Tak mám za sebou odchyty na periferii Mladé Boleslavi. Ty čtyři zelené „slzy“ mimoúrovňového křížení jsou svět sám pro sebe. Loni jsem v něm nechytal, nic jsem nezjistil a nemám zpráv ani o letním stavu. „Na pelichání“ se mi neozvalo nic. Letos jsem si řekl, že to není možné, že nemohli kvůli zevlákům všichni slavíci zmizet a prověřil jsem to pořádně.
V půl osmé ráno koukám na supermarket hladov a on neotvírá. Má od osmi. Počkal jsem si, město se do východní nákupní zóny kvapně už přesouvá ve vycházkovém, vypadám mezi nimi, jak jeden z pod mostu. – Nakoupeno a jdu do prvního parčíku nejblíž parkovišti. Tady se tehdy udál největší úspěch bádání, tady jsem chytil nejvzácnějšího evropského slavičího křížence! Teď tu pár let už není nic. Podrost je vymlácený od „táborníků“, za keřem jedna z těch figur snídá krabici dírkou. Zdravím ho rukou, v níž nesu mačetu a tyče, přátelsky odpovídá. Nečesky.
Přecházím přivaděč naproti k trafačce, kam kdysi spadl vrtulník do drátů. Bylo to v televizi, takovej to byl kraťák! To už je dávno. Jenže slyším slavičí zpěv naproti z jasmínů, z třetího sektoru. Tam jdu nejdřív a na tomto osamocenci testuji jednu z rychlých chytacích praktik. Hotovo. Slavík v ruce je starším, nehnízdícím. Dobrý začátek, ani jsem do křoví nesek´.
U transformátoru monitoruji hlasem – a kdesi vzadu přeci odezva! Nakonec jsem tam okroužkoval dva samce a samici. Ležení po bezdomovcích jsou uklizena, terén zplanýrován od jara. Vznikly tím dobré plácky pro slavíky.
Poslední z obrazců okovaných svodidly navštěvuji v čase, kdy odtud na straky křičí rodičovský slavičí pár. Provázejí vylétaná mláďata. Spěchám straky rozehnat. I tady se mi nakonec povedlo udat připravené kroužky, ale žádný retrap. To nepřekvapí, tady slavíci dlouho nežijí a za dva roky se to vyčistí hodně.
Strašně zesílil provoz, co sem chodím. Je to k neuvěření a to je sobotní poledne!
Tohle čtvrté místo je ale impozantní. Podrůstá barvínek a zimolez, z toho ční břízy, osiky, duby, buky, habřík – co kde k vysazení bylo.
Pozoruhodné jsou u šesti chycených slavíků dvě věci. Jednak – ač nikde dosud ptáci neměli jediné klíště, tady má každý nejméně dvě! A pak první letka. Jen jeden jdiný ji měl delší než krovky, podle kterých je určujeme. To se mi nikdy nestalo.
Jak to tu bývalo pohodové, s tím je konec. Chování řidičů je otravné, někteří to před kruháčem protůrují aby „gumovali“, a hned několikrát na sebe jiní během dopoledne z okýnek sprostě řvou, to nebývalo. A co chvíli slyšet troubení.
Když jsem dokončil kolečko a naposledy se mi podařilo přeběhnout, abych nezbyl pro straky, zbalil jsem si cajk, podtrhl zápisky a vypadl domů.
K městu se před druhou odpolední valilo tolik aut – snad proto, že otvírá koupaliště. Odškrtávám si „periferii“, už sem letos nepojedu. Docela rád.
Pro kroužkovatele, který napsal, že mu byl slavičí blog pomocníkem u zkoušek, posílám záběr na křídlo dvouletého slavíka. Ne často lze vidět takto názorné rozhraní v pelichání loketních krovek, jak tady. Poslední měněnou (loni v létě) jsem mírně odklonil doleva, aby bylo zřetelnější (leží „pod“ 5.-6. letkou loketní).
Peří dvouletých už v tuto dobu nápadně „ztrácí“ na peří starších. Je to tím, že je mají ještě „z hnízda“, zatímco staří pelichali o měsíc a půl později (peří mají tak mladší). Vidět jsou plošné obrusy nekrytých konců letek, odřené terciální letky. I rýdovák byl otrhaný.
8.6.2014
Nedělním odchytem v okolí Března jsem ověřil, že výskyt klíšťat platí zatím opravdu jen pro boleslavskou periferii.
A přidám dva obrázky.
Jsou, jako by se člověk vracel do starých časů. Takhle vypadaly rybníky tenkrát a vím jako člověk, který kdysi spravoval pár rybníků, že z těchhle jsou ryby ještě barevné jak od mistra Svolinského!
Na hladině, pod ní i kolem se pořád něco dělo. A to bylo poledne a úpal jak hrom.
Lysky a kachny vodily mladé, rákosníci velcí ještě zpívali zatímco obecní už krmili. Pochop slídil, co by komu sebral. Vážky, šídla, brouci, motýli. Kolečka od ryb na hladině. Kosatce, šípkové růže, poměnky – to všechno k tomu. A jen o kus dál u cesty září chrpy a máky – výjev, jak ze starého hrnečku!
Takhle čaruje v podletí krajina kolem Března. Chybí už jen oba otakárci, ale na jejich letní generaci je přeci jen brzy.
Seděl bych dlouho v těch vůních. Byl jsem se ale podívat, nehnízdí-li v úvalu už vlhy. Dudci, ti se do krajiny již vrátili. Přibylo jim pastvin a létá velký hmyz. A to je pro ně. Březensko je perlou mezi Humprechtem a proudnou řekou Keltů.
