Slavík tmavý půlnoční

6. červen nebývá časem, kdy lze ještě slavíky s větším úspěchem provokovat umělým zpěvem. Platí to i pro ty tmavé – byť přilétají později. Jeden takový byl pozorovateli od třetí dekády května registrován v slepém rameni Jizery, v prostředí, pro druh příhodném.
Nedělní odpoledne mělo být pokusem o odchycení slavíka, jenž v místě toho dne prý ještě hodinu po půlnoci krátce ale hlasitě zpíval. Zpíval často právě jen od půlnoci k ránu a slyšet byl až na balkón domu, vzdálený 1168 metrů! Už fakt, že pták zpívá tímto způsobem naznačoval, že usazený kompletní pár slavíků tmavých pro Česko ani tady zřejmě nenajdeme…
Euforie po příjezdu rychle vychladla, jediné co bylo jisté, že místo nárokům druhu opravdu vyhovuje. Připadal jsem si jako kdysi, na hnízdišti slavíků tmavých v nivě polské Prosny. Jenomže tady u Jizery, vládlo v sálavém odpoledni nepříjemné „slavičí“ ticho. Půlnoční zpěvák jakoby se do země propadl.
Od řeky doznívalo šplouchání vodáků spěchajících s proudem kamsi k Boleslavi, nad hlavou v podvečerní termice poletovali vzduchoplavci v balónech. A slavík nikde. „Vysoké“ datum svádělo si myslet, že pták mohl biotop nad ránem docela opustit, nebo si jen přestal věřit – zpanikařil a hledá uplatnění někde v širším okolí. Neznám totiž „letní“ osudy českých tmavých slavíků po jejich „odzpívání“. Nedovedu říct, co samečci po neúspěšném snažení dále podniknou, u Koprníku se tehdy z olšiny pták ztratil beze stop. Zpěvák může ale klidně v známém prostředí následně i pelichat, proces je v půli června už nepochybně „na spadnutí“. Slavíci však obecně – nezpívají-li již, chovají se tišeji, než tiše a nikdo je nezjistí. Zvláště pak tehdy, pokud je v místě vůbec nepředpokládáme. Pelichání „rezavých“ slavíků je téma, dodnes velmi tajemné.
Sklopky tady, v kyprém luhu v sousedství řeky, dál marně čekaly na svou chvíli, síť se bavila chytáním k výzkumu nepodstatných pěvců. Slunce se brzy ohnulo za jasanový háj potemělý podrostem vrb, křídlatky a netýkavky, místy protkaný pralesovitě se rozkládajícími popadanými kmeny poříčních stařešinů. Rozezpívali se drozdi, s večerem přitvrdil produkci i nadržený zpěvný rákosník. Slavíka však ani končící se den k ničemu nevyprovokoval. Naděje se po kapkách vytrácela a pro stav věci jsme začínali hledat zdůvodnění. Kdyby byl slavík hnízdil, sklopka by musela chytit jeho družku, to bylo zřejmé. Divoký chmel dál požitkářsky stoupal ke korunám stromů, z luhu se zlomyslně vyrojili komáři. Poslední kontrola sklopek a poslední provokace u sítě. Sotva však odtloukly úvodní strofy z disku, světlinou při okraji prokmitl stín a síť se na vzdálené tyči nadějně zavlnila. Nebylo pochyb, že takto může reagovat jen vyprovokovaný objekt! Pěnice, pěvušky i zmíněný „jižní“ rákosník se chytali docela jinak.
V síti nakonec opravdu poskakoval samec slavíka uherského, dvouletý a podle kloaky zřejmě nehnízdící jedinec! Jeden z těch nadšenců, kteří každoročně zkouší naše podmínky k zahnízdění.
Přestože byl mistr tentokrát postavy drobnější, hmotností se vše snažil dohnat. I tučnost byla vysoká a my můžeme jenom přemýšlet, co čerstvě prožité pro výzkum problematiky zpívajících uherských slavíků směrem k nám naznačuje. Posuneme se konečně o kousíček dál?!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *