zjara rozpoznal. Soukmenovci mizí kamsi pryč a s ním to také šije. Neví, co to je – ví ale, že musí poslechnout. A udělá to!
Křídla ho vedou k horám, k moři, přes něj do písku a pískem ještě dál. Na jeho konci to s ním už zase šije, něco mu říká, že dál netřeba. Je v Sahelu. A jestli snad ze zvědavosti ano, tak jen malý kousek, na pokraj deštného lesa. Nikdo na něj nemrká aby napověděl, že tam už ne, že tam to pro něj není. Tam ať letí sedmihlásci a kukačky, on zůstane v trní na okrajích políček místních zemědělců. Přeci jen nejpodobnějších podmínkám domova! Tak tomu se říká instinkt. Ten se o něj stará, je jeho učitelem.
Ale pojďme k rodičům.
Peří jim roste rychle – tak, že chvíli ani nemohou létat. To obětují za možnost, být přepelicháni málem nejrychleji z pěvců! A bude se to hodit. Potřebují koncem prázdnin vyrazit do prvního zastávkového místa (ještě v Evropě), kde doplní spálené zásoby tuku a vyladí se na podnebí. Pak vyrazí dál v další tahové vlně. Vědí dobře co dělají, jsou zkušenými.
Paměť a poučení z chyb – to je hlavní nástroj k přežívání. Ne, k prožívání, tak to mám právo vidět já, který jde za nimi půl kroku nazpět a v tuchách i signálech stopuje ty ptačí životy. Škola, do které se konečně vracím rád!

Popletený scénář

Žádné komentáře u textu s názvem Popletený scénář
Tři dny zbývají do konce června, mnozí slavíci už pelichají.
Důkaz, že není vše vypočitatelné a nastudované scénáře vždy neplatí, přišel dnes. Chytil se slavík popleteně pelichající.
Mám podobné případy dva, ale z dvou stovek dokumentovaných je tento další znovu jen výjimkou, potvrzující pravidlo.
Začal ztrácet letky divně. Vypadla v křídlech nejprve devátá, o den později desátá, po dalších třech dnech sedmá a o dva dny později osmá. Křídla se v procesu ale už „uklidnila“ a krovky jsou měněny tradičně. Stejně i načasování terciálních letek je v pořádku.
Zachycen je stav, kdy se začnou měnit od vnitřku křídla už loketní letky.
Končí v tuto chvíli možnost odlišení samice podle hnízdní nažiny. Obrysové (drobné) peří je totiž na těle z půlky pryč a „nažiny jsou téměř všude“. Přesto naměřené hodnoty křídla i zbylého rýdováku a taky malá hmotnost, mluví pro samici. Tvar peří a kvalita praporů pak vypovídá o starším slavíkovi, přestože klíčové krovky už chybí.
Pták začal pelichat nejméně před týdnem, patří k časným z hnízdících. Před nimi začali výrazně dřív ti, kteří v pokusu neuspěli.
Kompletní výměna šatu trvá málo přes čtyřicet dnů. Pro tyto výpočty mi chybí materiál. Několik skromných výsledků je pouze „prvními vlaštovkami“.
Na utichajících hnízdištích mnoho života není, kdo by tam z ornitologů co pohledával! Za odpoledne se v izolovaném polním lesíčku chytla pouze mladá pěnice černohlavá a dospělý budníček menší. A do sklopek dvě mladé koňadry. Slyšet bylo věrného šoupálka, v korunách cvičily křídla káně, hnízdili hřivnáči, pokřikoval drozd a kosové. Toť vše. Rybíz ale, který tam na keříku tajně plodí, je ozobán téměř. Laguny, jindy neprostupné, letos vyschly.
Bývávalo tady slavíků mnohem víc, prostředí stárne a řídne, laguny zmenšují prostor. A lišky ptačí populaci.

Nazelenalí slavíci

Žádné komentáře u textu s názvem Nazelenalí slavíci
Pověsím sem pár vět o končící nejdůležitější fázi „slavičího roku“ u nás (má 4 měsíce) a sice – o slavících nazelenalých, ale šťastných. Naplnili poslání – vyhnízdili.
Řadu let si všímám, jak mají sezónně zelená čela. I kolem zobáku jsou zelení. A protože to právě sleduji dlouhodobě, mohu si dovolit prohlásit, že jde o stav každoroční. Tedy o potravní zdroj, s kterým páry počítají, který odrůstajícím juvenilům dává sílu do křídel i běháků, žene z toulců peří, chystá je do života. Housenky!
Osobně si myslím, že jde o nějakého motýlka dubů či vrb (bude určen specialisty), každoročně se vyvíjejícího právě v době načasování (nejen) slavičího finále hnízdění. A dočkavší se slavíci jsou od toho sběru zelení (fotku najdu někde v archivu a dodám).
Je pro mne fascinující žít těch pár měsíců s králem pěvců. A abych se přiznal, úplně se to ve mně přesypalo. Nechodím už tahat sítě a kroužkovat nádherné škály opeřenců s občasnými překvapeními, žít tu půvabnou rozmanitost a vyučování se v ornitologii, usměrnil jsem se. Už mám i problém dojet známým „na vlaštovky“ a na (našem) sloupě „vylézt na čápy“, čas bych dal slavíkům. O to raději si přečtu jinde od jiných, co se jim podařilo, v čem jsou úspěšní. Co objevili, kde šlápli vedle – ale ví znovu už, jak na to.
Dokonale do sebe vkládám čtyři slavičí měsíce, zkušenosti přicházejí nějak rychleji, už u mne od nového století nepřevládá cesta „Pokus – omyl“. O minutu déle totiž držím každého v ruce a procházím znaky opakovaně. Měření rovněž kontrolou opakuji. Hlídám poctivě „vynulovanou“ váhu, letky v křídlech prohlížím i ze spodu a krovky rozfukuji, abych viděl i to, co tehdy netušil. Materiál, který mám od nového století, za něj ručím, a i když mi může být líto „měření“ z dřívějška, které jsem nekompromisně přeškrtl, muselo to být. Zpřísněl jsem k sobě. Došlo to do podoby, že když jsem zjistil u Jizery, že jsem nechal doma foťák, odchyt jsem ani nezačal a makal domů. Dřív by mi stačilo mít s sebou kroužky. Jsem spokojen.
Vychází už zas venku slunce, musím končit a odjet podle plánu – dnes Kolomuty.

Přetrvávající omyly

2 komentáře u textu s názvem Přetrvávající omyly
Pelichání začalo.
Pro druh se uvádí, že pelichá od července do půlky září, ale není to pravda.
Tento dnešní slavík má již dvě vnitřní ruční letky vypadlé a v toulcích se odspodu chystající nové. S výměnou začal po půli měsíce.
Pravda, jsou tihle časní ptáky nehnízdícími, ale i mnozí hnízdící stihnou zahájit proces před koncem června. Odlétají už před půlkou prázdnin a tam je další omyl literatury.
Baví mne to pohnízdní chytání, dřív se nevědělo, jak na to a tudíž najdeme v databázi KS naprostou většinu květnových ptáků a převážně samců.
Teď už bude každý odchyt zajímavý. Slavíci naposledy změní chování.
Pelichající adulty je obtížné hledat na hnízdištích, většinou se tam ukrývá pouze jeden z rodičů. Ukazuje se, že si staří z hnízda rozběhlou mládež rozdělí mezi sebou a jak se mladí se svým opatrovníkem posouvají hnízdištěm, vyvedou ho pryč. Někdy mohou ptáci i přesídlit. Proto na prázdninových hnízdištích slavíky jen těžko přistihneme.
Chytal jsem dnes taky na hnízdišti u silnice Boleslav – Jičín. Tahle místa by vůbec neměla být, jsou pastí, a nejen pro slavíky. Jak jsou křoviny z obou stran, fůra ptáků zahyne pod auty. A hned jsem tam jednoho slavíka našel, byl tam jistě od května.
Kus dál ležela mladá vlaštovka, před nedávnem narozenou modřinku auto vystřelilo z putujícího hejnka přímo přede mnou. Nekoulela se dlouho, hned to druhé ji vedle čáry přilepilo.
Je to tak, že ve vsi vedle jsou semafory na dopravním omezení a jak padne zelená, k městu vyráží závodní pole. Okroužkoval jsem tam slavíků sedm, netroufám si hádat, kolik zejména mláďat odletí k jihu. Co s tím? Jedině to vykácet ale to v týhle krajině už zůstanou jen stožáry převaděčů signálu.
Nejsou to samozřejmě jenom ptáci, ale jen o ptácích se mluví, nikdo jiný se tím nezabývá. Je to škoda, když už se povede slavíkům vyhnízdit, pomlátí je auta.

Najdeme ten klíč?

Žádné komentáře u textu s názvem Najdeme ten klíč?
Na stopě jsme dlouho, ale přibývá spíše otazníků. Najedeme klíč k určování slavíků podle první ruční letky? Sbírám poznatky roky, protože to co je psáno, je čím dál chatrnější.
Třeba připomenout též údaje některých z vás, kteří jste upozorňovali na podivnosti klíčového znaku, letka se vám nezdála. Teď se to může pohnout, dnešní odchyt byl potřebnou kombinací signálů od „divného“ slavíka. Ptákem je hnízdící samice a první letka je v poměru ke krovkám – mínus 3(!)mm. Obě 1.RL ve vývinu souměrné, což je důležité (nejde o defektní stav).
Kdyby mělo jít v porovnání redukované 1. RL s krovkami o přímého křížence, nemohla by jím být samice, zejména úspěšně hnízdící. Prokáže-li se analýzou DNA, že jde o čistého slavíka obecného, víme pak, že i takovýto rozdíl lze tolerovat.
Jak patrno z obrázku, už na první pohled znak působí divoce. Jak „hluboko“ bychom mohli „klesnout“ se znakem pod RK? Čtyři milimetry, nebo i pět?! To asi ne, na třech se rozdíl zřejmě zastaví. Jde o extrémy. S rozdílem (-5) už přicházejí kříženci skuteční. Na každý pád je zjištěné víc, než jsem dosud očekával i prezentoval. Držel jsem se rozdílu 1,5 mm pro druh.
Formule křídla tohoto jedince patřila už slavíku obecnému včetně zúžení vnějších praporů letek hrotu křídla.
Jistě, (až) 4. RL ve vrcholu křídla je opět trochu „výkřikem“, ale takováto křídla v archivu mám od L. megarhynchos.
Délka křídla – 81 mm, rýdovací pera – 70 mm. Hnízdní nažina končící. Zatím ještě nepelichající.
Jistě – pták může patřit do kategorie stále ještě málo probádaných „zpětných kříženců“. Pro nezasvěcené – jde o situaci, kdy se samice jednoho čistého slavičího druhu zkříží s hybridním samcem. V Německu takovéto případy dříve dokumentovali barevným značením v hybridní slavičí zóně Odry.
Ještě snad využiji obrázku z konce hnízdění – máme možnost vidět, v jakém stavu se nachází letky těsně před výměnou kompletním pohnízdním pelicháním starší (ale nestaré) samice. Jsou odřeny shonem a péčí o potomstvo, stovkami příletů a odletů ve vztahu k mláďatům.
Velmi zajímavý slavík od Slavičího háje.
A jednu poznámku nakonec k těm, co se o pelichání pěvců zajímají – vždy jsme si říkali, jak nutné vyměnit zničené peří na cestu u dálkovým migrantů (i u slavíků tedy). Vzpomeňte, jak vypadají křídla adultních cvrčilek zelených s přerušenou výměnou letek a přesto tak míří do zimovišť. Jak to tedy je, když takovíto „hadráci“ si dovolí takovýto scénář? Bude-li třeba, fotku takovou v archivu pro pobavení samozřejmě najdu.
Tak hezký víkend a gratuluji k těm dvěma famózním událostem na ornitologickém webu – sluka s mláďaty a rákosník pokřovní. Opravdový svátek ornitologie!
css.php