Čím dál víc mne fascinuje místo, které vlastníme. Letos byly sady nádherné. A směrem ku sklizni přešel i obávaný konec dubna, vše kvetlo nadějně. Teď, když v širém okolí dál stromy fungují bez úhony, nám všechno zmrzlo. Bojovalo se o jeden jediný stupeň!
Zvláštní místo, tenhle Slavičí háj. Nechtěl bych odtud produkovat ovoce na byznys, musel bych se na některé z pevnějších větví po dvou sezónách pověsit. Zmrzly opět i duby a půlka lesa. Je to zvláštní místo, opravdu. Ale neodradí mne to, musím věřit pevněji. Tolikrát jsem si natloukl hubu, proč to nezkusit znovu a zas? Vždyť ještě pamatuji zprohýbané větve jabloní, když pod váhou nakonec praskly. Určitě věřit přijdu, stejně jiného nezbývá.
Slavíci nepomrzli, tak alespoň tak.
