Jak začne květen, a než dojde do půlky, je velká šance, že se v pozvánce objevím na místech výskytu tmavého slavíka. Není-li to přes půl republiky. Pokud je dál, musí stačit nahrávka. Je to zajímavý čas.
Stojím s kolegou v mokřadu, který by mohl být odzrcadlením učebnicových hnízdišť druhu. Menším, ale ano. Pod větvemi z bylin se zvedá postava prve sedícího muže, kterého vůbec nebylo vidět. V místě operující pozorovatel, který spolupracuje. Slavík už ale mlčí – a kdo ví jestli neodletěl. Nedaleko na rybníku byl jeden kroužkován v rámci odchytové akce brzy ráno. Co když to byl on. To se asi neděje, platí u tahových slavíků praktiky jiné.
Neděje se nic ale dál, zůstávám v prostředí sám. Je k poledni a zkouším se záhadě dostat na podstatu. Tolikrát jsem s výskytem druhu návštěvou prohrál, jsem předpřipraven. Naděje vůbec netuší, že i tentokrát to bude podobně. To je ale od neviditelna hezké, že neprozrazuje předem.
Sesoukávám síť na bližší tyči, když do ticha zazní zpěv, na který čekám. Zdroj sedí nedaleko, vše sleduje. Spodní linka slati klouže po nedávné potopě, barva země zrezlá, sklopky v ní jako pěst na oko. A přeci bez impulzu. Zpěv odbyl v respektu polohlasem, už je dál ale klid. Však užil jsem jej. Ani chytání „na ticho“ výsledek nemá, přidávám hodinu. Sedím na myslivecké kazatelně či jak se tomu říká, a přemýšlím, kde k té přezdívce lovci přišli. Pak vzpomenu Švejka a spřáteleného feldkuráta Katze a mám to. Ten ovšem z balkónku pálil jen ostrými slovy, odtud jde jistě o život.
Za hodinu balím bez výsledku. Slavík v místě zcela určitě je, ale bez zájmu. Jsou u nás prostředí jemu po libosti. I kolem Jizery taková jsou. Mají jen jednu droboučkou chybu – cílový druh tam chybí.
Po cestě domů si vybírám místo pro zastavení. Jsem v oblasti svého výzkumu, zachytám si. No, a prima zápis už je na světě. Mladý zpěvák s pěkně ostrým přednesem má kroužek z loňské noci z našeho parku. To jsem tehdy na něj netušil, co s hlasivkami umí. Srovnávám měření s loňským, protože o peří jedná se stejné, a v náměrech stojím bez chyby. To potěší.
Luscinia megarhynchos; (retrap)
Za čas, co chytám pro kroužkování, jsem zakusil mnohé. Slavík tmavý uherský však bude napořád patřit k setkáním zcela jedinečným – těm, co dobíhají v třesu. Je u nás vzácným, což přisypává cennosti. A pak i jeho prostředí…! Poctivé luhy se ztěžklou zemí, šero lahvově zelenavé, a potom zejména zpěv. Promyšlený, zvládnutý do nejčistší úsečnosti. A rozhlížení se. Není-li v okolí soka škodlivého. Druhem je jiným od našeho mistra májů. Živí se po jiném způsobu, jinam se odklízí před mrazem, daleko dál. I v tom je neskutečný! Načasování průtahu po našich krajinách je rovněž dokonalé. Dávejte na něho pozor, kdo triedr za límec zavlékáte.
