První slavík je konečně doma a situace z loňska se úsměvně opakuje. Ten nejčasnější je znovu od Husí Lhoty!
Zatímco loni přilétl 18. dubna, letos si o dva dny pospíšil. Nejde však o stejného slavíka, který se do místa vracel několik let, tento je nový, protože nebyl kroužkován. Netřeba však smutnit nad tím zjištěním, starý slavík i loni přilétl později. Toho osmnáctého se tam totiž objevil rovněž neznámý slavík bez kroužku, v květnu se ale zjistilo, že byl starousedlíkem vyhnán jinam. Domácí slavík tedy sice přilétl loni se zpožděním, ale stačil si doma udělat pořádek a než přilétla samička, byl zabydlen. Kéž by se situace i letos opakovala.
Je třeba říci, že drobní pěvci se dožívají ve volné přírodě většinou tří až čtyř let, takový sedmiletý slavík už je zpěvákem na penzi. Pravda, mají tito dočista nejlepší repertoár, ovšem kondice pro několikatisíckilometrové přelety mezi hnízdištěm a zimovištěm už schází.
Uvidíme, jak vše na okraji Husí Lhoty dopadne. Rád dodávám, že velmi oceňuji spolupráci s vedením obce i s osvíceným majitelem pozemku, který v čase prvního letošního setkání s tamním slavíkem, byl u toho.
V tuto dobu se již nad úhlednou obcí alespoň za dne rozlévá zpěv navrátivšího se krále pěvců. Příletový rekord sice nepadl, drží jej s datem 10.dubna obec Buda, není však důležité soutěžení mezi místy, důležitější je, že se slavíci Mladoboleslavska stále mají kam vracet. Do krajiny křovin a odlehle stárnoucích míst.
Také gratuluji k letošnímu prvnímu. Je to krásný pocit, když člověk uslyší zjara poprvé to nenápadné zacvrčení. Mně se tedy zježíly chlupy i tam kde žádné nemám :-). ZK
Ahoj Pavle, gratuluju, už nám začal ten správný čas:-).
Přátelé, je to rok od roku silnější. Chodím tam, ikdyž tam ještě nejsou, ta místa si mne prohlíží, vím to a mám pocit, že se mnou baví.