Zaměřeno na slavíky

Přišel jsem pozdě, ale ještě jsem jednu uslyšel. Řekl jsem si o ni přehrávkou a byla už hodně ošizená. Měl jsem být zjara poctivější a monitorovat kolejištěm dál.

Pokračovat ve čtení „Píseň starého nádraží“

Sedím před křovím, které je potenciálem zprohýbané. Je trumfem sezóny, a už když jsem pročítal předpověď, těšil jsem se. I kdybych neuspěl, hodně se naučím, to už teď mám v kapse.

Pokračovat ve čtení „Než dorazil déšť“

Posledního června jsem zaznamenal další potřebný kontrolní odchyt, tentokrát na Horách. Jak je slavík dvouletý a má kroužek, to vždy zavání úspěchem. Jinak tomu nebylo ani tady, loni byl označen v noci ve Slavičím háji. Přesun je 3 kilometry severozápadním směrem. Je velmi zvláštní provádět měření peří, které jsem měl v ruce před rokem. A musím říct, že míry perfektně sedly, což je mi zpětnou kontrolou.

Pokračovat ve čtení „Další pták z noci“

Včerejší „terén“ mne vyhnal k Boleslavi. Jsou to už návštěvy, kdy člověk s ničím moc nepočítá. Slavičí rok vystoupal po žebříku k poslednímu šprinclu, dál už se bude padat. Dál není nic. Hnízdiště ztichla do neuvěřitelna, já jim na to však nevletím. Jistě, jsou poloprázdná, část slavíků je jinde než začínala, ale vymeteno úplně není.

Pokračovat ve čtení „Vykutálení“

Dlužím tady před prázdninami hrst vět od hledání v peří alespoň trošku vzdálených. Nyní je čas.

Pokračovat ve čtení „Odchází měsíc mláďat“

Ani nebudu definici mistra dokončovat, z blogu ji znáte. Nedohlédnu odtud do Jabkenic, kde pobýval, ale přesně poslední z jeho „svahů“ jsou tady naše. Moje, řady z vás, i slavičí. Vy ostatní: „Vítejte při samé hranici rozšíření slavíka obecného směrem z Polabí“.

Pokračovat ve čtení „Kde hornaté Pojizeří…“

Cestu na můj slavičí západ odkládám vždycky na konec monitoringu. Mladoboleslavská stanoviště mi přinesla ovšem mnohokrát velmi významné poznatky, jmenoval bych dlouho. První jistota, která s tím jde – uvidím moji řeku. Bonus, taková „pauza na svačinu“, kdy slastně přejedeny budou oči i srdce. Vím, že jí rozumím, a dokonce i lidem, co po ní smýkají na lodičkách. Já ji ale budu rozhrnovat přes oponu větví a kopřiv k slavičím královstvím. A jistý jsem stoprocentně, že znovu se dozvím, naučím. Pochopím doposud nedohnané, zažiji napětí chytačského a tužku doufám do ruky budu brát často.

Pokračovat ve čtení „V západním sektoru“

Tahám síť na slavíky v parku, nemám ani jednoho od nich z jara pod kontrolou. A nejde to ani dnes, co nadělám. Kam paměť sahá, nikdy jsem se nesvalil do kopřiv jako tady, nesl jsem foťák a nemohl rukama brzdit. Obří ostřicové stoličky sice na suchu, ale obstoupené kopřivami půl druhého metru statných těl. Zůstal jsem ležet, už o nic nešlo. Víc mne popálit nemohly a já v té události chtěl najít pozitivum. Zubatý les vysoko nad hlavou byl impozantní.

Přehrávka běží, ptáci ji přečetli, ale po čase přeci jen úspěch! Za zpěvem vyletěl mladičký slavík, nejspíše samička. A síť po něm hebce natáhla ruku. Tak už je křídla nosí, ještě však v kruhu rodinném. Za pár dnů se to změní a oni budou nadějí na příště. Pokud přežijí, a pokud se vrátí.

Pokračovat ve čtení „Čas nových nadějí“

Cestou z práce vezu dva čerstvé zápisy kroužků, a protože už chvíli neprší a kraj osychá, mám otázku za volantem, zda odbočit nebo ne. Do míst, kde jsem pár let nebyl a naposledy neúspěšný. Než jsem se mohl rozhodnout, protože odbočka už přišla, ruce zatočily. Možná věděly v tu chvíli už víc.

Pokračovat ve čtení „V zastávce snů“

Slunovrat vzešel, musím ven. Abych se vypekl jaksepatří, pořádný žár bude na periferii města. Věci bych v momentě mohl ždímat, ale slavičí rok nečeká. Nutno prochytávat. Potřeboval bych znovu nahlédnout do pelichání adultů. Bude to ale šílené.

Pokračovat ve čtení „Chytání ve svátek“