Zaměřeno na slavíky

Tři dny zbývají do konce června, mnozí slavíci už pelichají.

Důkaz, že není vše vypočitatelné a nastudované scénáře vždy neplatí, přišel dnes. Chytil se slavík popleteně pelichající.

Mám podobné případy dva, ale z dvou stovek dokumentovaných je tento další znovu jen výjimkou, potvrzující pravidlo.

Začal ztrácet letky divně. Vypadla v křídlech nejprve devátá, o den později desátá, po dalších třech dnech sedmá a o dva dny později osmá. Křídla se v procesu ale už „uklidnila“ a krovky jsou měněny tradičně. Stejně i načasování terciálních letek je v pořádku.

Zachycen je stav, kdy se začnou měnit od vnitřku křídla už loketní letky.

Končí v tuto chvíli možnost odlišení samice podle hnízdní nažiny. Obrysové (drobné) peří je totiž na těle z půlky pryč a „nažiny jsou téměř všude“. Přesto naměřené hodnoty křídla i zbylého rýdováku a taky malá hmotnost, mluví pro samici. Tvar peří a kvalita praporů pak vypovídá o starším slavíkovi, přestože klíčové krovky už chybí.

Pták začal pelichat nejméně před týdnem, patří k časným z hnízdících. Před nimi začali výrazně dřív ti, kteří v pokusu neuspěli.

Kompletní výměna šatu trvá málo přes čtyřicet dnů. Pro tyto výpočty mi chybí materiál. Několik skromných výsledků je pouze „prvními vlaštovkami“.

Na utichajících hnízdištích mnoho života není, kdo by tam z ornitologů co pohledával! Za odpoledne se v izolovaném polním lesíčku chytla pouze mladá pěnice černohlavá a dospělý budníček menší. A do sklopek dvě mladé koňadry. Slyšet bylo věrného šoupálka, v korunách cvičily křídla káně, hnízdili hřivnáči, pokřikoval drozd a kosové. Toť vše. Rybíz ale, který tam na keříku tajně plodí, je ozobán téměř. Laguny, jindy neprostupné, letos vyschly.

Bývávalo tady slavíků mnohem víc, prostředí stárne a řídne, laguny zmenšují prostor. A lišky ptačí populaci.

Řadu let si všímám, jak mají sezónně zelená čela. I kolem zobáku jsou zelení. A protože to právě sleduji dlouhodobě, mohu si dovolit prohlásit, že jde o stav každoroční. Tedy o potravní zdroj, s kterým páry počítají, který odrůstajícím juvenilům dává sílu do křídel i běháků, žene z toulců peří, chystá je do života. Housenky!

Osobně si myslím, že jde o nějakého motýlka dubů či vrb (bude určen specialisty), každoročně se vyvíjejícího právě v době načasování (nejen) slavičího finále hnízdění. A dočkavší se slavíci jsou od toho sběru zelení (fotku najdu někde v archivu a dodám).

Je pro mne fascinující žít těch pár měsíců s králem pěvců. A abych se přiznal, úplně se to ve mně přesypalo. Nechodím už tahat sítě a kroužkovat nádherné škály opeřenců s občasnými překvapeními, žít tu půvabnou rozmanitost a vyučování se v ornitologii, usměrnil jsem se. Už mám i problém dojet známým „na vlaštovky“ a na (našem) sloupě „vylézt na čápy“, čas bych dal slavíkům. O to raději si přečtu jinde od jiných, co se jim podařilo, v čem jsou úspěšní. Co objevili, kde šlápli vedle – ale ví znovu už, jak na to.

Dokonale do sebe vkládám čtyři slavičí měsíce, zkušenosti přicházejí nějak rychleji, už u mne od nového století nepřevládá cesta „Pokus – omyl“. O minutu déle totiž držím každého v ruce a procházím znaky opakovaně. Měření rovněž kontrolou opakuji. Hlídám poctivě „vynulovanou“ váhu, letky v křídlech prohlížím i ze spodu a krovky rozfukuji, abych viděl i to, co tehdy netušil. Materiál, který mám od nového století, za něj ručím, a i když mi může být líto „měření“ z dřívějška, které jsem nekompromisně přeškrtl, muselo to být. Zpřísněl jsem k sobě. Došlo to do podoby, že když jsem zjistil u Jizery, že jsem nechal doma foťák, odchyt jsem ani nezačal a makal domů. Dřív by mi stačilo mít s sebou kroužky. Jsem spokojen.

Vychází už zas venku slunce, musím končit a odjet podle plánu – dnes Kolomuty.

Pelichání začalo.

Pro druh se uvádí, že pelichá od července do půlky září, ale není to pravda.

Tento dnešní slavík má již dvě vnitřní ruční letky vypadlé a v toulcích se odspodu chystající nové. S výměnou začal po půli měsíce.

Pravda, jsou tihle časní ptáky nehnízdícími, ale i mnozí hnízdící stihnou zahájit proces před koncem června. Odlétají už před půlkou prázdnin a tam je další omyl literatury.

Baví mne to pohnízdní chytání, dřív se nevědělo, jak na to a tudíž najdeme v databázi KS naprostou většinu květnových ptáků a převážně samců.

Teď už bude každý odchyt zajímavý. Slavíci naposledy změní chování.

Pelichající adulty je obtížné hledat na hnízdištích, většinou se tam ukrývá pouze jeden z rodičů. Ukazuje se, že si staří z hnízda rozběhlou mládež rozdělí mezi sebou a jak se mladí se svým opatrovníkem posouvají hnízdištěm, vyvedou ho pryč. Někdy mohou ptáci i přesídlit. Proto na prázdninových hnízdištích slavíky jen těžko přistihneme.

Chytal jsem dnes taky na hnízdišti u silnice Boleslav – Jičín. Tahle místa by vůbec neměla být, jsou pastí, a nejen pro slavíky. Jak jsou křoviny z obou stran, fůra ptáků zahyne pod auty. A hned jsem tam jednoho slavíka našel, byl tam jistě od května.

Kus dál ležela mladá vlaštovka, před nedávnem narozenou modřinku auto vystřelilo z putujícího hejnka přímo přede mnou. Nekoulela se dlouho, hned to druhé ji vedle čáry přilepilo.

Je to tak, že ve vsi vedle jsou semafory na dopravním omezení a jak padne zelená, k městu vyráží závodní pole. Okroužkoval jsem tam slavíků sedm, netroufám si hádat, kolik zejména mláďat odletí k jihu. Co s tím? Jedině to vykácet ale to v týhle krajině už zůstanou jen stožáry převaděčů signálu.

Nejsou to samozřejmě jenom ptáci, ale jen o ptácích se mluví, nikdo jiný se tím nezabývá. Je to škoda, když už se povede slavíkům vyhnízdit, pomlátí je auta.

Na stopě jsme dlouho, ale přibývá spíše otazníků. Najedeme klíč k určování slavíků podle první ruční letky? Sbírám poznatky roky, protože to co je psáno, je čím dál chatrnější.

Třeba připomenout též údaje některých z vás, kteří jste upozorňovali na podivnosti klíčového znaku, letka se vám nezdála. Teď se to může pohnout, dnešní odchyt byl potřebnou kombinací signálů od „divného“ slavíka. Ptákem je hnízdící samice a první letka je v poměru ke krovkám – mínus 3(!)mm. Obě 1.RL ve vývinu souměrné, což je důležité (nejde o defektní stav).

Kdyby mělo jít v porovnání redukované 1. RL s krovkami o přímého křížence, nemohla by jím být samice, zejména úspěšně hnízdící. Prokáže-li se analýzou DNA, že jde o čistého slavíka obecného, víme pak, že i takovýto rozdíl lze tolerovat.

Jak patrno z obrázku, už na první pohled znak působí divoce. Jak „hluboko“ bychom mohli „klesnout“ se znakem pod RK? Čtyři milimetry, nebo i pět?! To asi ne, na třech se rozdíl zřejmě zastaví. Jde o extrémy. S rozdílem (-5) už přicházejí kříženci skuteční. Na každý pád je zjištěné víc, než jsem dosud očekával i prezentoval. Držel jsem se rozdílu 1,5 mm pro druh.

Formule křídla tohoto jedince patřila už slavíku obecnému včetně zúžení vnějších praporů letek hrotu křídla.

Jistě, (až) 4. RL ve vrcholu křídla je opět trochu „výkřikem“, ale takováto křídla v archivu mám od L. megarhynchos.

Délka křídla – 81 mm, rýdovací pera – 70 mm. Hnízdní nažina končící. Zatím ještě nepelichající.

Jistě – pták může patřit do kategorie stále ještě málo probádaných „zpětných kříženců“. Pro nezasvěcené – jde o situaci, kdy se samice jednoho čistého slavičího druhu zkříží s hybridním samcem. V Německu takovéto případy dříve dokumentovali barevným značením v hybridní slavičí zóně Odry.

Ještě snad využiji obrázku z konce hnízdění – máme možnost vidět, v jakém stavu se nachází letky těsně před výměnou kompletním pohnízdním pelicháním starší (ale nestaré) samice. Jsou odřeny shonem a péčí o potomstvo, stovkami příletů a odletů ve vztahu k mláďatům.

Velmi zajímavý slavík od Slavičího háje.

A jednu poznámku nakonec k těm, co se o pelichání pěvců zajímají – vždy jsme si říkali, jak nutné vyměnit zničené peří na cestu u dálkovým migrantů (i u slavíků tedy). Vzpomeňte, jak vypadají křídla adultních cvrčilek zelených s přerušenou výměnou letek a přesto tak míří do zimovišť. Jak to tedy je, když takovíto „hadráci“ si dovolí takovýto scénář? Bude-li třeba, fotku takovou v archivu pro pobavení samozřejmě najdu.

Tak hezký víkend a gratuluji k těm dvěma famózním událostem na ornitologickém webu – sluka s mláďaty a rákosník pokřovní. Opravdový svátek ornitologie!

…A voní travou.

Tak tohle možná znáte z titulní stránky Junáka před moc hodně lety. O prostovlasé dívce to je, stoupající strání a o poháru z jejich dlaní. I náš rok míří k zenitu, vždyť je osmnáctého! Viděl jsem pod Dobrou Vodou táhnout krajem starý trampy, fakt ještě jsou. Pozdravili jsme se hned a já o nich pak cestou ke Kněžmostu pořád přemýšlel. Udělali mi radost. Dobrý den.

Zažili jsme teď pár zajímavých lidí při kování v Mladé Boleslavi. Dám sem ten výtvor, jednu momentku. Nebo dvě. Abyste si od slavíků trochu oddechli. Původně jsem chtěl fakt (kolegovi) navrhnout, že uděláme poctu ptačímu králi pěvců, ale se slavíky mne město už jednou pořádně vypeklo a „jenom blbec se dvakrát spálí o stejná kamna“, znáte to.

Tak Tom nosil v hlavě skvělou myšlenku a nyní se to hodilo. Vytvořili jsme ve dvou za pracovní týden poctu Václavu Svobodovi, kdybyste nemohli přijít na to, kdo to byl, dám vám sem ještě třetí fotku. Pak už budete vědět. Možná že vám napoví třeba hlas ze stodoly. Tuhle osobnost region nedocenil.

Taky jsme o slavících diskutovali s kolegy i když v Belgii, Holandsku a Švédsku, odkud byli, je spíše slavík tmavý.

Zajímali se o můj výzkum a byli tím fascinováni. Slavíkem rekordmanem, sedmnácti stovkami kroužkovanců, třemi stovkami retrapů i mým nadšením. A hlavně těmi dvaacřiceti roky! Umělci umí ocenit. Když jsme pak v rámci programu vzlétli vyhlídkově nad město, mohli vidět i ten náš slavičí kraj. Ale zpátky k tomu červnu.

Nebude mi nejlíp, až se den začne zkracovat. Mám to, jak ty přírodní národy. I jako ptáci. Jak se sluncem úchvatně spolupracují! I mně se líbí dlouhé dny, když slunce shora nikam nepospíchá.

Nu, tak ještě pár hodin… . Nádherných.

A jednu zprávu odjinud – letos jsem si ověřil, že nikdy nebudu schopen všechna slavičí hnízdiště v oblasti zmapovat důsledně. Není to možné.

Tak tohle se psávalo v televizi.

Chtěl jsem jen říct, že máme úplně rozhozený diář tou akcí ve městě, co v pondělí nainstralujeme v OC Olympia – výsledek mezinárodního setkání kovářů/sochařů v kovu. Napíšu pár slov i o tom, a pak navážeme výzkum. Děkuji za pochopení, je to letos náročné.

Pavel Kverek

Tak mám za sebou odchyty na periferii Mladé Boleslavi. Ty čtyři zelené „slzy“ mimoúrovňového křížení jsou svět sám pro sebe. Loni jsem v něm nechytal, nic jsem nezjistil a nemám zpráv ani o letním stavu. „Na pelichání“ se mi neozvalo nic. Letos jsem si řekl, že to není možné, že nemohli kvůli zevlákům všichni slavíci zmizet a prověřil jsem to pořádně.

V půl osmé ráno koukám na supermarket hladov a on neotvírá. Má od osmi. Počkal jsem si, město se do východní nákupní zóny kvapně už přesouvá ve vycházkovém, vypadám mezi nimi, jak jeden z pod mostu. – Nakoupeno a jdu do prvního parčíku nejblíž parkovišti. Tady se tehdy udál největší úspěch bádání, tady jsem chytil nejvzácnějšího evropského slavičího křížence! Teď tu pár let už není nic. Podrost je vymlácený od „táborníků“, za keřem jedna z těch figur snídá krabici dírkou. Zdravím ho rukou, v níž nesu mačetu a tyče, přátelsky odpovídá. Nečesky.

Přecházím přivaděč naproti k trafačce, kam kdysi spadl vrtulník do drátů. Bylo to v televizi, takovej to byl kraťák! To už je dávno. Jenže slyším slavičí zpěv naproti z jasmínů, z třetího sektoru. Tam jdu nejdřív a na tomto osamocenci testuji jednu z rychlých chytacích praktik. Hotovo. Slavík v ruce je starším, nehnízdícím. Dobrý začátek, ani jsem do křoví nesek´.

U transformátoru monitoruji hlasem – a kdesi vzadu přeci odezva! Nakonec jsem tam okroužkoval dva samce a samici. Ležení po bezdomovcích jsou uklizena, terén zplanýrován od jara. Vznikly tím dobré plácky pro slavíky.

Poslední z obrazců okovaných svodidly navštěvuji v čase, kdy odtud na straky křičí rodičovský slavičí pár. Provázejí vylétaná mláďata. Spěchám straky rozehnat. I tady se mi nakonec povedlo udat připravené kroužky, ale žádný retrap. To nepřekvapí, tady slavíci dlouho nežijí a za dva roky se to vyčistí hodně.

Strašně zesílil provoz, co sem chodím. Je to k neuvěření a to je sobotní poledne!

Tohle čtvrté místo je ale impozantní. Podrůstá barvínek a zimolez, z toho ční břízy, osiky, duby, buky, habřík – co kde k vysazení bylo.

Pozoruhodné jsou u šesti chycených slavíků dvě věci. Jednak – ač nikde dosud ptáci neměli jediné klíště, tady má každý nejméně dvě! A pak první letka. Jen jeden jdiný ji měl delší než krovky, podle kterých je určujeme. To se mi nikdy nestalo.

Jak to tu bývalo pohodové, s tím je konec. Chování řidičů je otravné, někteří to před kruháčem protůrují aby „gumovali“, a hned několikrát na sebe jiní během dopoledne z okýnek sprostě řvou, to nebývalo. A co chvíli slyšet troubení.

Když jsem dokončil kolečko a naposledy se mi podařilo přeběhnout, abych nezbyl pro straky, zbalil jsem si cajk, podtrhl zápisky a vypadl domů.

K městu se před druhou odpolední valilo tolik aut – snad proto, že otvírá koupaliště. Odškrtávám si „periferii“, už sem letos nepojedu. Docela rád.

A přidám dva obrázky.

Jsou, jako by se člověk vracel do starých časů. Takhle vypadaly rybníky tenkrát a vím jako člověk, který kdysi spravoval pár rybníků, že z těchhle jsou ryby ještě barevné jak od mistra Svolinského!

Na hladině, pod ní i kolem se pořád něco dělo. A to bylo poledne a úpal jak hrom.

Lysky a kachny vodily mladé, rákosníci velcí ještě zpívali zatímco obecní už krmili. Pochop slídil, co by komu sebral. Vážky, šídla, brouci, motýli. Kolečka od ryb na hladině. Kosatce, šípkové růže, poměnky – to všechno k tomu. A jen o kus dál u cesty září chrpy a máky – výjev, jak ze starého hrnečku!

Takhle čaruje v podletí krajina kolem Března. Chybí už jen oba otakárci, ale na jejich letní generaci je přeci jen brzy.

Seděl bych dlouho v těch vůních. Byl jsem se ale podívat, nehnízdí-li v úvalu už vlhy. Dudci, ti se do krajiny již vrátili. Přibylo jim pastvin a létá velký hmyz. A to je pro ně. Březensko je perlou mezi Humprechtem a proudnou řekou Keltů.

Je to i zásluhou slavičího blogu, že se mi schází takových informací. V mezičase je dobré poděkovat. Když se mi bude zdát, že to je událost přínosná i pro ostatní, vyvěsím ji tady.

Úplně poslední je pozoruhodná.

Kolega informuje o zpěvu dvou slavíků tmavých z povodí Laborce, východně Humenného. Ne ale z říční nivy, nýbrž od železničního náspu! Naše jediné tuzemské prokázané hnízdění slavíků tmavých pochází ze stejného prostředí. Tehdy šlo u moravských Záhlinic rovněž o liniovou zeleň při dopravním koridoru.

Hlášení ze Slovenska zmiňuje jen dva jedince, mnoho jich tam asi není. I datum je vysoké, ikdyž zpěv se udál také již před pár dny. Vůbec by bylo zajímavé, podívat se zblízka k východoslovenským řekám a posoudit současný stav populace. Ustupuje?

I z našich luhů přišlo několik pozorování slavíků tmavých, některé zkoumané nahrávky ale šly za slavíkem obecným.

Sám jsem zatím o slavíka tmavého letos tady nezavadil, ale konec nadějím není. I od Jilemnice mám zprávu z konce druhé květnové dekády od zkušeného ornitologa. Údaje z našich severních hor mají vždy velkou cenu.

Posledně se mi odchytem jedné slavičí matky připomenula nutnost upozornit kroužkovatele na trochu jiné skvrnění krovek, než kterou bývá stopa po šatu mláďat u jarních dvouletých.

Jde o skvrněné střední krovky a první pero křidélka, jak ukazuje snímek.

Pozor, tak ty neplatí. Na křídlech se občas objevují a dokonce i na velkých krovkách, které pro určení stáří posuzujeme. Jsou ale jiné, nepočetné a odhlédneme-li přitom od loketních (ještě) k ručním, ty nás podrží. Jsou-li široké a zaoblené, slavík je starším.

Když se vrací hnízdit slavičí samice, mám vždycky radost. Hnízdění probíhá svižněji, výsledek je pravděpodobnější. Ptáci místa znají. V prvním roce je během pobytu načtou, a vydrží-li ona i oni – půl úspěchu v kapse. Je radostí se s takovými scházet.

Potravy je v prostředí dost, utratil jsem času, abych to posoudil. Rok je tím dobrý a dobrým snad zůstane. Jak se mladí osamostatní, můžou padat třeba trakaře!

Inu, slavičí pobyt se láme v půli, prioritou této fáze výzkumu budou juvenilové. Pokračovat budu v sběru pelichacích protokolů od adultů a zakončím s prvním školním zazvoněním, hledáním opožděnců.

Teď ale začal červen, rok stoupá k vrcholu a fůra nádhery je tak před námi! Už cítím akáty.

Snímek křídla, neodpovídající zcela slavíku obecnému z minulého vstupu, zaujal kroužkovatele a tak před příspěvkem novým, pár slov k doplnění.

A taky fotku z jiného úhlu, kde jsou letky vidět od kraje komplet. Tady je.

Poměr per v hrotu křídla je shodný s formulí pro slavíka obecného, na první pohled však redukovaná první ruční letka nedosahuje délky ručních krovek. Kratší od nejdelší je o 2 milimetry, což je mírně podezřelé. Ale chytají se tací a jen analýza DNA by mohla ukázat víc. I tady bude dál zkoumáno.

Zpětní kříženci, než splynou v jeden z druhů, vykazují znaky všelijaké. Velmi zajímavě je problematika opsána z hybridní zóny u Frankfurtu nad Odrou. Vědci přesně znali díky kroužkování rodiče i prarodiče hybridů a znaky zakreslovali. I u nás k zpětnému křížení (stav, kdy samec je hybridem F1 a samice čistým druhem jednoho z diskutovaných) dochází (Kolomuty, MB), i u nás se tací potomci objevují. S znaky naznačenými.

K tomu, abychom diskutovaného slavíka označili za přímého křížence, cosi chybí. Zúžení vnějšího praporu 4. RL by muselo být pozvolné a širší (pokud vůbec) a 1. RL by musela být kratší alespoň o 5 milimetrů od krovek. Více uvedeno v některém ze starších čísel Kroužkovatele.

Současné výpravy jsou natolik výživné, že je škoda končit. Již včera (2.6.) jsem zažil na jedné z lokalit rozběhnutá mláďata mimo hnízdo. Jinde tak zatím není, ale tady se letos činili. Je to i tím, že se vrací stará slavice – zkušená, která se po příletu nezdržuje v přípravách. I když jde o jakousi divokou skládku s lasicemi, tentokrát to vyšlo (i vloni, dřív ne).

Daří se získávat nyní data právě i od samic, což je žádané. Pozoruhodná věc z toho trčí. Přilétají hnízdit tučné a těžké (to někde zmíněno), pak strádají při sezení na vejcích i krmení mláďat tak, že ani jedna se při vážení nedostane přes 20 gramů! Břicho jako žebřiny. A to je čeká za chvilku pelichání! Energeticky supernáročné. Proč by třeba enormní ztráta hmotnosti nemohla být důvodem nezájmu, nahrazovat ztracené hnízdění ve fázi mláďat? S termínem by problém nebyl, září je pro odlet podobné co srpen. Stejně tak potravní zdroje nejsou v čase vyčerpány, navíc pelichající slavící si i v tomto životním cyklu drží teritorialitu. Právě na tom stojí úspěch novodobého chytání a dokumentace procesu v podmínkách Mladoboleslavska.

Budou ještě znít, byť hned v sousedství často už kompletní pár vyvádí mladé. Do půlky měsíce vydrží někteří, pak je nastupující pelichání ochladí a vypne. I na místech netradičních, kam v panice sólo doputovali. O těch ale snad jindy, na ty času dost.