Jedním slovem – krásné!
Před chvílí jsem přijel domů, fotky od pořadatelů teprve za mnou přijdou, tak je sem přidám později. Jednu, nebo dvě.
Moc jsem si spravil chuť po té Boleslavi jezdit zas mezi lidi „s peřím“.
Ukázalo se, že za mnou lidi přijdou i takhle daleko. A docela mne znali a to je vždycky moc hezká chvilka, když při podepisování knížky pochválí zážitek a přidají třeba právě podobnou informaci, třeba že tenkrát to Noční Mikrofórum poslouchali.
Přišel i pan starosta města a to člověk poskočí. Často se to stává, jen jaksi tady v Kněžmostě nepřišel tehdy nikdo. A plakát strhli v samoobsluze hned druhý den a pořadatelé už nový nedali. Bylo mi to líto. Člověk šel mezi ně bez honoráře. Nejsem na podobné zvyklý, právě naopak.
Bylo krásné vracet se ze stmívajícího Podještědí krajinou Malé Mohelky, která mne inspirovala k článku Cesta na sever. A jak mám zjištěno, ten se v tom hlubokém údolí lidem opravdu líbil.
Český Dub – a ať to tamní vědí, protože jsem je pozval k blogu – se zapsal u mne mile. A to jsem jim zapomněl pochválit soubor Horačky, zapomněl jsem. Když mne mladá paní farářka uvedla tak skvěle, zážitek to opravdu byl. Dal jsem tomu tolik, že trošku hlasivky napadají. Dlouho jsem nikde nebyl a nemám trénink.
Tím, že se dny krátí, projekce byla slušná a obrázků dost. Přetáhli jsme, jak jinak s Kverkem, ale jediný z posluchačů se nezvedl k odchodu – ba naopak, byli nadšeni tou improvizací. Tak jsem „přidával“.
Ještě jednou Vám tam k Ještědu děkuji, vydrží mi to dlouho.
Kvůli odjezdu do hor, beseda v Bakově je odložena na únor. Tam pečou fantastickou bábovku, na tom se shodla celá naše rodina.
Moje vystoupení směřuje v poslední době mírně k jakési „šou“. Sázím na tuhle kartu popularizace a vychází. Pečlivě si hlídám potlesk, abych věděl.
Myslel jsem si, mám teď příjemné období, že to může být super tam na severu, ale že si takhle padneme do noty, slova jsou málo!
Děkuji vám.
