Slavičí rok, zrychluje krok

Žádné komentáře u textu s názvem Slavičí rok, zrychluje krok

Už tedy přidejme do kroku i my, nebo nám ten báječný čas zimních těšení zamává křídly. Psal jsem sice posledně, že jenom šílenec by teď chytal, jiného ale nezbývá, než se s tím popasovat. Vždyť naučit tajemstvím je směrem k nám přichystána každičká vteřina! I ty, v kterých nad náčiním v pohotovostní poloze jen lamentujeme. Slavíkům se od tepla rozpadají skořápky a vyživovací povinnost stojí ve dveřích. V kopřivách.

Šel jsem do toho zase s vědomím, že za chvíli, co po práci vznikla, úspěch nebude.

Znovu jsem v místě, kde se posledně nedařilo nic. Návštěvou přetichou – však málo platné. Nakonec chyceno alespoň způli, z té – biometrií potřebnější. A pod druhou síťkou červenka! Kdo by ji tady čekal. Tak aspoň oči zakusí jiného peří a zaurčují si jinak.

Ornitologie je velekrásná možnost a kroužkování korunou všeho. A přestože dnes máme přibližovací optiku ve vysokém luxusu téměř neskutečnou, teprve s kleštěmi jsme peří na dotek. To řeknu zítra v Slavičím háji delegaci vědychtivých zájemců, kterou mladí lektoři přivedou. Park je i pro ně.

Já jsem se zastavil v tom, z práce odjíždění, ještě u studánky na Horách, nad Rohatskem.

Zmlazování prostředí pod elektrovody je pro slavičí rozhodování často klíčové.

Slavík tam zpívá od jara (hlášeného jej mám), hnízdiště je vedeno v seznamu lokalit. Způsob odchycení zpěvákova protějšku mi znovu vytmavil, že učit se musím dál. Že stavy nečekané každý z pokusů – jak onu pověstnou maršálskou hůl zelené torničky – má. Oproti první, tato samička je starší, biometricky těší mé myšlenky ještě o něco víc. Zpěvák vše sledoval, tak můžu nejspíš hned balit. A přeci houževnatost nad úvahou hned mávla rukou a moc dobře ví, že pokus nekončí. Den však pomalu ano. Slavík je zkušený, zpěvu hodnotného, poznat jde z úryvků, které přeci jen občas k studánce ještě sešle. Síť visí nad cestičkou, prosím příchozí, aby se překážce vyhnuli. A přeci by soumračnost mohla ještě úspěchu dopřát. Kombinuji nápady, sedím u pramene ve vyřezávané lavici, hmyzí hotýlek – pojatý podobně, si po svém upravují lesní mravenci. Mohu prohlížet jejich večerní pracovní nasazení. To já se, na rozdíl od nich, už flákám.

Nemožné, stalo se skutkem a zpěvák přeci jen rozhodl proletět okolo zdroje, který na chvilku znovu uměle prozpěvuje. Dělat to neměl, protože staré sítě z Anglie z umění a neviditelnosti ničeho neztratily a už pro něho jdu. Je jedním z nádherných. Širokých per, v koncích bělavě melýrovaných.

Levá dvě pera dorůstají, jak po čase bitev obvyklé. Pták bude dost starý.

Dosud neznačený, potřebný.

Měkké podvečerní světlo věrně vystihlo „námrazový efekt“ límečku pěvce. Ne každý tak krásně vypadá.

Povezu tedy na papíře zapsaný už zase kompletní pár, jak míval jsem dřív, v začátcích. Spousta času bývala, i stejné vytrvalosti.

V místě je rozprostřen příběh slavičí knížky listy několika. I s tou studánkou, co se mi od ní už zase nechce. Oblaka jsou tady přeci jen blíž, než jinde v kraji, slunce si po květech jehlice o létech užije zas prima dnů. Psal bych hned znovu a příběhy rozkošatil – spisovatelsky obhajitelné. Takovou moc má příroda místní v každičkém roku nakročení. A nám ten slavičí, krutě už zrychluje krok.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *