Podivný máj

Žádné komentáře u textu s názvem Podivný máj
V televizi jsem si dokonale užil novodobé zpracování Máje. Dílo je to těžké, ale krásné. A opravdu mi nejde jen o slavíka, přetékajícího láskou, v krajině pod Bezdězem. Nadpis tohoto příspěvku však nemá za cíl zaobírat se dílem K.H.Máchy, chci soudit měsíc máj v krajině boleslavské!
Může za to islandská sopka, nevím. Jisté je jedno (a v tom s prognózami meteorologů souhlasím) – čekají nás roky extrémů! Příznivci z regionu, co k nám po večerech volají, krom toho, že chtějí určit – to či ono, nezapomenou zalamentovat nad květnem, co prý se to jenom děje? Jsem neradosten s nimi, ale spíše proto, že mám strach o slavíky, o jejich hnízdění. Pravda – přichází občas zkraje června období dešťů, v čase kdy samice již mladé „nezasednou“ a ti nemají peří dostatečně vyvinuté k ochraně těla před chladem, ale letošní rok je drsný už málem od příletu!
Potěšeni budou nepochybně houbaři – já však začínám mít tak trochu strach. Slavíci totiž hrají o všechno – hnízdí jen jedenkrát. Upřímně řečeno, nedokáži si v našich podmínkách představit „druhé“ jejich hnízdění – ikdyž jsem kdysi s doktorem Pavlem Čtyrokým o jeho pozorování ze ZOO dlouho diskutoval. Už jsme se s jeho aparátem nad mými hnízdy sejít tehdy nestihli, čas je k našemu bytí nesmlouvavý. Ale poznal jsem, díky „mým“ slavíkům, řadu vzácných lidí …
– Ale zpět k nadpisu – máj letos vážně nebyl příliš romantický! Co s tím ale kdo z nás nadělá? Cítím, jak mi „slavičí rok“ pomalu odtéká do historie a mnoho jsem nestihl. Ale dohoním to! Mám plán letos pro čas slavičího pelichání. Ikdyž jsem se v tajemné problematice již docela zorientoval – téma je to silné. Vždyť němečtí kolegové soudili, že slavíci kvůli pelichání z velké části z lokalit zmizí a dali by bývali za to „ruku do ohně“! – Je to jinak, v Německu i u nás. Tak na to se těším. Ale mláďata ještě nevyskákala z hnízd, není tedy pozdě ani na to ostatní. Jen to počasí, budu se za něj přimlouvat.
Abychom nabídli i nějakou tu fotografii, mám zajímavý poznatek, posuďte sami:
Vybavte si před sebou onoho modráčka z Krkonoš (anebo si jej „překlikněte“). Pták, který násilně ztratí část rýdováku, jej (v těchto obou případech v zimovišti) nahradí pery novými,
ale jakými?! Jsou nápadně poznamenána „krizí“ a v sestavě působí roztodivně. U modráka se objevily dokonce skvrny při ostnu (průvodní znak „dětství“), u tohoto slavíka obecného „hladové pruhy“ (levá půlka /1.-6. RP/ na obrázku) a také užší zaoblení, někde s bílými okraji.
Je ale třeba hned dodat, že ačkoliv ony růstové proužky mnozí ornitologové přiřazují pouze mláďatům v hnízdech, přinejmenším u slavíků je tomu často jinak. Už proto, že mnozí staří ptáci během procesu pohnízdního (úplného) pelichání mění ocas spontánně. Příčné žíhání praporů tak bylo zjištěno i u řady víceletých „retrapů“.
Dalším nesouladem mého výzkumu s obecnými návody je tukové skóre chytaných ptáků, zejména na jaře, kdy tuk nepřibývá, nýbrž ubývá. Věc se má trochu jinak, ale to zřejmě rovněž necháme na dibu, kdy už slavíci budou mimo sledovanou oblast. Do času zaplétání děravých sklopek, oprav sítí a nostalgického vzpomínání na chvíle minulé…
Proč tedy nadávat na květen – takový je rok s desítkou!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *