Dobrý den.
Kdybych neměl doma nocoviště, byl bych pořád v parku. Když se totiž tažní ptáci navracejí domů, není dojemnějšího. A já nechci chvíle promeškat. Nejde ještě o slavíky, ale vrací se jiní vlastenci. A park je hrdý na každého z nich. Ze světa trefí domů. Slavíky dělí podle mé intuice několik hodin. Už jsem tam sice včera cos´slyšel jako zpěv, ale víc jsem si asi domýšlel. Nechytilo se a nezjistilo nic. Jen modráčků přibývá…
Příroda zataktizovala a počkala. A vydělala. Květy jabloní, poukrývané v poupatech, propadlou dvojku na stupnici nadvakráte přežily. To se to chodí kolem stromů. Ale už se krotím, datum je opravdu nízké a přijít může cokoli.
Už, už – Slavičí háj bude mít inovovanou tabuli. A je toho třeba k nedaleké slávě. Ten, kdo povyrýval kdysi do plochy své úlety, dnes již strojí nepochybně děti do školky. Zestárl, zmoudřel(?). My toho využíváme a téma modelujeme dle současných pokroků. A taky mapa rozpětí bude jiná. Slavičí háj i letos uvítá kurzisty, na konci máje. I k nim vzhlédne již nová plocha informační tabule. Se sýkorami modřinkami, jak je po roky zvykem. Hnízdí v levém sloupku nahoře pravidelně a bezpečně. Je akátový a hnízdo jsem jim chystal osobně dlátem. Vletový otvor oplechoval, odklopnou stříšku zaaretoval. Vletový otvor k jihojihozápadu – baví je to v roce podvakrát.
Chytla se první pěnice černohlavá. U té zatím nevím, jak to má s domovem, tu jsem čerstvě okroužkoval. Je totiž mladou. Od loňska. Ale s večerem pustila pár tónů – takže – kdo ví? Třeba zůstane.
