Český slavičí rok se překlopil do fáze vyvádění. To přijde co nevidět, my ale pozornost upněme jinam. Přestože nepovím mnoho, abych netuneloval data, upozorním přeci na moment, kdy se pod náporem slavičí peří bortí. Vydrželo téměř, kolik vydržet po celý rok mělo. Umožnilo ptákům návraty, létat za potravou a vykrmit mladé. Co nevidět bude vypadávat k přeměně v nové.
Peří dvouletých je nošeno o mnoho déle, jde o první velký šat z hnízda. Na jaře po příletu však ani ono nehlásilo výraznou újmu na kvalitě, nyní už se ale poroučí téměř před očima. Jedno takové v úvodním obrázku.
U starších ptáků sice drží v praporech, ze soubojů však bývají zničeny ostny.
Další turista, zajištěný kontrolním odchytem, působí už kostrbatě celý. Co samičky opotřebují prací, samečkové dohoní v bitvách.
Mistr má kroužek z roku devatenáct, kdy byl víceletý, loni přiletěl v sezónním rekordu (11.4.), letos si dával výrazně na čas. Do sítě, přísahal, že už by pod přehrávkou nikdy nevlezl, ve sklopce zatím nebyl, tak si ji vyzkoušel dnes.
V dosahu jsem chytil slavíka přidruženého, vypadal ještě nešťastněji. Staršímu jsem pogratuloval, protože vedle frekventované silnice přežívat a vracet se ze zámoří, je veliký kumšt. Jakmile odletěl, zaujal pozici na suché větvi a kostrbatě ještě zakoncertoval.
