Hřebenová rašeliniště Krkonoš, která jako jediná v republice tuto subspecii modráčka hostí, jsou prostředím bezesporu unikátním. Naši kolegové a průvodci ve svých studiích uvádějí, že tady často vládne drsnější podnebí, než v severské tundře. A já jim to věřím. Ale i tady pulsuje život, i do těchto míst se vrací ptačí druhy. A modráček je jedním z nich.
Už tehdy, před koncem minulého století, kdy jsem prvně hory za účelem rozšíření poznatků o slavících navštívil, jsem se mohl přesvědčit, co tato nejvyšší místa naší země dovedou. První výpravu jsme hned po příjezdu museli zrušit, mohutná vánice totiž přinesla sněhovou peřinu. Vrátili jsme se později a měli štěstí. No a letos to byla taky síla!
Předpověď nás sice varovala, expedice však byla dopředu domluvena a jiné možnosti nebyly. Česká tundra se znovu předvedla! Na rašeliniště se vrátila zima a monitoring musel vyčkávat, přijde-li alespoň na chvilku něco lepšího.
A přišlo!
Počasí se na druhý den k poledni zlepšilo a my mohli konečně začít. Modráčků letos ještě není zdaleka plný stav, úspěšní jsme do sklopek ale byli. Populace je kolegy velmi dobře „prokroužkována“ a tak chycený sameček byl logicky „retrapem“.
Jde o modráčka, zhruba pětiletého. Doplňkové barevné značení umožňuje ornitologům ptáky sledovat dalekohledem a projekt má pozoruhodné výsledky.
Jde o modráčka, zhruba pětiletého. Doplňkové barevné značení umožňuje ornitologům ptáky sledovat dalekohledem a projekt má pozoruhodné výsledky.
Přestože sobota jakž-takž vyšla, neděle v počasí znovu jaksepatří přitvrdila a výzkum jsme ukončili. Naše představy však byly naplněny a tak i o čtvrtém z kvarteta našich slavíků můžeme prohlásit, že jsme jej dostatečně zažili.
K výpravě se na tomto blogu samozřejmě co nejdřív ještě vrátíme
