Zaměřeno na slavíky

Příroda má vlastní pravidla. Jistý řád existuje, mnoho věcí se však dopředu vypočítat nedá. Velkou roli hraje náhoda. Ještě snad u květin – ty objektivu rády postojí. Daleko horší je to s motýly a nesrovnatelně horší s opeřenci. Přesto je pro přírodu dobré, když se může kdekoliv předvést a pokusit zaujmout. Je-li příležitost, nutím k tomu i zdejší slavíky. Jsou tajemní, lidé si je pletou se skřivany, jsou atraktivní.

Na dnešek byla smluvena s redaktory jednoho boleslavského periodika návštěva periferie města, s viadukty a protierozní zelení. Přestože je na zpěv krále pěvců trochu pozdě, slíbil jsem slavíky před objektiv, včetně představení problematiky kroužkování.

Lidé z médií nemívají času nazbyt, vyžadují přesnost a hlavně výsledky. Přijel jsem tedy k Mladé Boleslavi s předstihem, rychle roznesl sklopky a neustále sledoval čas. Jindy bývá s tématem problém, dnes ale všechno klaplo na jedničku. I mraky velkoryse ukročily za hřbet Chlumu, takže kaluží nepřibývalo a slavíci se představili hned na třikrát! Před objektivem byli tradičně klidní a dokumentačního materiálu bylo pořízeno málem na celovečerní film!

Stihli jsme při tom představit i ležení lidí okraje společnosti, plné zlodějin a nepořádku. Stihli jsme vyfotit divoké růže, stihli jsme toho za hodinku opravdu dost. Málokdo z aktérů setkání však tuší, že příprava na takovouto „radost“ trvá vždy nejméně další dvě hodiny. Odměnou však může být naděje, že živý přenos ze života boleslavských slavíků zaujme a třeba přivede k zamyšlení, nebo překvapí.

Můj výzkum pamatuje na prezentaci v médiích – i proto si myslím, že veřejnost o slavících ví a počítá s nimi i pro čas příští. Do roští se za slavíky chce vydat i primátor města, hledá místo v diáři – vůbec – je nemálo těch, kteří během jara přichází s dotazy či vlastními zážitky. A to je zbývající rozměr ornitologické specializace.

Byla chycena samička s nápadnou podlitinou v oblasti břicha. Vzhledem k tomu, že má vytvořenu hnízdní nažinu, musíme se ptát, zda otok nemůže souviset s inkubací snůšky. Na každý pád – nikdy jsem takovýto problém v rámci výzkumu nezaznamenal.

Na jihozápadní pobřeží Červenského rybníka u Dolního Bousova, se letos vrátili všichni čtyři slavíci! Dávno vím, že se z afrických zimovišť dokáží vracet na stejné místo; výzkumy v Nigérii navíc odhalili, že se slavíci obecní (neznámého původu) dokonce vrací i do stejného zimoviště. Mají tedy paměť opravdu dobrou. A také dovedou přežít!

Ovšem v úvalu Klenice jsem letos opravdu žasnul a kvartetu slavíkům v duchu gratuloval. Zatímco tři mistři byli označeni vloni, slavík usazený v sousedství hučícího jezu se narodil v roce 2004! Krom místa jeho narození a absence v loňském roce, jej máme dokonale zmapovaného. Je to i aktér akce pro veřejnost v roce 2007 s názvem Noci slavíků. Opeřenec je to tím velmi známý!

Je pravda, že tento sedmiletý pěvec už trochu „sešel“, ale stále je schopen si sehnat partnerku. Tato je mladá a hnízdí poprvé. O partnerovi víme, že prvně (v druhém roce života) zkoušel hnízdit při mlýnském náhonu blíže náměstí. Tam byl okroužkován, zřejmě se však nestihl tehdy „oženit“. I místo bylo brzy v podstatě zničeno. Jako tříletý přesídlil k Červenskému rybníku a tam už zůstal. I v loni na hnízdišti bezesporu byl, chytit se jej však nepodařilo. Pokus byl učiněn pouze jednou, poté, co byl kroužek na noze spatřen, nebyl již velký důvod jej chytat. Letošní kontrola ho v místě potvrdila.

Kroužek na noze je po pěti návštěvách Afriky značně „olítaný“, ale nějaký ten rok ještě vydrží. A to je výzva i pro jeho majitele – stárnoucího slavíka, z východu Mladoboleslavska.

Vždy, když se setkám s takovýmto zjištěním, vybaví se mi všechny ty překážky, vstupující tažným ptákům do cesty. Od chytačů a střelců v Středomoří přes povětrnostní problémy v odlišných prostředích – nad mořem i pouští. Nebezpeční dravci, jako třeba ostříži jižní, i v noci lovící velcí netopýři a dokonce specializovaní pavouci v zimovištích. Připomenou se mi tragédie na silnicích i nárazy do prosklených ploch. Vybaví se mi noční cestování ptačích individualistů a zejména mláďat, která s vlastní mapou letí porpvé a i ony se mnohdy dokáží vrátit.

Roznásobím si sedm let zjištěného slavičího života, přepočítám na dny i hodiny a jsem pln obdivu. Tak žiji se svými slavíky, tím je mi moje „živá“ záliba!  
  

Hybridní slavík č.6 je na světě! Ikdyž jeho identifikace dala trochu víc zabrat, porovnání snímků s archivem udělalo za určením tečku. Zmátnout jsem se tak trochu nechal výrazným skvrněním hrdla křížence. Zprvu se tento dvouletý sameček jevil spíše slavíkem tmavým.

Ale jen ze začátku. Tvar křídla a poměry důležitých letek (2.RL : 4.RL) jej spolehlivě slavíku tmavému (ST) vzdalují a přiřazují k již zažitým a výzkumem popsaným hybridním jedincům.

Jistotu v určování kříženců jsem nabyl poté, co před lety genetická analýza podezíraného jedince spolehlivě potvrdila. Zkušenost se pro mne stala klíčovou. Není v praxi až tak jednoduché hybridní slavíky rozpoznat a ten, kdo nemohl věc zažít na vlastní oči, těžko se včas v terénu zorientuje. Proto radím: „Máte-li foťák – foťte.“ Slavíci jsou „na ruce“ klidní a zvládne to každý.

–         Aniž bychom byli upozorněni jakýmkoliv zpěvem, v síti či sklopce náhle poskakuje slavík! Kdo někdy slavíky obecné (SO) chytal, je v případě možného hybrida udiven poněkud většími rozměry (robustností). Také rýdovák je tmavší (ne ale zase tak jako u ST!). Skvrnění hrudi je u kříženců velmi proměnlivé a odbude se většinou jen v rovině tmavšího „zakouření“ hrdla.

–         V ruce si můžeme dobře a v klidu prohlédnout obě křídla, právě tam se po chvíli dobereme pravdy.

Pro křížence je snad nejdůležitější zmíněné pořadí letek ve vrcholu křídla, s přihlédnutím k 2.RL. Zápis situace je 3.,4.,2.,5. (u ST by byl 3.,2.,4.,5.). Stav je podobný tedy SO, ale pak se liší tím, že zúžení vnějšího praporu už nenajdeme na 4.RL (odpovídá tedy ST), pouze na 3.! První (zakrslá) RL zdaleka nedosahuje nejdelší RK (znak pro ST), ale oproti ST je zase „o něco“ větší, nápadnější (ST ji má téměř „osténkovitou“ a málem k neodlišení!).

–         Spodní krovky ocasní možného křížence mají více či méně nápadné tmavé okraje (znak pro ST), SO je má smetanově žluté, jen velmi vzácně s tmavším nádechem.

–         Délka křídla samců (jako je tento) zpravidla přesahuje 90 mm (jako u ST), SO má křídlo převážně kratší, jen vzácně může v našich podmínkách dosáhnout délky 90 mm.

–         Chycený jedinec je těžko vyjádřitelným způsobem mohutnější také hlavou a zobákem, též běhák se zdá tlustší. Měřeními však bylo zjištěno, že tarsus však nijak výrazně delší není.     

Diskutovaný slavík v místě již jen tiše zpíval, chycen byl do sklopky. Je velmi pravděpodobné, že  (tradičně) mohutný sameček „vyhnal“ z revíru původního (kroužkovaného) SO (ten byl chycen předcházejícího dne o značný kus dál, podél cesty) a „sebral“ mu partnerku. Jeho pohlavní aktivita byla totiž shledána značně vysoká.

Velmi pravděpodobně v místě dochází k zpětnému křížení dvouletého hybridního F1 samce, s usazenou dvouletou samicí SO. Oba partneři tak prochází prvním svým hnízděním, oba se v loni někde narodili. A samec zcela jistě v smíšeném manželství.

Takové páry budou v přírodě – jak výzkum ukazuje – skutečně daleko častější, než jsem uvažoval, anebo se postupně rodí zcela nový fenomén. Sebekriticky připouštím, že v začátcích výzkumu mohli být tito „větší“ slavíci, bez znalostí problematiky křížení, snadno přiřazeni jinam.

     Pták byl chycen 22.května 2010 v sousedství CESové lokality č.21 – v oblasti Červenské kosy, u Dolního Bousova (MB). Jedná se o silně zamokřený biotop s tím, že SO zde hnízdí přes cestu, v křovitém (suchém) lemu. Hnízdo se pokusíme s kolegy najít a případná mláďata prověřit.

Čtvrtý do kvarteta našich slavíků – modráček tundrový, to v česko-polských Krkonoších nemá právě jednoduché. Počasí je po celou dobu hnízdění nevyzpytatelné, od mocně mrazivého až po sálavě vysmažené. Bezvětří se ve chvilce může změnit ve vichr, rašeliniště může v mžiku přiklopit neprostupná mlha.

Jde o prostředí výjimečné a přes výše uvedené „problémy“ si jej lze docela snadno zamilovat.

Jsem přesvědčen, že stejně oblíbené jej mají i slavíci z hrbaté kosodřeviny. Zpívají, vyletují k nizoučké obloze a obloukem usedají na jiný vršek okrsku. Družky zatím kolem jezírek doplňují energii, ztracenou po cestě domů, po čase znovu naslouchají vysněným písním hor a kvapem chystají domácnost. Je nejvyšší čas! V párech pak prožijí krátké léto, v němž uvěří, že znovu oklamou hranostaje i stejně nebezpečné mokřadní hraboše, že v čase neopeřených mláďat si počasí přeci jen dá trochu říct, že zdárně vyvedou mladé a znovu se připraví k odletu do zimovišť. Ta se rozprostírají v obrovském prostoru, od jihu Asie po konec Evropy, kde přesně, ví jenom oni. A věří, že se vrátí! Vrací se totiž ještě víc než „ryšaví“ slavíci do boleslavských kopřiv!

Turisté, putující kolem Pančavy či o pěkný kus dál prameništěm Úpy, jen sotva tuší, že po cestě je dávno sledují pozorné oči slavíků, srdnatých obyvatel probublávajících mokřadů.  A je to škoda, protože cesta po hřebenech je pro tyto chodce, přes mnohou okolní nádheru, bez modráčků, jako Český ráj bez pískovce!

Nedokážu rozhodnout, zda mne tehdy více okouzlila hnízdiště Pančavy či nyní tenhle kout pod Sněžkou. Každý je jiný, skvostný konkrétní souhrou organismů, se slavíky, křivkami, horskými kosy, linduškami a vzácnostmi, na které mi v tuto chvíli už ani nestačí dech.

Je dobře, že jsou ještě místa s divokou přírodou – je dobře, že mohou patřit také modráčkům!   

Hřebenová rašeliniště Krkonoš, která jako jediná v republice tuto subspecii modráčka hostí, jsou prostředím bezesporu unikátním. Naši kolegové a průvodci ve svých studiích uvádějí, že tady často vládne drsnější podnebí, než v severské tundře. A já jim to věřím. Ale i tady pulsuje život, i do těchto míst se vrací ptačí druhy. A modráček je jedním z nich.

Už tehdy, před koncem minulého století, kdy jsem prvně hory za účelem rozšíření poznatků o slavících navštívil, jsem se mohl přesvědčit, co tato nejvyšší místa naší země dovedou. První výpravu jsme hned po příjezdu museli zrušit, mohutná vánice totiž přinesla sněhovou peřinu. Vrátili jsme se později a měli štěstí. No a letos to byla taky síla!

Předpověď nás sice varovala, expedice však byla dopředu domluvena a jiné možnosti nebyly. Česká tundra se znovu předvedla! Na rašeliniště se vrátila zima a monitoring musel vyčkávat, přijde-li alespoň na chvilku něco lepšího.

A přišlo!

Počasí se na druhý den k poledni zlepšilo a my mohli konečně začít. Modráčků letos ještě není zdaleka plný stav, úspěšní jsme do sklopek ale byli. Populace je kolegy velmi dobře „prokroužkována“ a tak chycený sameček byl logicky „retrapem“.
Jde o modráčka, zhruba pětiletého. Doplňkové barevné značení umožňuje ornitologům ptáky sledovat dalekohledem a projekt má pozoruhodné výsledky.

Přestože sobota jakž-takž vyšla, neděle v počasí znovu jaksepatří přitvrdila a výzkum jsme ukončili. Naše představy však byly naplněny a tak i o čtvrtém z kvarteta našich slavíků můžeme prohlásit, že jsme jej dostatečně zažili.

K výpravě se na tomto blogu samozřejmě co nejdřív ještě vrátíme

Po mnoha letech znovu v Krkonoších a se změnami. Počet vědců, bádajících nad tímto skvostným druhem, se v místě za ty roky zdvojnásobil, k Bobovi přibyl Vašek. K naší výpravě zase Tom, můj syn a současně kolega.

„Tundrák“ – jak se tady modráčkovi pracovně říká – je slavíkem otužilým, vzácným, současně však i velmi krásným. Zejména sameček. Posuďte sami a přijměte pozvání do jeho prostředí.

9. květen je časem šeříků. A současně, na plné obrátky, běží i moje scházení se se slavíky. Všude zní jejich zpěv. Teď je potřeba místa rychle zapsat, přestože zdaleka všechna nejsou hnízdišti. Nezmění-li se jejich tvář k horšímu, jednou takovými jistě budou.

Inventura středně velké lokality na jižním pobřeží Červenského rybníka (bývají až tři páry) u bývalé kačenárny přinesla zjištění, jaké jsem sice již zažil, vždy však je úžasné. Vrátili se všichni tři zpěváci! A to ještě v sousedství nedaleko jezu rybníka je slavík, který svým chováním také vypovídá o tom, že není v místě prvně. Inu – slavíci se dokáží vracet, mají-li v oblasti kam!

Z včerejšího dne přibyl třetí slavík s bílým přelivem některých per rýdováku. Problematika bude zřejmě velmi zajímavá a jev daleko častější. Ikdyž někdy jde „jen“ o menší rozsah defektu (na obrázku vpravo).

Pro určení pohlaví u slavíků je nyní nejpříhodnější čas. Samičky mají holá břicha (představili jsme si nedávno) a samečci zduřelé pohlavní orgány (na snímku).

V první dekádě května již většina sólistů má své partnerky, mnohde nastartovalo hnízdění.

Slavíci obecní staví svá hnízda při zemi v bylinném podrostu, jen vzácně mimo něj na volném prostranství. Místo pro hnízdo je voleno v světlejší části lokality, nikdy v neprostupném houští. Často také v blízkosti cesty či ochozu zvěře.

Z včerejší chytací akce si představme momentky, zachycující časnou fázi hnízdění, kdy mladá samička oproti obvyklému průběhu „nabrala“ nepatrné zpoždění.

Nejprve tedy doklad o stáří ptáka:

Břicho s zásobou tuku, vyduté a připravené k snášení vajec.

Zjištěná hmotnost vše jenom potvrzuje.

Hnízdo, vyžadující již jen drobné úpravy kotlinky. Záležitost krátké chvíle.

Karel Hynek Mácha, když chodil krajinou Podbezdězí a přemýšlel o námětu Máje, dorazil až k nám. A je pravděpodobné, že „pěvcem lásky“ z příběhu byl některý z pradědů současných slavíků, kterého si cestou kolem Jizery do svého zápisníku poznamenal. Pomyšlení je to úžasné!

Příběh oné otcovraždy se v kraji opravdu udál a rukopis Máje nedaleko odtud také existuje. Jen ty růže, naslouchající roztouženému pěvci, rozkvétají od těch dob o něco později …

Kroužkováním lze samozřejmě zjistit i věk opeřenců a to formou kontrolních odchytů. Nejpřesnější výsledky se pak dají pořídit kroužkováním mláďat. Dokážeme-li stanovit přibližný věk také u dospělých chytaných jedinců, výsledků tím získáme víc.

U slavíků lze odlišit jednak mláďata v kropenatém šatu, tohoroční jednoleté ptáky a také dvouleté jedince. Starší slavíky s jistotou určit nelze. V takovém případě je pro výpočet nutno držet se nejnižšího možného zjistitelného věku, jako v případě dnešní kontroly slavíka od Býčiny na Kněžmostsku.

Chycený sameček byl označen jako hnízdící v místě již 14. května 2005 a určen jako starší dvou let. Byly mu tedy nejméně tři roky, mohl však být klidně i starší. Kontrolován tam byl i 23. června 2006, kdy již začínal pelichat před odletem na jih. A chycen byl také dnes (6. května 2010) na stejném místě, jako zpívající.

Slavíkovi je nejméně osm let, pětkrát se jeho kroužek s nápisem N.Museum Praha podíval do Afriky a minimálně šestkrát se s největší pravděpodobností vyskytoval na stejném místě.

V konkurenci dvou daleko mladších samečků to tam ale dnes vůbec nemá jednoduché. Zatímco oni (podle pohlavní aktivity) partnerky nepochybně mají, on zřejmě ne. Je starý, zjevně vetchý a s konkurenty už jen sotva udrží krok.

Kolik chvil mu život ještě vyměří? Zvládne v čase školních prázdnin odletět a z jara se ještě vrátit na těch pár měsíců domů?

Věkem jej možno přirovnat k psu, s málem dvojnásobným počtem roků! Psi ale mají jistou snídani i večeři, péči psího doktora a nemusí se trmácet nikam do Afriky!

Jsem rád, že místo v pobřeží rybníku Střípek dosud přežívá. Jsem rád, že jsem slavíka dnes potkal, abych jej zvážil, proměřil, pohladil po hřbetě – tak jako tehdy a pustil – jako už dvakrát předtím. Zapsal si cenný výsledek a doma pak večer znovu dal průchod hezkému vzpomínání. Vždyť takovýchto slavíků v archívu zase tolik nemám!

Jsem rád, že mne vichřice, v sousedním Hradišti ničící střechy, neodradila, že jsem onu „hodinku“ v podvečer využil k návštěvě prastarého hnízdiště Kněžmostska a chytil všechny tři tamní zpěváky. Jsem prostě rád!