Autor: Pavel Kverek

Touto pravdou jednoho známého vypravěče uvádím podivnost, zjištěnou včera, kdy jsme „prověřovali“ výskyt hybridního samce na Dolnobousovsku, u osady Šlejferna. Zákon schválnosti si tam užívá nadvlády nad mým snažením! V místě se pohybuje původní pár slavíků obecných, samec se zdá být „pánem situace“, nedávno vyletěl proti provokaci zpěvem SO, včera ST. A hybrid nikde! Tamní hnízdění je už zřejmě ve fázi středně velkých mláďat a hybridní samec nemusí mít k dění nijak velký vztah, nemusí mít vztah dokonce žádný. Pršelo, docela hodně, celý den, ale po příjezdu se obloha nad Červenským rybníkem začala uctivě „krotit“. Aby ne, když přijeli do míst milí hosté. Slečna studentka dokonce z regionu, kde tohle v červnu asi moc neznají.

Do auta na mostku nám málem vrazil rozdivočený sameček ostříže; neuvěřitelně obratně v té svižné rychlosti vyhoupl nad vrbiny a pokračoval v slídění po zmoklých vlaštovkách. Slavíci se chytli hned dva, ale takoví, co nás mnoho nezajímali. Na toho vzácnějšího jsme toho odpoledne nedosáhli.

Co však bylo zajímavé u samce opakovaně kontrolovaného a pravidelně i váženého, že začaly vypadávat loketní krovky! „Tak to už jsem někde viděl!“

Všiml jsem si u dvouletých slavíků, že nějaká ta „díra“ občas v loketní řadě je, ale pozornost jsem tomu jarnímu úkazu velkou nevěnoval. Přestože tento pták dvouletým nebyl, jeho křídla tak nějak zvláštně startovala proces kompletní výměny opeření. Ikdyž je tento na křídlech zrcadlově nesouměrný, může jít o zajímavou věc. Vždyť hnízdění, bude-li úspěšné, nepotrvá už zas tak dlouho. A o slavičím pelichání – dosud tajemném – se toho moc neví. Samci si tento „pelichací náskok“ – byť by měli ještě hnízdit – mohou zřejmě dovolit. Trvá-li (podle mých zjištění) proces výměny zhruba šest neděl, vysvětlovalo by to ony poloprázdné lokality na přelomu prázdnin. Myšlenka je to zajímavá, ještě si na ten plácek „posvítím“.

V televizi jsem si dokonale užil novodobé zpracování Máje. Dílo je to těžké, ale krásné. A opravdu mi nejde jen o slavíka, přetékajícího láskou, v krajině pod Bezdězem. Nadpis tohoto příspěvku však nemá za cíl zaobírat se dílem K.H.Máchy, chci soudit měsíc máj v krajině boleslavské!

Může za to islandská sopka, nevím. Jisté je jedno (a v tom s prognózami meteorologů souhlasím) – čekají nás roky extrémů! Příznivci z regionu, co k nám po večerech volají, krom toho, že chtějí určit – to či ono, nezapomenou zalamentovat nad květnem, co prý se to jenom děje? Jsem neradosten s nimi, ale spíše proto, že mám strach o slavíky, o jejich hnízdění. Pravda – přichází občas zkraje června období dešťů, v čase kdy samice již mladé „nezasednou“ a ti nemají peří dostatečně vyvinuté k ochraně těla před chladem, ale letošní rok je drsný už málem od příletu!

Potěšeni budou nepochybně houbaři – já však začínám mít tak trochu strach. Slavíci totiž hrají o všechno – hnízdí jen jedenkrát. Upřímně řečeno, nedokáži si v našich podmínkách představit „druhé“ jejich hnízdění – ikdyž jsem kdysi s doktorem Pavlem Čtyrokým o jeho pozorování ze ZOO dlouho diskutoval. Už jsme se s jeho aparátem nad mými hnízdy sejít tehdy nestihli, čas je k našemu bytí nesmlouvavý. Ale poznal jsem, díky „mým“ slavíkům, řadu vzácných lidí …

– Ale zpět k nadpisu – máj letos vážně nebyl příliš romantický! Co s tím ale kdo z nás nadělá? Cítím, jak mi „slavičí rok“ pomalu odtéká do historie a mnoho jsem nestihl. Ale dohoním to! Mám plán letos pro čas slavičího pelichání. Ikdyž jsem se v tajemné problematice již docela zorientoval – téma je to silné. Vždyť němečtí kolegové soudili, že slavíci kvůli pelichání z velké části z lokalit zmizí a dali by bývali za to „ruku do ohně“! – Je to jinak, v Německu i u nás. Tak na to se těším. Ale mláďata ještě nevyskákala z hnízd, není tedy pozdě ani na to ostatní. Jen to počasí, budu se za něj přimlouvat.

Abychom nabídli i nějakou tu fotografii, mám zajímavý poznatek, posuďte sami:

Vybavte si před sebou onoho modráčka z Krkonoš (anebo si jej „překlikněte“). Pták, který násilně ztratí část rýdováku, jej (v těchto obou případech v zimovišti) nahradí pery novými,
ale jakými?! Jsou nápadně poznamenána „krizí“ a v sestavě působí roztodivně. U modráka se objevily dokonce skvrny při ostnu (průvodní znak „dětství“), u tohoto slavíka obecného „hladové pruhy“ (levá půlka /1.-6. RP/ na obrázku) a také užší zaoblení, někde s bílými okraji.

Je ale třeba hned dodat, že ačkoliv ony růstové proužky mnozí ornitologové přiřazují pouze mláďatům v hnízdech, přinejmenším u slavíků je tomu často jinak. Už proto, že mnozí staří ptáci během procesu pohnízdního (úplného) pelichání mění ocas spontánně. Příčné žíhání praporů tak bylo zjištěno i u řady víceletých „retrapů“.

Dalším nesouladem mého výzkumu s obecnými návody je tukové skóre chytaných ptáků, zejména na jaře, kdy tuk nepřibývá, nýbrž ubývá. Věc se má trochu jinak, ale to zřejmě rovněž necháme na dibu, kdy už slavíci budou mimo sledovanou oblast. Do času zaplétání děravých sklopek, oprav sítí a nostalgického vzpomínání na chvíle minulé…

Proč tedy nadávat na květen – takový je rok s desítkou!

Slavík – starší hnízdící samička, která se chytila dnes u jezera ve Veselé, je velmi zajímavá.

Především křídla mají nevídaný poměr ručních letek ve vrcholu. Tak trochu „nabourávají“ dosud poznané, půjde však o výjimku – potvrzující pravidlo. Rovněž 1.RL je nápadně redukovaná. Křídla jsou ve vztahu k formuli souměrná, nelze tedy v žádném případě hovořit o defektu!

Přestože jsem nezvolil nejpřesvědčivější úhel záběru i zde je patrný vrchol tvořený 3.-4.RL, což lze občas i zaznamenat, co však je unikátní – poměr 2. vůči 6.RL. Na „lepší“ fotografii jsou tyto stejně dlouhé! Křídlo však lze přeci jen přiřadit slavíku obecnému. Před lety mi podobného slavíka k determinaci zaslali z Kroužkovací stanice, chycen byl v Praze, zdá se, že ani naše léty ustálené představy o skladbě letek v křídlech slavíků, nejsou nijak pevné v základech. To však je na tom to krásné, práce z živým tématem! Numismatikům či obdivovatelům „okousaných“ okrajů známek se tohle přihodit nemůže.

Druhým překvapením bylo chování tohoto ptáka na hnízdišti.

Ve snaze odchytit i druhého z páru – samce, formou provokace před sítí, došlo k situaci, kdy z křoví do prostoru vyletěl slavík a usedl v protějším křoví. Po chvíli agresivně vylétl přímo ke zdroji a chytil se.
Obrovským překvapením bylo, že chyceným ptákem byla již prve kroužkovaná samice! Důvod jejího chování není zcela jasný. Zřejmě však byla vedena snahou odehnat cizího samce od hnízda s mláďaty. Samec z páru je řadu let označen, chytit se pokusem nedal.

Přestože na tomto webu nebude představován odchyt slavíků přímo v obrazech, zajímavosti z chytání a kroužkování se tu objeví.

Ve sklopce, v roští u cesty, se pohyboval rezavě zbarvený „objekt“ a nebyl důvod si nemyslet, že nejde o slavíka. Když jsem zdivočelým švestkovým mlázím prolezl až k pastičce, poskakoval v ní vykrmený norník rudý! V čase propuštění působil spokojeně a stejně jsem se asi jevil i já jemu, když se poté ukázalo, že síťka vydržela. To rejsci síťový stan vůbec nešetří, chytají se však naštěstí až večer a lze tedy před nimi včas „zabalit“. Lepší pořízení je už z žábami, naopak složitější to bylo s hranostajem. Ještě dlouho po jeho propuštění jsem si u sklopky musel ucpávat nos. Takový z ní šel odér!

Nástrahu červů někdy přepadnou mravenci, dokonce i plzák španělský. Zažil jsem i zájem vos.

Z neživých předmětů, které jsou schopny spustit zařízení, nutno připočíst velké kapky vody, stékající z listů po dešti, ty bývají výkonné. Krom těchto netradičních nálezů v lapáku, se samozřejmě chytají i různí ptáci a výpis by byl košatý. Ale to si můžeme nechat až na dlouhé zimní večery.

Příroda má vlastní pravidla. Jistý řád existuje, mnoho věcí se však dopředu vypočítat nedá. Velkou roli hraje náhoda. Ještě snad u květin – ty objektivu rády postojí. Daleko horší je to s motýly a nesrovnatelně horší s opeřenci. Přesto je pro přírodu dobré, když se může kdekoliv předvést a pokusit zaujmout. Je-li příležitost, nutím k tomu i zdejší slavíky. Jsou tajemní, lidé si je pletou se skřivany, jsou atraktivní.

Na dnešek byla smluvena s redaktory jednoho boleslavského periodika návštěva periferie města, s viadukty a protierozní zelení. Přestože je na zpěv krále pěvců trochu pozdě, slíbil jsem slavíky před objektiv, včetně představení problematiky kroužkování.

Lidé z médií nemívají času nazbyt, vyžadují přesnost a hlavně výsledky. Přijel jsem tedy k Mladé Boleslavi s předstihem, rychle roznesl sklopky a neustále sledoval čas. Jindy bývá s tématem problém, dnes ale všechno klaplo na jedničku. I mraky velkoryse ukročily za hřbet Chlumu, takže kaluží nepřibývalo a slavíci se představili hned na třikrát! Před objektivem byli tradičně klidní a dokumentačního materiálu bylo pořízeno málem na celovečerní film!

Stihli jsme při tom představit i ležení lidí okraje společnosti, plné zlodějin a nepořádku. Stihli jsme vyfotit divoké růže, stihli jsme toho za hodinku opravdu dost. Málokdo z aktérů setkání však tuší, že příprava na takovouto „radost“ trvá vždy nejméně další dvě hodiny. Odměnou však může být naděje, že živý přenos ze života boleslavských slavíků zaujme a třeba přivede k zamyšlení, nebo překvapí.

Můj výzkum pamatuje na prezentaci v médiích – i proto si myslím, že veřejnost o slavících ví a počítá s nimi i pro čas příští. Do roští se za slavíky chce vydat i primátor města, hledá místo v diáři – vůbec – je nemálo těch, kteří během jara přichází s dotazy či vlastními zážitky. A to je zbývající rozměr ornitologické specializace.

Byla chycena samička s nápadnou podlitinou v oblasti břicha. Vzhledem k tomu, že má vytvořenu hnízdní nažinu, musíme se ptát, zda otok nemůže souviset s inkubací snůšky. Na každý pád – nikdy jsem takovýto problém v rámci výzkumu nezaznamenal.

Na jihozápadní pobřeží Červenského rybníka u Dolního Bousova, se letos vrátili všichni čtyři slavíci! Dávno vím, že se z afrických zimovišť dokáží vracet na stejné místo; výzkumy v Nigérii navíc odhalili, že se slavíci obecní (neznámého původu) dokonce vrací i do stejného zimoviště. Mají tedy paměť opravdu dobrou. A také dovedou přežít!

Ovšem v úvalu Klenice jsem letos opravdu žasnul a kvartetu slavíkům v duchu gratuloval. Zatímco tři mistři byli označeni vloni, slavík usazený v sousedství hučícího jezu se narodil v roce 2004! Krom místa jeho narození a absence v loňském roce, jej máme dokonale zmapovaného. Je to i aktér akce pro veřejnost v roce 2007 s názvem Noci slavíků. Opeřenec je to tím velmi známý!

Je pravda, že tento sedmiletý pěvec už trochu „sešel“, ale stále je schopen si sehnat partnerku. Tato je mladá a hnízdí poprvé. O partnerovi víme, že prvně (v druhém roce života) zkoušel hnízdit při mlýnském náhonu blíže náměstí. Tam byl okroužkován, zřejmě se však nestihl tehdy „oženit“. I místo bylo brzy v podstatě zničeno. Jako tříletý přesídlil k Červenskému rybníku a tam už zůstal. I v loni na hnízdišti bezesporu byl, chytit se jej však nepodařilo. Pokus byl učiněn pouze jednou, poté, co byl kroužek na noze spatřen, nebyl již velký důvod jej chytat. Letošní kontrola ho v místě potvrdila.

Kroužek na noze je po pěti návštěvách Afriky značně „olítaný“, ale nějaký ten rok ještě vydrží. A to je výzva i pro jeho majitele – stárnoucího slavíka, z východu Mladoboleslavska.

Vždy, když se setkám s takovýmto zjištěním, vybaví se mi všechny ty překážky, vstupující tažným ptákům do cesty. Od chytačů a střelců v Středomoří přes povětrnostní problémy v odlišných prostředích – nad mořem i pouští. Nebezpeční dravci, jako třeba ostříži jižní, i v noci lovící velcí netopýři a dokonce specializovaní pavouci v zimovištích. Připomenou se mi tragédie na silnicích i nárazy do prosklených ploch. Vybaví se mi noční cestování ptačích individualistů a zejména mláďat, která s vlastní mapou letí porpvé a i ony se mnohdy dokáží vrátit.

Roznásobím si sedm let zjištěného slavičího života, přepočítám na dny i hodiny a jsem pln obdivu. Tak žiji se svými slavíky, tím je mi moje „živá“ záliba!  
  

Hybridní slavík č.6 je na světě! Ikdyž jeho identifikace dala trochu víc zabrat, porovnání snímků s archivem udělalo za určením tečku. Zmátnout jsem se tak trochu nechal výrazným skvrněním hrdla křížence. Zprvu se tento dvouletý sameček jevil spíše slavíkem tmavým.

Ale jen ze začátku. Tvar křídla a poměry důležitých letek (2.RL : 4.RL) jej spolehlivě slavíku tmavému (ST) vzdalují a přiřazují k již zažitým a výzkumem popsaným hybridním jedincům.

Jistotu v určování kříženců jsem nabyl poté, co před lety genetická analýza podezíraného jedince spolehlivě potvrdila. Zkušenost se pro mne stala klíčovou. Není v praxi až tak jednoduché hybridní slavíky rozpoznat a ten, kdo nemohl věc zažít na vlastní oči, těžko se včas v terénu zorientuje. Proto radím: „Máte-li foťák – foťte.“ Slavíci jsou „na ruce“ klidní a zvládne to každý.

–         Aniž bychom byli upozorněni jakýmkoliv zpěvem, v síti či sklopce náhle poskakuje slavík! Kdo někdy slavíky obecné (SO) chytal, je v případě možného hybrida udiven poněkud většími rozměry (robustností). Také rýdovák je tmavší (ne ale zase tak jako u ST!). Skvrnění hrudi je u kříženců velmi proměnlivé a odbude se většinou jen v rovině tmavšího „zakouření“ hrdla.

–         V ruce si můžeme dobře a v klidu prohlédnout obě křídla, právě tam se po chvíli dobereme pravdy.

Pro křížence je snad nejdůležitější zmíněné pořadí letek ve vrcholu křídla, s přihlédnutím k 2.RL. Zápis situace je 3.,4.,2.,5. (u ST by byl 3.,2.,4.,5.). Stav je podobný tedy SO, ale pak se liší tím, že zúžení vnějšího praporu už nenajdeme na 4.RL (odpovídá tedy ST), pouze na 3.! První (zakrslá) RL zdaleka nedosahuje nejdelší RK (znak pro ST), ale oproti ST je zase „o něco“ větší, nápadnější (ST ji má téměř „osténkovitou“ a málem k neodlišení!).

–         Spodní krovky ocasní možného křížence mají více či méně nápadné tmavé okraje (znak pro ST), SO je má smetanově žluté, jen velmi vzácně s tmavším nádechem.

–         Délka křídla samců (jako je tento) zpravidla přesahuje 90 mm (jako u ST), SO má křídlo převážně kratší, jen vzácně může v našich podmínkách dosáhnout délky 90 mm.

–         Chycený jedinec je těžko vyjádřitelným způsobem mohutnější také hlavou a zobákem, též běhák se zdá tlustší. Měřeními však bylo zjištěno, že tarsus však nijak výrazně delší není.     

Diskutovaný slavík v místě již jen tiše zpíval, chycen byl do sklopky. Je velmi pravděpodobné, že  (tradičně) mohutný sameček „vyhnal“ z revíru původního (kroužkovaného) SO (ten byl chycen předcházejícího dne o značný kus dál, podél cesty) a „sebral“ mu partnerku. Jeho pohlavní aktivita byla totiž shledána značně vysoká.

Velmi pravděpodobně v místě dochází k zpětnému křížení dvouletého hybridního F1 samce, s usazenou dvouletou samicí SO. Oba partneři tak prochází prvním svým hnízděním, oba se v loni někde narodili. A samec zcela jistě v smíšeném manželství.

Takové páry budou v přírodě – jak výzkum ukazuje – skutečně daleko častější, než jsem uvažoval, anebo se postupně rodí zcela nový fenomén. Sebekriticky připouštím, že v začátcích výzkumu mohli být tito „větší“ slavíci, bez znalostí problematiky křížení, snadno přiřazeni jinam.

     Pták byl chycen 22.května 2010 v sousedství CESové lokality č.21 – v oblasti Červenské kosy, u Dolního Bousova (MB). Jedná se o silně zamokřený biotop s tím, že SO zde hnízdí přes cestu, v křovitém (suchém) lemu. Hnízdo se pokusíme s kolegy najít a případná mláďata prověřit.

Čtvrtý do kvarteta našich slavíků – modráček tundrový, to v česko-polských Krkonoších nemá právě jednoduché. Počasí je po celou dobu hnízdění nevyzpytatelné, od mocně mrazivého až po sálavě vysmažené. Bezvětří se ve chvilce může změnit ve vichr, rašeliniště může v mžiku přiklopit neprostupná mlha.

Jde o prostředí výjimečné a přes výše uvedené „problémy“ si jej lze docela snadno zamilovat.

Jsem přesvědčen, že stejně oblíbené jej mají i slavíci z hrbaté kosodřeviny. Zpívají, vyletují k nizoučké obloze a obloukem usedají na jiný vršek okrsku. Družky zatím kolem jezírek doplňují energii, ztracenou po cestě domů, po čase znovu naslouchají vysněným písním hor a kvapem chystají domácnost. Je nejvyšší čas! V párech pak prožijí krátké léto, v němž uvěří, že znovu oklamou hranostaje i stejně nebezpečné mokřadní hraboše, že v čase neopeřených mláďat si počasí přeci jen dá trochu říct, že zdárně vyvedou mladé a znovu se připraví k odletu do zimovišť. Ta se rozprostírají v obrovském prostoru, od jihu Asie po konec Evropy, kde přesně, ví jenom oni. A věří, že se vrátí! Vrací se totiž ještě víc než „ryšaví“ slavíci do boleslavských kopřiv!

Turisté, putující kolem Pančavy či o pěkný kus dál prameništěm Úpy, jen sotva tuší, že po cestě je dávno sledují pozorné oči slavíků, srdnatých obyvatel probublávajících mokřadů.  A je to škoda, protože cesta po hřebenech je pro tyto chodce, přes mnohou okolní nádheru, bez modráčků, jako Český ráj bez pískovce!

Nedokážu rozhodnout, zda mne tehdy více okouzlila hnízdiště Pančavy či nyní tenhle kout pod Sněžkou. Každý je jiný, skvostný konkrétní souhrou organismů, se slavíky, křivkami, horskými kosy, linduškami a vzácnostmi, na které mi v tuto chvíli už ani nestačí dech.

Je dobře, že jsou ještě místa s divokou přírodou – je dobře, že mohou patřit také modráčkům!   

Hřebenová rašeliniště Krkonoš, která jako jediná v republice tuto subspecii modráčka hostí, jsou prostředím bezesporu unikátním. Naši kolegové a průvodci ve svých studiích uvádějí, že tady často vládne drsnější podnebí, než v severské tundře. A já jim to věřím. Ale i tady pulsuje život, i do těchto míst se vrací ptačí druhy. A modráček je jedním z nich.

Už tehdy, před koncem minulého století, kdy jsem prvně hory za účelem rozšíření poznatků o slavících navštívil, jsem se mohl přesvědčit, co tato nejvyšší místa naší země dovedou. První výpravu jsme hned po příjezdu museli zrušit, mohutná vánice totiž přinesla sněhovou peřinu. Vrátili jsme se později a měli štěstí. No a letos to byla taky síla!

Předpověď nás sice varovala, expedice však byla dopředu domluvena a jiné možnosti nebyly. Česká tundra se znovu předvedla! Na rašeliniště se vrátila zima a monitoring musel vyčkávat, přijde-li alespoň na chvilku něco lepšího.

A přišlo!

Počasí se na druhý den k poledni zlepšilo a my mohli konečně začít. Modráčků letos ještě není zdaleka plný stav, úspěšní jsme do sklopek ale byli. Populace je kolegy velmi dobře „prokroužkována“ a tak chycený sameček byl logicky „retrapem“.
Jde o modráčka, zhruba pětiletého. Doplňkové barevné značení umožňuje ornitologům ptáky sledovat dalekohledem a projekt má pozoruhodné výsledky.

Přestože sobota jakž-takž vyšla, neděle v počasí znovu jaksepatří přitvrdila a výzkum jsme ukončili. Naše představy však byly naplněny a tak i o čtvrtém z kvarteta našich slavíků můžeme prohlásit, že jsme jej dostatečně zažili.

K výpravě se na tomto blogu samozřejmě co nejdřív ještě vrátíme

Po mnoha letech znovu v Krkonoších a se změnami. Počet vědců, bádajících nad tímto skvostným druhem, se v místě za ty roky zdvojnásobil, k Bobovi přibyl Vašek. K naší výpravě zase Tom, můj syn a současně kolega.

„Tundrák“ – jak se tady modráčkovi pracovně říká – je slavíkem otužilým, vzácným, současně však i velmi krásným. Zejména sameček. Posuďte sami a přijměte pozvání do jeho prostředí.