Líhnou se mláďata a odchyty nestojí za nic. K playbacku nikdo nechodí, samice z hnízd zatím moc neslézají (mláďata jsou ještě drobná), samci jsou převážně tiší. A orvaní ze soubojů. Teď už je všechno jedno, na chvíli. Teď už se dokonce sokové nezadaní mohou s výživou přidat, bude dovoleno. Někteří ovšem v některé z posledních příletových nocí družku přeci jen pořídili, hnízdění běží v prodlevě, ale i ti už v aktivitách vadnou. Není před kým hájit.
Chytat slavíky může teď jenom opravdový fanatik, a způsobem vyčkávacím – „na ticho“. Krásně se přitom ukazuje, jak mocným přínosem byl objev provokace zpěvem. Když nebývalo nic, čekalo se prakticky pořád.
Kdo přiletěl poctivě z dálky za tlukotem – a stává se i v létě za tahu – rákosník velký. On si v koncertu vždycky pár tónů najde, aby měl důvod k výpadu.
Sklopky chytaly ťuhýky, ze dvou míst připisuji tři. Ti s hnízděním začínají.
Slavíka jsem chytil do bouřky jediného, slitoval se nade mnou. V oblasti červenské kosy jsou ale poslechem tři. A to tam dlouho nebylo nic. Jeden starý bez kroužku chycený nedávno, dnes retrap z loňska a třetího snad ani zmiňovat nebudu. Jistě se známe a vychutnává si mne od příletu.
Jsou ale i v mé oblasti přeci jen místa prázdná, neobsazená. Čekám, neobjeví-li se zprávy o případném karambolu západu Afriky. Už jarní zpoždění bylo divné, podle mne bezdůvodné. Prázdná slavičí místa jsou hlášena odevšad z republiky. Jak jsem již uvedl, podle mé oblasti nejsem schopen posuzovat úspěšnost návratů, působím v okrajové zóně, která kolísá tak i tak. Potřeba pohled komplexní.
