Přišel poměrně krátký segment slavičí migrace, který každoročně chutná. Platí za všechna zklamání, za čas kolem žlutých bužírek.
Počasí nabírá tvář srpnového ptačího kvapu, na čihadle Slavičí háj se podaří chvíli po rozednění najít v sítích všechny velké pěvce, kteří se občas kroužkují. Ťuhýk, pěnice vlašská, krutihlav, rákosník velký. A k tomu ledňáček. Neznámý, starý, proletující bez rybičky v zobáku. Přibývají klíčové poznatky a s některými doprovodné veselosti. Slavík totiž dovede sednout v mé křovinné „kanceláři“, která je před hracím sektorem mimo zasíťování a vydržet v hromadě roští celý den. Až jsem pod větve vlezl v recesi a do rozprostřených krtinců položil sklopku. Jako, že tam jistě i dnes bude další zabrzděný. Za chvilku jdu vařit kávu a vypadá to přesně podle fotky. Jen se tam pro něj natáhnout.
Jdou i slavíci tmaví. Dnes se chytil mladý s velkou ránou na krku, zcela bez peří, kolem nachytanými klíšťaty. Vše jsem dočistil a doošetřil, hubený jako žebřiny, bez tuku. A pak už hlava chytače chtěla být s příběhem dál. V domýšlení. Cosi jej chytlo a neslo, nejspíše. Vycukl se. Vyšlo to a zlá zkušenost se už pár dnů stabilizuje. Přežil a žije. I letí. Cesta pro něho přeci jen kreslí se dál! Musí ale nabírat síly a postup nesnázím zohledňovat. Před objektivem fotografa však odletěl pěkně a rád. Fotograf jej připisuje na bird-seznam, spokojen neméně.
Zpěv slavíka tmavého umí navádět na přistání chřástaly. Všiml jsem si již před lety. Jsou v síti za tmy každoročně. Chřástali vodní.
Zde z večerní dochytávky dokonce slavík tmavý.
Tma už v sítích zhoupne pěvce všeliké, to zkraje prázdnin nebývá. Léto kvapí, ptáci s ním, pojďme postávat při tom. Obtížně představitelné pro lidi, kterým se pod hvězdy nechce. Prvně za prázdnin čihadlo vnímá četnost cvrčilek zelených. A s nimi tradiční modrák. Co by to bylo za odchyt, kdyby po ránu chyběl. Namísto krutihlavů mladých jdou po mraveništích v trávě teď staří.
A letos prostředí láká lindušky. Máme je po kapsách, lindušky lesní.
Slavičí háj je nyní nacpaný křídly. Zejména přínosem „hraní“. Mladí kosové šněrují k moři, hlavy samou bodlinu, jdou po bobulích.
Neodjížděl bych, kdybych nemusel. Ty chvíle povznáší křídla jepičí. Jak tíživě dobře to vím.
