Konečně těžká vůně keřů nečelí chladu a povětří. Květy se opřely do života a je to na slavičích místech znát. Člověk by domů snad ani neodešel. Mám ale splněno na jedničku, takže pojedu.
První flek, druhý, třetí. Tam loni vůbec nebyli, ani se mi přes proužek pole nechtělo. Od hladiny se formoval večer. Červenský rybník je plný promaštěných křídel, na jaře umí pohostit. Později už je leklý. Tři strofy „na otočku“, už bych šel. Jenomže po klasických třech minutách ohlas. Ne sice kdovíjaký, ale poznat to šlo. Po hromadě let musím useknout tyče z jasánků, vyjel jsem bez nich, ještě, že tady bývají. Volím síť, na pastičky není čas…
…pak už žasnu nad slavíkem, co nebude nejmladší. První věc je, že dosud nemá kroužek. Kdoví, kde loni byl. Druhá věc je daleko pozoruhodnější a zcela nečekaná. Běhák je odspodu probodlý trnem, zcela jistě ne českým. Evropským? Možná. Možná ani to ne, to se uvidí, protože je po odstranění cenný.
To se ještě nikdy nestalo. Trn byl sice v krčku nalomený, jakoby mírně „rozžvýkaný“, ale problém s ním slavík měl. Už nemá.
Uvidíme co bude, zda pták zůstane. I proto je podchycen číslem. A možná se mi tím rozsvítilo. Občas vidím na břiše slavíků všelijaké rány, zhojené. Třeba to může být právě od pohybu v křoví. Žasnu určitě nad ťuhýky, že nemají kůži jak řešeto. Trny šípkových růží jsou ovšem jiné, hákovité. – Jasně. Trnky, hlohy, slivoně taky mají bodce. Ale jiné, než s kterým přiletěl slavík.
Tak už to začalo. Rekord zdaleka nepadl, není to ovšem věc důležitá. Spíš mediálně vděčné, ani vědecký rozměr to nemá.
Buďte zdrávi.
(Fotky do půlnoci, je to dnes náročnější)
