Nevím, jestli napsat „hodinu“ nebo „minutu“ – napíšu: každou chvíli.
Ono se to příliš vystihnout nedá, mám mateřský jazyk rád, ale on na to nestačí. Ty obrazy míst jsou jedinečné. Dnes jsem galerii procházel v okolí města Dolního Bousova. Města na Klenici. Na každé skobě i po stojanech samá naděje! Ale pozor! Občas i smutek. To, když je hnízdiště pohmožděno a neví se, zda stav stojí kritický. Rozhodne slavík. Prostě se zvelebuje, čistí, odvětvuje.
Ve vzduchu už občas vidět vlaštovku, pěnice míří do zpěvu. Na lokalitách jde hlavně o to, že vegetace letí nahřátým časem o závod. Zatahují se rolety, v lamelách šumí žaluzie. Květiny spěchají v „podvětví“ rychle užít, ještě několik chvilek existuje. A nám v dlouhých „záhonech“ rozkvetly petrklíče. Každý rok stejné divadlo. Blanokřídlý hmyz s tím počítá, je zajímavé sledovat rozmanitost příchozích. A to se nelíhne všechno najednou! Mám ten park k naučení a hlava si dál říká o přídavek. Dávno už nejde jen o slavíky.
Šel jsem centrální cestou a říkal si – jak by už rezavé mihnutí celému konání vážně slušelo. Ne. Není doma v parku jediný. A trošku se děsím nad situací od křižovatky. Tam roky přilétal úspěšný slavík, co zpívat až tolik neuměl. Šlo mu však všechno zbývající – a – co my víme? Co na jejich protějšky zabírá nejvíc. No, teď tam trvá ticho a on uměl přilétat brzy. Na jeho místě vždycky monitoring začínám.
Je čas říčních orlovců. Pivák je samá šupina, zastaví se tu každý. Ty podměrečné doloví ledňáček. Park se nám začíná docela pěkně sletovat. Pěnkavy letos budou hnízdit možná i dva páry – vidíte – takový obyčejný pták to býval v starém století. Co je doma, to se počítá! Dívám se poctivě po všech, jsou totiž naši.
