Člověk přijede do parku a přijde mu, že ptáků je daleko víc, než když běžely odchyty slavíků. Všude něco. Pravdou je, že se posekala v sousedství druhá louka a ta láká semínkožravce. Těch jsou skupiny. Je ale znovu víc ťuhýků, v rákosí nevím, tam asi už nic moc. Dravců na termice nad kopcem taky hodně. A černí čápi to asi nahoře v lese už balí, byli u nás jako vždy o tomto čase se ukázat. Zůstanou zase ti staří dobří známí poctivci – vrabci, strnadi, kosové a hrdličky. I ti hřivnáči zmizí.
Pobývá-li člověk dlouhodobě na jednom místě v krajině, zjistí spoustu věcí. Pod hlínu vidět není, ale dít se tam musí mnohé. Protože jezírko ze zbytkové hladiny v hloubce 1,5 centimetru po lijácích vyskočilo na 50. Pak byla několik dní pauza. Ale nějakým trvalým podzimním zasakováním v krajině se nyní děje, i když deště nejsou, navyšování hladiny velmi výrazné. Den ode dne přibývá a už máme skoro metr! Polabský leknín se raduje, že by nabídl ještě několik květů – proč ne? Když už zas plave. A bude voda ještě asi dál stoupat, je to velice zajímavé. I když samosebou, v noci má zapršet. Tak se to jaksi rozptýlí, ale předešlá událost byla velice zajímavá.
Vidět jsou přes den i poměrně nápadní netopýři rezaví, migrující k moři. Na bahýnkách lze vyčíst hned několik otisků po chřástalech a možná i bekasinách. Kdepak – jak se ukáže v krajině voda, hned všechno tančí! Po rakytnících jdou dál početně pěnice, to už je dneska tradice. Plodí každoročně, máme několik druhů a všechny provokují oranžovými oválky. Umí je konzumovat i sýkory, ovšem ne tak profesionálně. Vlaštovky ještě nad krajinou jsou v pěkných počtech, je to ale více méně nocovištěm na Zvolínku. Ony se pak drží klidně nedaleko, najdou-li potravní zdroj.
Krajina se chystá na dočesnou, podzim se fláká v barvách, lihový odér pere zpod každého třetího stromu. Slunce pobíhá od jednoho obzoru k druhému jak se den začíná krátit. Mlhy jsou nyní už pravidelné, jsme v kotli Klenice na jejím středním toku. Ta už zase víc proudí a je to dobře. Nevěřil bych nikdy, že zažiju její koryto vyschlé jako před lety. Obrovská tragédie pro ryby, vím – a není nás mnoho – že tam byly ryby opravdu kapitální. Rád ji vidím čilou, co jsem se kolem ní nachodil s cajkem. Znám ji opravdu dost. Však právě u ní jsem překlopil pozornost od šupin k peří. Rezavému. To místo ještě stojí, občas se tam stavuji. V tichu si postát. Je ten kout už hodně jiný, ale to jsem i já.
…………………………………………………………………………………………..
V Anglii žijí slavíkem tmavým! (Díky Romane za upozornění).
