Důkazů (už) je dost

Žádné komentáře u textu s názvem Důkazů (už) je dost
Co se děje na hnízdištích se slavičími rodiči v kratičkém časovém rozmezí mezi ukončením péče o mladé a spuštěním procesu výměny peří před odletem do zimovišť? Mnoho zajímavého.
Tato otázka trápila řadu těch, kteří se (obecným) slavíkům dříve věnovali. Trápila i mě.
S odpovědí byli někteří brzy hotovi a podle toho to vypadalo. Jiní ji nenašli vůbec. Ani mě se nedařilo ten ořech rozbít. Až jsem to vzdal a řešil otázky jiné.
Zhruba v konci století jsem však odhalil způsob, jak pelichající slavíky najít a chytit je. A pak se začaly dít věci, že jsem někdy nestačil koukat. První, třetí, pátý, desátý – roky šly, a mě se začínala rýsovat tajenka. V roce čtrnáct je poznatek dostatečně ověřen a je úsměvné, jak je rozvětvený – a také, jak pohotově porodil otazníky další.
Adultní slavíci po vyhnízdění na lokalitách pelichají i nepelichají. Tak zní ona tajenka.
Které všechny okolnosti se na rozhodování ptáků podílejí, úplně známo ještě není, mnohé přeci však.
První je slavičí nesnášenlivost a hlídání si vhodného potravního zdroje.
S rozpadem rodiny i páru nastupuje výrazná teritorialita slavíků, která má za následek vypuzení mladých na potulku a rozdělení si se samicí oblast hnízdiště na osobní sektory. Věc se začíná komplikovat tím, že mnohá hnízdiště nemají v začátku léta již dostatek místa k spolehlivému úkrytu (podrost řídne) či vydatné potravní zdroje: jinými slovy, co uživilo na jaře 2 + 5 slavičích hrdel s rezervou, může o prázdninách docela bída. A to se ještě může stát, že v konci vyvádění mladých úspěšným párem, přibyl ku pomoci s péčí odkudsi neúspěšný zkrachovalec a i toho se pohnízdní matematika najednou týká.
Dalším, méně často ovlivňujícím faktorem, je degradace prostředí mimořádnou událostí, většinou v režii člověka. Za zmíněných efektů vyústí vzniklý přetlak v opouštění místa všemi či většinou ptáků. A ptejme se kam?
V rozlehlých pískovnách třeba jen do okrajových keřů (pozor, i neuvěřitelně osamělých).
V prostředích menších klidně i na značnou vzdálenost (potvrzeno v řádech kilometrů, uvažováno je však i o přeletech delších, mimo zkoumanou oblast).
Dalším zajímavým momentem pohnízdního chování adultů je stav, kdy odlétají z hnízdních lokalit a soustřeďují se početněji v extrémě příznivých místech. Vždy však s dodržením dostatečných „rozestupů“. Tak tomu bývá například v oblasti podbaby nad Starou Studénkou, kde se ptáci objevují v jižním věnci temných (ale neširokých) křovin.
Podobně tomu je při jezeře u Sukorad, odkud ptáci vysídlují do oboustranně lemované polní severní cesty. Zde je zajímavé, že v posledních dvou letech, kdy byla (kvůli průjezdu techniky) upravena vystříháním vnitřních okrajů (zúžena), počty pelichajících slavíků se zredukovaly a nově se pokouší (někteří) pelichat přímo u jezera, v místy se nabízejícím – však nepočetném – ostružiní.
Výzkum dnes disponuje také důkazy o přesídlení kvůli degradaci hnízdiště ovcemi, sečením pod elektrovody, zničením lemu kopřiv neúměrně širokým vyžnutím krajnice – či v případě hnízdící samice, po přepadení (zřejmě) lasicí. Škoda, že v té době byla dokumentační technika tak trochu „v pravěku“ a orvaného slavíka s krvavými šrámy na hřbetě, přesídleného několik kilometrů, nemám tady jak doložit.
Výsledky výzkumu jsou samozřejmě mnohem podrobnější než tento „výpis“, na další v tomto bloku už nezbývá místo. Jsou však ukázkou, že cesta, byť může trvat dlouho, jde s vytrvalostí v kapse zvládnout. Současně netvrdím, že další některý z faktorů, nemůže současných představ vstoupit, třeba i s fanfárami. I v tom je všechno to hledání dobrodružné, napínavé a přínosné.
Jak jsem slíbil prve, dám fotografii i nyní.
Nejmenší hnízdiště sledované oblasti. Na takto malé lokalitě nečekejme pelichání obou starých slavíků, spíše žádného.
Zde ani druhý (náhradní) pokus mladé samice nebyl úspěšný, pro rušení při snášení mravenci. Pár se z místa v červnu vytratil.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *