Zaměřeno na slavíky

Při včerejším průzkumu hnízdiště u Býčiny jsem po dlouhém čase potvrdil soudržnost páru v roce následujícím! Zvláště slavičí samičky nemají život lehký, musí část hnízdění pobývat na zemi a jsou tím zranitelné. Méně jich přežívá, méně se tak vrací. Znalost problematiky je ale omezena i tím, že se méně kroužkují. Jeden takový pár se k rybníku Střípek letos vrátil. Pro ty z Vás, kdo se ornitologii nevěnujete připomínám, že u slavíků (i většiny jiných pěvců) je tomu tak, že sejdou-li se partneři v čase následujícím, je to dáno vztahem k místu dobrých zkušeností, ne zalíbením se jednoho v druhém. A přesto je ptačí setkání příjemné soudit. Jak jim asi spolu je, když se doma potkají? Hnízdo bude zas někde poblíž místa loňského, byli úspěšní. Snad bude stejně i letos.

Před deštěm se ozýval vedle z Býčinského rybníku chřástal kropenatý. Jsou zdejší rybníky ještě stále na ptactvo bohaté, jak bývalo i za doktora Hořice. Z některých byly sic jen podmáčené rákosiny, přesto tu bylo živo.

Jedním z pěti určovaných podvečerních slavíků byl jedinec s nezvyklou jarní hmotností (29 ½ gramu). Nebyl ale postavou nadměrný, to ne. Přesto jsem poznal hned, že je jiný, kulatější. Když se však švýcarská pružinová váha ťukla o doraz, vrátil jsem se ještě znovu k jeho prohlídce. Tučný a zaoblený – toť jeho definice.

Kým jsou tito těžší jarní slavíci? Potáhnou dál až dozpívají a občerství se? Uvidíme. Snad návštěvou v máji čerstvou záhadu vyřeším.

Tvar křídla i vše ostatní jej řadí k slavíku obecnému a měl by jím také být.

Zjišťuji, že čím více se člověk tématem zaobírá – tím víc si všímá úkazů podřazenějších.

Že jarní tah i víceletých přes hnízdiště probíhá i v této oblasti, je očekávatelné, jen tomu dát důkazní podobu. A není třeba tento slavík už návodem, kterak na oříšek praštit?

Nepsal bych takhle narychlo, ikdyž slavičí blog právě teď žije. Chci vám znovu poděkovat. Já vím, ten kdo mne nemusí, cedí už zase skrze zuby něco o výmyslech a sehraných dějstvích ve virtuálním prostoru. Že nejsou důkazy a tak …

Tak pro takového to opravdu není a musím hned dodat, že toho „ohlasu“ ještě nemám.

Poděkovat chci k Poděbradům za krásnou odezvu i za to, že blog může pomáhat. A teď to myslím v té nejširší rovině.

Byl jsem včera návratem v kraji domova, co jsem začínal. A plácky se drží.

Seděl jsem v louce před starým plotem s šeříky a divočinou, přede mnou se spolu vítali slavíci. Starý – a jeho stará nová paní. Málo je takových příležitostí, kdy křoví jsou v opoždění ještě průhledná a divadlo tak ostré. Jak je to jejich místo zase už bavilo! Lidé za plotem žili svůj víkend, já v louce setkání. V místě, kde kus za zády přežívají doupné peckoviny prastaré „Kubovky“ a křičí odtud – jak by ne – krutihlav. Kam se taky k úvozu slavík vrátí a ne-li ten loňský, mladý jakýsi brzy zaskočí. Přibude k zahradnímu rehkovi, k májovkám, které za pár dnů jistě zas v kopřivách posbírám; ke křenu, který si domů vykopnu pro tu sílu mojí země.

Slunce tam svítilo známě a lípy v aleji se tiše už zase chystaly. Po kolikáté? Vídávaly mne s rybářským prutem a jindy v saku cestou do tanečních. Věděly na mne, jak jsem starší flákal prvomájové průvody v křovích u náhonu, jak jsem tam slýchal z náměstí výhledy na plnění pětiletky a taky, jak jsem na rybářské boudě jednou četl rozteklá čísla, kolik že kilometrů je to zpátky do Moskvy. A slunce tam svítí pořád. V krajině domova – mého i slavíků.

A že čas trávím s nimi bylo jedním z nejrozumnějších rozhodnutí, které jsem kdy učinil.

Proto si dnes píšeme my po internetu, víme o sobě napříč republikou, v noci odcházíme poslouchat do křoví, když „nějak“ nemůžeme spát.

Slavičí písně budou za pár dnů zralejší, až se mistři odváží. Až jim půjde o víc než ubytovávání se a obletování hranic. Až budou mít po manželkách – hedvábně hnědavých, barvy suchého dubového listí, v kterém pro nové životy brzy přikrčeny odhodlaně posedí.

Roztáčí se s námi nový slavičí rok, nezastavuje krok, kdy my musíme do práce a s dalším příchodem vnímáme změnu. Posun v jejich žití. Jestli tenhle kraj si slavíky nezasloužil?!

… Vidím to jeho poskakování nad slavicí, jak vyvedli perem v skicách někteří autoři přede mnou. Ta jeho svěšená křídla a hrdlo klepající se tichou písní. Jak ji rád provází, jak se dočkal. Jak se obává. Vždyť noci jsou plné konkurentů!

To bude hukot, až za nimi mezi ty šeříky přistoupí máj! Až se ty hrozny květů rozvoní pro chvíli jejich. Až kopřivy před houštím zatáhnou oponu. Já ale předávno to jejich divadlo znám a vystačím si tak s přenosem „rádiovým“. A i kdyby se navenek vážně moc neprojevili, musí mi stačit, že jsou. Že je křídla v obrovském závazku znovu přenesla pouští, nad mořem i horami, za úkolem z největších.

Budu jim zase už přát.

::: K Vítání ptačího zpěvu informace s podrobnostmi už příště. Vyčkejte, je čas.

Mohl bych si už zvyknout, že příroda nabízí jedno překvapení za druhým. Nezvykl jsem si a tak jsem překvapen.

Po tom, co se letos událo s jarem, kdy mnozí ptáci pěkně naletěli; po tom, co předvedly vlaštovky se svým příletem, kdy se sice opozdily, ale hned šly do hnízd bez poflakování kolem rybníků – čekal jsem, že slavíci, letící rovněž z Afriky, budou též nějak poznamenáni a v příletu zpožděni. Je to jinak.

Přestože příletový rekord letos nepadl (nemohou padat donekonečna) stalo se, že první slavíci obsadili kraj spontánně. A dovolím si říct, že toho tak nepamatuji. Takový návrat! Všichni jsou zatím ti starší (logicky) a jsou už skoro všude.

… Tak ne. Právě jsem se vrátil z Dolnobousovska a některá místa jsou ještě prázdná. Ovšem na jiném už je zcela jistě kompletní pár! Vrací se i ti kroužkovaní a to je dobré.

Začínáte posílat vaše první jarní nahrávky k určení, co budu vědět, určíme. Slavíka tmavého v těch písních zatím spíše nehledejte, je na něj ještě čas. A půjde zatím o starší zpěváky, byť někteří nebudou ještě rozezpívaní. Trochu jim to v krku drhne.

Ten, co má tu samičku – nechápu, takovej hudlař! Už loni to pěkně flákal. Někteří se to prostě nenaučí a nenaučí.

Letošní sezóna je zajímavá. První příletová vlna těsně po půlce měsíce musela být vydatná a to se často nestává. Neskončila ještě druhá dekáda dubna a lokality jsou mnohde obsazeny alespoň jedním samcem. Na Budách v topolech jsou už tři!

Málo času, málo chytání. Ale přeci jen jeden výsledek zajímavý. Na lokalitě „Stržák“ je obsazeno a samec se nechal brzy nalákat. Letos jedním z úkolů pro začátek je sledovat návrat samic. To není vůbec snadné, první (časní) ptáci nejdou s jistotou určit. Musí se dávat otazník. Zdá se však, že se zadařilo a potvrdí-li se následně během hnízdění určení z dnešního 19.dubna, byl by to hned pro začátek „roku“ skvělý výsledek. V místě, odkud rozezpívaný slavík k síti přiletěl, jsem odložil sklopku pod vrbu právě pro ten úkol. A zdá se, že nebylo vůbec brzy. Že padl příletový rekord a že pár je kompletní! Oba jsou víceletí, bez záznamu. Přestože druhým chyceným je slavík vcelku urostlý, zejména chování ptáků po vypuštění je nadějné. Samec, ten zazpíval a ve zpěvu už pokračoval, druhý pták vlétl do jeho keře bez zpěvu, zřejmě očekáván (přinejmenším trpěn).

V čase příletu slavíků bývají hormony v klidu a kloaka je tím neutrální. Nelze podle ní tedy určovat. Všechny míry podezíraného jedince jsou též „tak nějak v průměru“, ani tam nelze příliš najít.

Přesto si troufám tvrdit, že následně chyceným slavíkem je ona. Pak by letošní konec druhé dekády dubna byl opravdu nejčasnějším příletovým datem pro slavičí samice.

V rámci specializace jsem se rozhodoval, zda k zjišťovaným údajům přibrat též měření délky běháku. Jednu sezónu jsem hloupě ztratil domněnkou, že hodnoty se výrazněji neodlišují, to když jsem změřil desítku prvních slavíků. Po zimě se mi úkol už zase zdál zajímavější a tak jsem s ním začal nanovo. A dobře jsem tehdy udělal. Dnes je těch slavičích běháků naměřeno úctyhodné množství a čísla se k mému pozdějšímu překvapení docela pěkně „rozhovořila“.

Důvod proč o tom dnes napsat jsem našel včera, kdy jeden ze starých zpěváků, které jsem v Dolcích u Nedbalky (Mnichovohradišťsko) kroužkoval, měl bříško hodně vysoko nad zemí!

Kdo se v problematice orientujete či chcete v literatuře hledat srovnání, uvedu pár hodnot od slavíků obecných z Mladoboleslavska.

F, +2K (tarsus) 25 mm

F, 2K 28 ½ mm

M, 2K 25 mm

1K 24 ¾ mm – jednoletý, bude nejspíš F (samičkou)

1K 29 ½ mm – jednoletý, bude nejspíš M (samečkem)

?, +1K 29 ½ mm – pelichající, bude nejspíš M

M,+2K 29 ¼ mm

Běhák, jako pomocný znak při určování pohlaví SO v mimohnízdní době, lze využívat. Předělem se ukazuje hodnota 27 mm.

O hledání rozdílů pro určení pohlaví v mimohnízdní době v délce křídla či rýdováku někdy jindy.

Někteří zahraniční kolegové zmiňují i rozdíly ve zbarvení, zaobíral jsem se jimi do té doby, než jsem u jednoho z nich dorazil k sdělení, že samice jsou větší, což je jistě nesmysl. Přesto jiné doporučení – sledovat u samců níže příuší „námrazový“ efekt je ještě prověřováno.

O „rezavosti“ menší či větší, je u druhu ošidné diskutovat. Slavičí peří se jinak chová na slunci, zcela jinak ve stínu; jinak na jaře a překvapivě jinak na podzim v čase odletu.

Nejspolehlivějším rozlišovacím znakem zůstává pro hnízdní období pro aktivní samice (naprostá většina) přítomnost nažiny v jakémkoliv stupni rozvoje. Od nespárovaných či hybridních (neplodných) samiček lze samečky odlišit zhruba od začátku května do půle hnízdění podle tvaru kloaky.

Mladí samečkové se po letním osamostatnění dají rozpoznat při odchytech. Reagují zvědavě na reprodukovaný druhový zpěv, přestože sami ještě nezpívají.

Na stránce Faunistické komise (fkcso.cz) lze již najít revizi dosavadních hnízdění slavíka tmavého na území České republiky, kterou jsme připravili během zimního času.

První slavík je konečně doma a situace z loňska se úsměvně opakuje. Ten nejčasnější je znovu od Husí Lhoty!

Zatímco loni přilétl 18. dubna, letos si o dva dny pospíšil. Nejde však o stejného slavíka, který se do místa vracel několik let, tento je nový, protože nebyl kroužkován. Netřeba však smutnit nad tím zjištěním, starý slavík i loni přilétl později. Toho osmnáctého se tam totiž objevil rovněž neznámý slavík bez kroužku, v květnu se ale zjistilo, že byl starousedlíkem vyhnán jinam. Domácí slavík tedy sice přilétl loni se zpožděním, ale stačil si doma udělat pořádek a než přilétla samička, byl zabydlen. Kéž by se situace i letos opakovala.

Je třeba říci, že drobní pěvci se dožívají ve volné přírodě většinou tří až čtyř let, takový sedmiletý slavík už je zpěvákem na penzi. Pravda, mají tito dočista nejlepší repertoár, ovšem kondice pro několikatisíckilometrové přelety mezi hnízdištěm a zimovištěm už schází.

Uvidíme, jak vše na okraji Husí Lhoty dopadne. Rád dodávám, že velmi oceňuji spolupráci s vedením obce i s osvíceným majitelem pozemku, který v čase prvního letošního setkání s tamním slavíkem, byl u toho.

V tuto dobu se již nad úhlednou obcí alespoň za dne rozlévá zpěv navrátivšího se krále pěvců. Příletový rekord sice nepadl, drží jej s datem 10.dubna obec Buda, není však důležité soutěžení mezi místy, důležitější je, že se slavíci Mladoboleslavska stále mají kam vracet. Do krajiny křovin a odlehle stárnoucích míst.

13. duben je datum, které již dává určitou šanci na setkání s nejčasnějším slavíkem. Těch nejrychlejších, kteří svými výkony vychylují statistiky, bývá jen pár. Pak následuje přestávka a pak se místa osídlí první znatelnou vlnou.

Vyjíždím z Kněžmostu po ránu a vím, že to bude hezké. Ať dopadnu jakkoliv. Po roce vidět stará místa, je laskavé. Zastavuji u hnízdiště za Žantovem, kdyby hned vedle nestál tak hloupě sloup VN, bylo by to nádherné místo. Pár stromů a skaliček pod Hrádkem, s trnkami pro letní pelichání. Tohle místo bych si na důchod nejraději koupil a meditoval v něm. Až na ty „dráty“. Slavík tam ještě není. Další zastávka je Soleček – vodárna. Odtud mám krásný zážitek, ale na to dnes nebude čas. Slavík tu není. Míjím rybníček Zlato a vzpomenu si na skupinu Buty, úplně vždycky. Tam už to žije, ale slavičí místo to není. Zastavuji až u kačenárny Červenského rybníka. I tady mám jeden časně jarní příběh kdy mě slavík vypek´, ale spěcháme k jezu rybníka. Ani tady slavík ještě není, kdyby se vrátil ten starý, byl by to veleslavný návrat! Na hnízdištích už zas startuje tradiční ptačí sestava – budníčci menší a pěnice černohlavé. Museli přiletět čerstvě. Jedu do Bousova za hřbitov k pramenům a na Kubovku. No tak tady mi něco přeletělo a byl jsem neskutečně nepozorný. Ale hlasem jsem poté nic nepřilákal, píšu nulu. Tohle je ale v současnosti nejkvalitnější dolnobousovské hnízdiště. Sem se tedy opravdu těším. Jedu k čapímu hnízdu do lesíka, je tam plno vody v jámách, keře teprve začínají rašit se zpožděním, slavík chybí. Přejíždím k nádraží a na soutok, nikde nic. Pokračuji na nově objevené (z loňska) nádherné jižní hnízdiště s javory jasanolistými (téměř ležatými) v lokalitě Matice. Tady jsem pár chytil v létě při pelichání, jsem na ně zvědav. A na to jaro tady, ještě ho neznám. Teď nejsou. Počítač kilometrů se činí, zastavuji na červenské kose a přemýšlím, kde budeme o VPZ parkovat. Proběhlo tu výrazné odbahnění kanálu, devětsily však kvetou dál, slavíci se sem snad ještě vejdou. Ale nejsou tu zatím, jedu k Ošťovicím. Není tu nic. Startuji na dlouhý přejezd, točím na západ k Boleslavi. Obrubce – bez slavíků. Sukorady na šesti místech – taky prázdné. Ale krásně tu kvete podběl a osiky v jehnědách. Mířím k Březnu. Vlaštovky, kam se podívám! Aby ne, prchají před sněhem. Nad Klenicí i nad Písečným rybníkem – všude. Jen slavíci chybí, v lesíku, v parku (tam už se chystají v poupatech dymnivky a začínají sasanky) i v zahradnictví pod čapím hnízdem. Tady se v podzimu činili v odvětvení zarostlé zahrady, lokalitu v seznamu tedy škrtám a loučím se i s čápem na hnízdě. U Čížovek je místo tradičně pod vodou, ale to vůbec nevadí. Vyschne. Slavíci tu ještě nejsou, otáčím na Kolomuty. Všude voda a vrby padají do močálu, úplně už uschly, bude místo pro hlavy jiné. Slavíci nejsou. Po Chlumu lítnou mraky a už to začíná. Pod velikým dřevěným křížem s kytkami u paty, v upomínku na strašnou věc u přejezdu, sedám do auta a mířím k městu. Kolem kruháče na periferii je sedm plácků, všechny vyčkávají. Vidím, že už ta chamraď nekrade jen přepravní košíky a nákupní tašky, válí se tu červený vykradený kolečkový kufr. Tak to musela být rána! Jedu ke Kosmonosům nad R10(ku). Všude v sjezdech zákazy zastavení, zůstávám tedy za krajnicí. Žije to tu pěkně. Kvíčaly se hlučně v novém sluníčku namlouvají. Co je hlavní, hnízdiště drží. Ale nic tu ještě není. Jedu přes Stakory pod Babu. Ještěrky už se vyhřívají v stařině, první babočky kopřivové taky, dlasci se těší na třešně. Já na slavíky až přiletí. Ještě nejsou. Chystal jsem se na Studénku, ale technika se vyčerpala a nespolupracuje. Jsou tři odpoledne, končím. Odjíždím na kafe a hlavně na oběd.

Teď ale přijde pár nocí, dobrých nocí. Na tachometr radši nekoukám, jdu nabít přehrávač. Sebe nemusím, mám dost. Bylo to zase bezprostřední; uvědomil jsem si, že přestože si občas nějakou tu poznámku na papírek udělám, chytit se to vůbec nedá. Až když tam člověk vleze, všechno si je najednou zas tak podobné z loňska. Z roku devadesát, i z toho třiaosmdesátého, kdy to nenápadně začalo. Neměnil bych, ikdyž to docela leze do peněz.

Tohle je tedy místečko a jak jinak, taky s příběhem. Přiletěl sem jednou slavík bez rýdováku, tedy s pery nedlouhými. Musel letět tak.

Končím dnes vzpomínkou na Pavla Vašáka. Kolik let už tu není. Zahajoval mi jednu z výstav a mluvil tam o amatérech moc hezky (na fotce s paní starostkou).

Potvrzeno. Nejtěžší slavík výzkumu (8.srpna 2009 – Čížovky; G 35,5g) je hybridním F1 samcem! Je tedy šestým specializací registrovaným a třetím, potvrzeným analýzou DNA.

Na příští či přespříští rok chystáme studii o českých křížencích mezi slavíkem obecným a tmavým, jejíž součástí bude i hnízdění ST u nás. Materiál o křížení a křížencích z českého prostředí se mi rozrostl do podoby, která umožňuje shrnutí.

Slavík od Čížovek (už tu o něm bylo dost napsáno) je zajímavý v mnoha ohledech.

Je skvělé, že je křížencem potvrzeným, protože tím máme z Česka prvního kompletně přepelichaného. A chtěl jsem dodat “ v čase před odletem“, ale nemohu. Na vině je stín, který unikátní výsledek má. Nebyl jsem totiž v místě před tím a nevím, zda slavík na hnízdišti SO pobýval (tedy i pelichal), nebo jde o ptáka již průtažného (datum umožňuje) a pak bychom byli zřejmě ještě šťastnější. Jsou zaznamenány tukové zásoby v neobvykle vysokých hodnotách a vědět že jsou „tahové“, to by byla věc. Nedovíme se to, bohužel.

A přitom víceleté slavíky obecné na podzimním tahu vůbec chytat neumím, dodnes nevím jak na ně, zastavují-li se vůbec v naší krajině. Na jaře je vše jinak, tam se v existujícím průtahu již orientuji dobře. Nebylo to vůbec však lehké, až kroužkování odhalilo chování v oblasti, udalo data i vliv počasí třeba na tahové chování . Jarní průtah se v oblasti vejde do několika dnů a s zjevnou převahou se zastavují dvouletí ptáci. Třeba si též uvědomit, že severně od nás osídlení druhem řídne a ptáci ze západu od Gibraltaru volí zcela jistě cestu kratší, cestu Německem.

Na webu se už objevila první pěnice černohlavá. Přilétávají se slavíky, tak uvidíme.

Pro slavičí hnízdiště tak odtikávají poslední chvíle čekání, letos to ale asi bude bez květů. I tak se těším na třicátý první rok se slavičím zápisníkem v ruce.

Připravujeme pro účastníky drobný dárek, jako poděkování za zájem o ptactvo.

I ČSO tradičně dodá krásné propagační materiály. Děti zase budou moci přehrabat acháty a vybrat si některý na cestu domů. Letos přinesu i několik valounů pazourku. Ale hlavně zažijete to, co jsme za 12 let ještě neměli. Probouzející se den, probouzející se kraj na Klenici, laskavý balzám pro lidskou duši. A bude-li prvně pršet (snad ne), řekneme si něco též o dešti. Ten je totiž strůjcem hlinitopísčité kosy v rybníce, ten v bouřkách čistí vzduch, ten zelení kraj a kapkami na květech provokuje osychající fotografy. Bude to doufejme zas milé. Tak si scvakněte kalendář.

Vzpomínáte na rok slavíka? Vyšla k tomu tahle naše knížečka, tehdy. Vydala ČSO ve spolupráci s AOPK, ČSOP, ČMJ, CHKO Kokořínsko, CHKO Litovelské Pomoraví, CHKO Pálava a s členy ČSO.

Příprava: KORŠACH; tisk: Calamarus.

Zdálo by se, že se takovéto brožurky prostě přečtou a odloží, že nemohou víc už dát. Věřte mi, že jí beru do ruky často, kochám se jí, ale i kriticky posuzuji. Jsou tam některé údaje přežité, přesto ji mám za jedno z nejzdařilejších tuzemských pojednání o slavících. Škoda, že „ten vůz už jel“ a lidé na ni nikde nedosáhnou. Ornitologové by ji však mít měli, ti organizovaní. Tak pro ty dnes budou zejména věty následující. Co se přežilo, co je jinak.

Údaj o hmotnosti slavíka obecného: 17-28 gramů je rozsah uvěřitelný, přesto můj výzkum má rozpětí 19,5-35,5 gramů. Pomiňme přesah přes třicítku, kde šlo o hybridního jedince, podívejme se na spodní hranici. Nezaznamenal jsem slavíka hlouběji, než těsně pod dvacítkou, lehčí jsou pouze modráčci.

Poznávání v přírodě: „Obratně se pohybuje v podrostu, rychle pobíhá po zemi a po vyrušení rychle odlétá“. Konec věty v mých výzkumech neplatí. V naprosté většině případů slavík neodlétne, zůstane „vpit“ do podrostu neuvěřitelně. Bývá doslova k nevyplašení.

Hustota: „Celkový hnízdní stav slavíka obecného v ČR v letech 2002-03 činil 8000-16000 párů“. Tisíc párů dám dohromady jen u nás, zabrzdím-li kdesi před Benátkami. Do rozpětí bych tedy přidal klidně nulu na konec.

Prostředí: Třeba doplnit velmi atraktivní hnízdiště ve výsadbách z míst mimoúrovňového křížení silničních tahů i kolem železnic.

Opuštění hnízdiště: „První ptáci se vydávají na jih již počátkem srpna, kdy byly v podmínkách chovu zjištěny první náznaky tahového neklidu“. Z umělých podmínek nelze přesvědčivě odvodit termín odletu už proto, že tam jde (záměrem) spíše o ptáky hnízdící, žijící v nedivokém prostředí. Naprosto jistě odlétají už v III. dekádě července ptáci (převážně jde o samce) neúspěšní – nehnízdící, kteří stihli přepelichat dřív. Přelom měsíců, ale hlavně pak úvod srpna do jeho půle, je ústředním termínem odletu dospělých slavíků z oblasti Mladoboleslavska.

K ostatním slavíkům v sešitku uvedeným snad někdy jindy.

Bude-li zájem, projdeme spolu i všeliké jiné texty o králi pěvců včetně určovacích klíčů.

Brožurka, věnovaná slavíkům v roce 2007, je pěknou tiskovinou. Kresby, mapky, fotografie i texty, jsou bohaté a poutavě vedené. Jde o „polistováníčko“ milé, jedinečné, prospěšné.

Ano, ptáci nemohou dál a my máme jedinečnou studijní příležitost. Takto dopadají v podzimu občas vlaštovky, kdy pod velehorami jihu nemohou dál. Mají to ještě horší „, jedou jen na hmyzu“. Ale oni i ti drozdi dnes hynou mnohde po republice a ti nejsou takto vymezeni. Váží-li zmáchaná mrtvolka drozda zpěvného málo přes 30 gramů, konec musel přijít. Kde se ptáci takto vyčerpali? Co je to za populace? Táhnou dál či dotáhli a zásoby měli jen k okamžitému doplnění u nás?

Přes blog přicházejí zprávy od vás, jsou různé. Děkuji za ně a dvě posílám dál. V Maďarsku prý už registrují slavíka obecného; na severu Čech se nedočkali modráčků.

U nás se krajem toulají v tahu zabrzdění špačci a lidé kolem Kněžmostu náležitě žasnou. To je myslím dobré, ptáci letos zaujmou mnoho lidí. Jen bych přál poutníkům lepšího zdraví.

Kněžmostsko je ale nevypeklo. Rybníky jsou volné, některé dokonce tradičně nabídly bahna, sníh se daří této statečné krajině s nevelkou nadmořskou výškou z povrchu včas vždy vypráskat. A ptáci to z pod oblohy cítí. Je jich však moc a krajina pro ně tolik talířů nemá! Ale nehynou hromadně nikde, lidé by řekli.

V lukách u Koprníku už je čáp. Jaro přinese, teď už jistě!

Takhle to z okna vyfotila moje rodina.

Malá výseč, v krajině ubytovaných špačků. Šumné divadlo.

A ještě přidám postřeh z rána: I naše zahrada je tak trochu ptačí. Známe odtud ledňáčka, slavíka obecného, sýkořici vousatou, králíčka ohnivého a dnes se na cestě k SV zastavili na chvilku v jehličí velmi milí hosté. Pár hýlů obecných severských. Znám je z odchytů z 80.let, kdy jeden přišel hlášený z května dalšího roku z Estonska. Jací hýli jsou ale manželé! To je radost. Jak sameček vracejícího se páru kamsi daleko domů byl k té své pozorným! Skvostný čas a cesta k severu se snad už tím otevírá. I Kněžmostsko je z toho venku. Pozorovali jsme z kovárny naše špačky, co vpich do trávy – to úspěch. Samička se živila, sameček se vykoupal v rybníčku a pak na vistárii hlídal a sušil se. Peří – takovou barvu na oceli v dílně prostě nedáme, kdybysme se ukalili!

Polabí je připraveno a považte – za 6 dnů si připomeneme platný příletový rekord slavíků mladoboleslavského Pojizeří! Pauza utekla – nedlouhý slavičí rok Mladoboleslavska začíná tou nejkolosálnější částí – návraty domů! Navigace budou na 4 měsíce povypínány, třeba se rozmnožit.