Zaměřeno na slavíky

Dvouletí slavíci – jarní ptáci. To je kategorie nespolehlivá snad ve všem. Zejména kvůli nim odhady a propočty haprují, to oni se chovají tak, a další roky úplně jinak. To oni nějak do kompletní výměny peří vypadají, a po ní už docela jinak. Proměnlivost by si mohli dát na prapor. Dvouletí zaslouží pozornost, hodně pozornosti. Vždyť o nich víme tak málo!

Pokračovat ve čtení „Ti, kterým nevěřím“

Už delší čas se chystám napsat o tom veleobdivu. A na superlativy, mluvím-li o přírodě, si tady zvykněte. Jsem hrdou součástí. Mezi svými. Moderátor na roztrhání po celý nádherný rok.

Pokračovat ve čtení „O tichém běhu neviditelných hodin“

Český slavičí rok má řadu obrazů. Začátek června nabízí krom jiného i chabé zpěvy po krajinách, produkované zoufalci. V naprosté většině mladí loňští ptáci v hnízdění neúspěšní, se šrámy z prohraných bitev, musí vyčkat až hlava vychladne a hormony zklidní.

Pokračovat ve čtení „Čas bídných“

Český slavičí rok se překlopil do fáze vyvádění. To přijde co nevidět, my ale pozornost upněme jinam. Přestože nepovím mnoho, abych netuneloval data, upozorním přeci na moment, kdy se pod náporem slavičí peří bortí. Vydrželo téměř, kolik vydržet po celý rok mělo. Umožnilo ptákům návraty, létat za potravou a vykrmit mladé. Co nevidět bude vypadávat k přeměně v nové.

Pokračovat ve čtení „Čas pravdy“

To místo bývá často nedostupné, cesty komunismus sežral, kapitalismus nevrátil. Když je kolem řepka, nedojde ke studánce jediný. Letos je kukuřice, po hroudách jsem k ní dochrastil. Měla už zas šťastně vodu, takže – kdybych žádného slavíka dnes tady nepořídil, smuten neodejdu. Na vrbě sírovec, prvně si jej doma upravíme na talíř. Je to na internetu veliký hit. A slavíka už slyším – jeden, druhý, třetí. Kompletně, jako vždy. Už ale zase mlčí, dávno se hnízdí, na zpěv čas není. Kdysi kolem odtoku kvetly kosatce sibiřské, dnes je niva skoro bez nich.

Pokračovat ve čtení „V Končinách“

Slavičí rok se mnou se nemaže, pádí. Přestože terénní úkoly plním v nastalé časové výseči hůř, třeba se činit.

Pokračovat ve čtení „Hledání kratších křídel“

Pátek byl na pořadu v neděli.

Po dopoledni v Slavičím háji jsem s přestávkou na oběd navštívil rybník Pátek. Byl jsem rozchytaný jak Hašek v Naganu, věřil jsem si na obtížný úkol v pobřeží.

Pokračovat ve čtení „Občas mám pochybnosti“

Ptačí park nad Klenicí přivítal skupinu hostí. Chtěl jsem k nim rozdat díl radosti, kousek nadšení, vlídných emocí a povedlo se. Mluvil jsem jako vždycky – o milém poslání kousíčku planety, o směřování k obraně ptačích stanovišť, o sebraných poznatcích. V nadsázce, vážně, s humorem.

Pokračovat ve čtení „Dopoledne v háji“

Už tedy přidejme do kroku i my, nebo nám ten báječný čas zimních těšení zamává křídly. Psal jsem sice posledně, že jenom šílenec by teď chytal, jiného ale nezbývá, než se s tím popasovat. Vždyť naučit tajemstvím je směrem k nám přichystána každičká vteřina! I ty, v kterých nad náčiním v pohotovostní poloze jen lamentujeme. Slavíkům se od tepla rozpadají skořápky a vyživovací povinnost stojí ve dveřích. V kopřivách.

Pokračovat ve čtení „Slavičí rok, zrychluje krok“

Líhnou se mláďata a odchyty nestojí za nic. K playbacku nikdo nechodí, samice z hnízd zatím moc neslézají (mláďata jsou ještě drobná), samci jsou převážně tiší. A orvaní ze soubojů. Teď už je všechno jedno, na chvíli. Teď už se dokonce sokové nezadaní mohou s výživou přidat, bude dovoleno. Někteří ovšem v některé z posledních příletových nocí družku přeci jen pořídili, hnízdění běží v prodlevě, ale i ti už v aktivitách vadnou. Není před kým hájit.

Pokračovat ve čtení „Dosoubojováno“