Komentář k včerejší akci (20.4.)
Mohl bych si už zvyknout, že příroda nabízí jedno překvapení za druhým. Nezvykl jsem si a tak jsem překvapen.
Po tom, co se letos událo s jarem, kdy mnozí ptáci pěkně naletěli; po tom, co předvedly vlaštovky se svým příletem, kdy se sice opozdily, ale hned šly do hnízd bez poflakování kolem rybníků – čekal jsem, že slavíci, letící rovněž z Afriky, budou též nějak poznamenáni a v příletu zpožděni. Je to jinak.
Přestože příletový rekord letos nepadl (nemohou padat donekonečna) stalo se, že první slavíci obsadili kraj spontánně. A dovolím si říct, že toho tak nepamatuji. Takový návrat! Všichni jsou zatím ti starší (logicky) a jsou už skoro všude.
—
… Tak ne. Právě jsem se vrátil z Dolnobousovska a některá místa jsou ještě prázdná. Ovšem na jiném už je zcela jistě kompletní pár! Vrací se i ti kroužkovaní a to je dobré.
—
Začínáte posílat vaše první jarní nahrávky k určení, co budu vědět, určíme. Slavíka tmavého v těch písních zatím spíše nehledejte, je na něj ještě čas. A půjde zatím o starší zpěváky, byť někteří nebudou ještě rozezpívaní. Trochu jim to v krku drhne.
Ten, co má tu samičku – nechápu, takovej hudlař! Už loni to pěkně flákal. Někteří se to prostě nenaučí a nenaučí.
