Touto pravdou jednoho známého vypravěče uvádím podivnost, zjištěnou včera, kdy jsme „prověřovali“ výskyt hybridního samce na Dolnobousovsku, u osady Šlejferna. Zákon schválnosti si tam užívá nadvlády nad mým snažením! V místě se pohybuje původní pár slavíků obecných, samec se zdá být „pánem situace“, nedávno vyletěl proti provokaci zpěvem SO, včera ST. A hybrid nikde! Tamní hnízdění je už zřejmě ve fázi středně velkých mláďat a hybridní samec nemusí mít k dění nijak velký vztah, nemusí mít vztah dokonce žádný. Pršelo, docela hodně, celý den, ale po příjezdu se obloha nad Červenským rybníkem začala uctivě „krotit“. Aby ne, když přijeli do míst milí hosté. Slečna studentka dokonce z regionu, kde tohle v červnu asi moc neznají.
Do auta na mostku nám málem vrazil rozdivočený sameček ostříže; neuvěřitelně obratně v té svižné rychlosti vyhoupl nad vrbiny a pokračoval v slídění po zmoklých vlaštovkách. Slavíci se chytli hned dva, ale takoví, co nás mnoho nezajímali. Na toho vzácnějšího jsme toho odpoledne nedosáhli.
Co však bylo zajímavé u samce opakovaně kontrolovaného a pravidelně i váženého, že začaly vypadávat loketní krovky! „Tak to už jsem někde viděl!“
Všiml jsem si u dvouletých slavíků, že nějaká ta „díra“ občas v loketní řadě je, ale pozornost jsem tomu jarnímu úkazu velkou nevěnoval. Přestože tento pták dvouletým nebyl, jeho křídla tak nějak zvláštně startovala proces kompletní výměny opeření. Ikdyž je tento na křídlech zrcadlově nesouměrný, může jít o zajímavou věc. Vždyť hnízdění, bude-li úspěšné, nepotrvá už zas tak dlouho. A o slavičím pelichání – dosud tajemném – se toho moc neví. Samci si tento „pelichací náskok“ – byť by měli ještě hnízdit – mohou zřejmě dovolit. Trvá-li (podle mých zjištění) proces výměny zhruba šest neděl, vysvětlovalo by to ony poloprázdné lokality na přelomu prázdnin. Myšlenka je to zajímavá, ještě si na ten plácek „posvítím“.
